San Marco (Řím)

Roku 336 papež Marek nechal postavit kostel, na místě zvaném ad Pallacinas, zasvěcený jednomu z evangelistů. Stavba je zaznamenána jako Titulus Marci roku 499 v synodu papeže Symmacha.

Po rekonstrukci roku 792 papežem Hadriánem I. byl kostel přestavěn papežem Řehořem IV. kolem 833. Roku 1154 byla přistavěna románská zvonice, a renesanční přestavbu kostel podstoupil v letech 1465 až 1470, když se stavěl sousední palác. Z této doby pochází portikus v průčelí a mozaiky na podlaze. Barokní úpravy kostela proběhly 1654–1657 a v letech 1735–1750.

Na fasádu (1466) byl použit mramor z blízkého Kolosea a Marcellova divadla, a návrh je připisován Albertimu. Ve vstupním portiku je řada starokřesťanských náhrobků a nápisů, podlaha kostela je hluboko pod úrovní současného terénu, takže se do ní sestupuje po schodech. Vlastní budova si udržela proporce staré baziliky, včetně plochého dřevěného stropu.

Vnitřní výzdoba je barokní, i když se zachovaly prvky starší:

• patrně starověké sloupy po obou stranách lodi
• figurální mozaika v apsidě z doby papeže Řehoře (9. stol.)
• mramorová mozaika na podlaze (Cosmati, 15. stol.)
• dřevěný strop se znakem papeže Pavla II., jeden ze dvou dřevěných stropů z 15. století, které se v Římě zachovaly;
• náhrobek Leonarda Pesara (1796) od Antonia Canovy.

• 
  Zvonice
• 
  Portikus
• 
  Mozaika na podlaze (1478)
• 
  Mozaika v presbytáři