Oskar Kokoschka

Jeho dědeček Václav a strýc Josef z otcovy strany byli pražskými zlatníky, další strýc byl hodinářem. Zlatnickému řemeslu se v rodinné dílně vyučil i Oskarův otec Gustav Josef (1840–1923)[1], [2], ale stal se cestujícím obchodním zástupcem továrny. Matka se jmenovala Marie Romana Loidlová (1861-1934). Oskar se narodil jako druhý syn ze čtyř dětí, nejstarší Gustav zemřel jako batole. Nejmladší syn užíval jméno Bohuslav (1892-1976), což potvrzuje, že v rodině přetrvával český živel. Oskar se narodil 1. března 1886 v Pöchlarnu, následujícího roku otcovy obchodní záměry rodinu dovedly do Vídně. Oskar absolvoval c. a k. státní reálnou školu ve Währingu. Z té doby pocházejí jeho nejstarší dochované kresby a akvarely. Výsledky byly rozporuplné, jeho talent rozpoznal Carl Otto Czeschka, který jej přijal do své třídy. V letech 1905—1909 studoval na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni, kde byl jedním z jeho učitelů Gustav Klimt. Věnoval se především portrétům, ovlivněn Van Goghem a vládnoucí secesí. Velký vliv na něj měl i vídeňský malíř Rudolf Kalvach, kterého považoval za svého učitele.[3]

Navázal vášnivý, často bouřlivý poměr s Almou Mahlerovou-Werfelovou, krátce po smrti její čtyřleté dcery Marie Mahlerové a ukončení jejího poměru s Walterem Gropiem. V roce 1912, po několika společných měsících s ním Alma otěhotněla, dítě si však nechala vzít a odmítla také sňatek. Roku 1914 se vztah rozpadl a Kokoschka dobrovolně narukoval do rakouské armády a bojoval v první světové válce; v Haliči byl těžce zraněn. Kokoschka miloval Almu po celý život a jedna z jeho nejlepších prací, Nevěsta větru (Bouře) vznikla k její poctě. Vztahem s Almou byla inspirována také jeho báseň Allos Markar.

Po 1. světové válce působil několik let v Drážďanech a následně cestoval po Evropě. Roku 1931 se vrátil do Vídně, roku 1934 před sílícím nacismem uprchl do Prahy. Zde maloval mj. portrét prezidenta T. G. Masaryka a poznal i svou budoucí ženu, Češku Oldu Palkovskou. Zároveň inicioval vznik spolku Oskar-Kokoschka-Bund, jemuž předsedal Theo Balden a jenž usiloval o umění nezávislé na nacistické estetice, která jeho obrazy označovala za zvrhlé umění. V Praze namaloval řadu pohledu na Vltavu, Karlův most, Malou Stranu a Staré Město. Obdržel československé státní občanství a krátce po Mnichovské dohodě, 16. října 1938, prchl před nacismem do Anglie. Během 2. světové války zde zůstal, oženil se a aktivně se účastnil emigrantského kulturního života.

Britským občanem se stal roku 1946. Po krátkém pobytu v USA se pak usadil ve Švýcarsku, kde proběhly jeho první velké poválečné výstavy a kde žil až do konce života. Teprve roku 1975 přijal zpět rakouské státní občanství.

Jeho malba bývá srovnávána s německými expresionisty, současníkem Maxem Beckmannem, sochařem, malířem, spisovatelem a projektantem. Oba se snažili o nezávislost na německém expresionismu. Mezi známé Kokoschkovy obrazy patří Větrná nevěsta, Červené vejce, Pohled na Karlův most, portréty přátel: Karla Krause, Mechtildy Lichnovské[4]. Jedním z jeho spolužáků byla Elsa Oeltjen-Kasimir. Kokoschka byl také ovlivněn dílem Vincenta van Gogha. Pod vlivem Adolfa Loose odmítl secese, která v té době ještě převládala. Kromě toho psal básně, eseje a zpočátku také dramata, která si od 90. let 20. století znovu získávají popularitu. Roku 1971 vyšla jeho autobiografie nazvaná Mein Leben, roku 1984 pak jeho korespondence.