Hugo Marom

Hugo Marom (původní jméno Meisl[2] nebo též Maisl)[3] (9. října 1928 v Brně – 7. ledna 2018 v Tel Avivu) byl izraelský válečný veterán a pilot, autor zlepšovacích patentů a podnikatel. V roce 1939 byl spolu se svým mladším bratrem Rudolfem Meislem odeslán z Prahy záchranným transportem sira Nicholase Wintona do Anglie.[4] Po druhé světové válce prošel (v roce 1948) v Československu leteckým (pilotním) výcvikem a jako židovský dobrovolník[4] se krátce účastnil bojů za nezávislost Státu Izrael. V Izraeli od konce 40. let dvacátého století již zůstal a zabýval se aktivitami souvisejícími s letectvím.

Hugo Marom
Hugo Marom jako kadet letectva (1948)
Jiná jménaHugo Meisl; Hugo Maisl
Narození9. října 1928
Brno, Československo Československo
Úmrtí7. ledna 2018
Tel Aviv, Izrael Izrael
Národnostčeská
VzděláníMaturita + Vysoké učení technické v Brně
Povolánívoják z povolání, později projektant pro leteckou dopravu a konzultant v otázkách letectví[1]
TitulIng.
ChoťMarta Marom[1]
Dětidcera: Evie Pollig (rozená Marom)[1]
RodičePavel Meisl; Arnoštka Meislová (rozená Kubicová)[1]
PříbuzníKurt Meisl (bratr); Rudolf (Rudy) Meisl (bratr); Hans Meisl (bratr); adoptivní bratr: Petr Meisl[1] [p 1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Rodina

Hugo Marom se narodil 9. října 1928 v Brně do židovské rodiny jako Hugo Meisl.[5] Do Čech se zlatnická rodina Maiselů (nebo Meislů) dostala z Blízkého východu na pozvání české královské rodiny někdy kolem roku 968[ujasnit] a až do 18. století žili její členové v Praze.[5] V 18. století se část rodiny přestěhovala do Brna a otevřeli si tam obchod.[5] [p 2]

Členové rodiny Meislů byli:

  • Pavel Meisl (3. dubna 1895 Brno – 4. července 1942 Majdanek), obchodník, otec Hugo Maroma. Byl bývalý legionář (zúčastnil se bojů v Rusku) a obchodník, který po návratu z legií byl v záloze a věnoval se rodinnému obchodu.[5] Dne 26. října 1924 se ve Vídni oženil s Arnoštkou Kubětovou[6] Byl deportován z Brna dne 29. března 1942 transportem Ae-113 do Terezína (transport židovských občanů z Brna měl označení "Ae"; v transportu měl Pavel Meisl číslo 113), odtud dne 1. dubna 1942 transportem Ag-841 do Piaski. Pavel Meisl zahynul 4. července 1942 v Majdanku.[6]
  • Arnoštka Meislová rozená Kubětová (1. prosince 1901, Vídeň – po 1. dubnu 1942, Riga), matka Hugo Maroma. Narodila se ve Vídni a pocházela ze staré židovské rodiny Kubětů ze Sušice.[5] Jako mladá sportovkyně a olympionička[3] reprezentovala Rakousko-Uhersko v plavání a později pak v Brně vyučovala tenis a lyžování.[5] Dne 26. října 1924, se ve Vídni provdala za Pavla Meisla. Byla deportována z Brna 29. března 1942 transportem Ae-114 do Terezína (transport židovských občanů z Brna s označením "Ae", v transportu měla Arnoštka Meislová číslo 114), odtud dne 1. dubna 1942 transportem Ag-840 do Rigy, zahynula.[7]
  • Kurt Meisl (22. ledna 1926, Brno – 26. listopadu 1927, Brno, dětská nemocnice) byl starší bratr Hugo Maroma. Zemřel v brněnské dětské nemocnici ve věku nedožitých dvou let na zánět plic. Místo posledního odpočinku: Židovský hřbitov, Nezamyslova 27, hrob 11, řada 3, sekce 5C.[8]
  • Rudolf Meisl (* 9. února 1930, Brno) mladší bratr Hugo Maroma. Ponechal si původní jméno Meisl a v roce 2008 ještě žil v Kalifornii.[5].[9]
  • Hans Meisl (16. června 1934, Brno – 26. června 1939, Brno) byl nejmladší bratr Hugo Maroma. Zemřel ve věku pěti let v Brně (třída legionářů 15; dnes třída Kpt. Jaroše) na leukémii. Místo posledního odpočinku: Židovský hřbitov, Nezamyslova 27 (oddělení 5 C, řada 3, hrob č. 12).[10]

Hugo Marom vychodil obecnou školu v Brně (na dnešním náměstí 28. října)[1] a pak začal navštěvovat reálné gymnázium.[4]

Kindertransport

Před vypuknutím druhé světové války matka Hugo Maroma uvažovala o vycestování do zahraničí, ale její manžel ani v roce 1938 nechtěl na tuto myšlenku přistoupit.[5] V době příjezdu hitlerovských vojsk dne 15. března 1939 do Československa byl otec Hugo Maroma – Pavel Meisl právě povolán jako záložní voják na Podkarpatskou Rus.[4] S vystěhováním do zahraničí souhlasil až po příjezdu Adolfa Hitlera do Brna (17. března 1939),[1] ale to již bylo na odjezd celé rodiny pozdě a vycestovat mohly pouze děti.[5] Dne 3. srpna 1939[1] byl odeslán desetiletý Hugo Meisl[3] s mladším bratrem Rudym[2] posledním Wintonovým kindertransportem z Prahy do Velké Británie[3][5][11] [p 1]

Příjezd do Anglie
Socha od Franka Meislera v Liverpoolu – památník kindertransportů na Liverpool Street Station (ilustrační foto)

Tento transport zahrnoval asi 230 dětí. Po příjezdu do Anglie měl na každé dítě podle dohody čekat u vlaku (na Liverpool Street Station) opatrovník, který se předem zaručil, že bude o děti pečovat.[5] Bratři Meislovi a Tomasoffovi se však svého opatrovníka nedočkali a z nádraží je „vysvobodil“ pozdě večer až místní taxikář, který všech pět dětí s jejich kufry naložil do vozu, zavezl na skromnou večeři (fish and chips) a nakonec ubytoval pár dní u sebe doma.[5] [p 3] Nakonec byla pětice českých chlapců po třech dnech provizoria přijata do ubytovny pro děti z německého kindertransportu na 71 Shootuphill v severním Londýně.[5]

Studia v Anglii

Bratři Meislovi se začali učit anglicky a chodit do základní anglické školy[5] (navštěvovali školu Harben School ve Scott Cottage).[4] Když začala německá bombardovací ofenzíva nad Londýnem, byli přesunuti k rodině Chanclers do Bedfordu (sem byla celá škola evakuována)[4] a dále pokračovali ve školní docházce, která byla v té době v Anglii povinná do třinácti let věku školáků.[5] Po ukončení školy neměl Hugo Marom finance na další pokračování ve studiu.[4] Po dovršení třinácti let věku se proto začal učit ševcem u místního obuvníka.[2][5] Také se připravoval na přijetí na průmyslovku v Lutonu. Po devíti měsících složil úspěšně přijímací zkoušky na technickou školu North Weston Polytechnique,[4] kam byl začátkem roku 1942 přijat a na níž zahájil svá středoškolská studia.[5] Po absolvování prvního ročníku začal Hugo Marom současně prodělávat předvojenskou výchovu, střelbu z pušky a základy dalších vojenských dovedností.[4] Na studiích mu bylo přiznáno stipendium a jeho tehdejší středoškolský učitel (rakouský architekt) představil Hugo Maroma na českém velvyslanectví.[5] Spolu s bratrem Rudym byl Hugo Marom v roce 1943 přijat na exilovou Československou státní školu ve Walesu.[5] Tady studovaly děti českých diplomatů a vojáků.[5] Koncem téhož roku (1943) při této škole vznikla přípravka letectva[4] a záhy při této škole začala fungovat i vojenská letecká jednotka.[5] Tady se frekventanti učili teorii a navigaci.[4] Ještě dříve než stačil Hugo Marom narukovat do československého exilového vojska, druhá světová válka skončila.[4] Nicméně v této škole Hugo Marom získal hodnost kaprála[5] a oba bratři Meislovi ve škole setrvali až do konce druhé světové války.[5] Tak se stalo, že se Hugo Marom stal kadetem vojenské letecké jednotky při exilové Československé státní škole ve Walesu[2][2][5]

V Československu

Po skončení druhé světové války v létě roku 1945 se Hugo Marom s bratrem (na palubě bombardérů B-24 Liberator) vrátili z Anglie zpět do Československa (do Prahy) a zamířil do Brna.[5] Po příjezdu do města se dozvěděli, že oba jejich rodiče stejně jako většina rodiny (mimo sestřenici Renku) druhou světovou válku nepřežili a byli zavražděni nebo zahynuli v nacistických vyhlazovacích či koncentračních táborech.[2] Také se v Brně setkal s rodinným přítelem Antonínem Sekalem.[5] Ten s jeho otcem Pavlem Meislem sloužil v Užhorodě u dělostřelectva a měli společný letní byt v Mokré Hoře severně od Brna.[5] [p 4] Antonín Sekal Hugo Maromovi prozradil, že poté, co byli jeho rodiče odvedeni do transportu do Terezína, Sekal naložil veškeré osobní věci (peníze, šperky, šaty a nábytek, jakož i všechny dokumenty) Meislovy rodiny na nákladní automobil a zakopal je na zahradě v Mokré Hoře.[5]

Další studia

Hugo Marom po návratu do Brna v roce 1947 dokončil střední školu, složil maturitu na gymnáziu[1] a zahájil studium na brněnském Vysokém učení technickém.[2][5] [p 5] Koncem roku 1947 oslovil Hugo Maroma emisar podzemní židovské vojenské organizace Hagana s tím, že nový stát Izrael potřebuje minimálně stovku vycvičených a vysokoškolsky vzdělaných pilotů.[4] Hugo Marom se přihlásil jako dobrovolník do rodící se izraelské armády.[5] Na jaře roku 1948 dostal dopis, který jej povolal ke zdravotním zkouškám na pražském Ministerstvu národní obrany (MNO), jimiž Hugo Marom prošel.[4] Do pilotního výcviku v Olomouci se Hugo Marom dostal na začátku roku 1948[1] a v letech 1948 až 1949 zde absolvoval letecký výcvik určený pro izraelské letce.[3][5] Pilotní výcvik zahrnoval jak teoretickou část, tak i praktická školení.[4] Výcviku se účastnilo 22 dobrovolníků z Čech a 19 izraelských civilních pilotů.[5] Hugo Marom dokončil olomouckou pilotní školu s excelentním prospěchem.[4] Při návštěvě židovské pozemní brigády ve Velké Střelné[4] (ještě během studia) poznal dívku Martu, s níž se záhy dne 30. listopadu 1948[5] v Košicích oženil (jejich společná cesta života skončila až v létě roku 2013 Martiným skonem).[4]

V Izraeli (1949 až 1954)

Na počátku roku 1949 (26. února 1949) odjel Hugo Marom do Izraele.[11] Cestoval spolu s dalšími letci nejprve vlakem do Rumunska a následně pak lodí do Haify.[4] Byl zařazen k letectvu, kde sloužil u 100. perutě na základně Tel Nof.[4] Jednotka disponovala lehčími spojovacími a dopravními stroji Piper, RWD, Norseman a dalšími.[4] Maromova hlavní činností byl operační letecký průzkum nad bojištěm.[4] Jako pilot lehkého letadla se tak Hugo Marom krátce (na dva týdny)[11] zapojil do války za nezávislost Izraele.[1][3]

Po skončení izraelsko-arabského konfliktu se většina pilotů začala přeškolovat na stíhače a zkušení dobrovolníci se začali vracet do Ameriky.[5] Izraelské letectvo potřebovalo letecké instruktory a tak se stal Hugo Marom jedním z nich.[5] Byl vyslán do instruktorské školy ve Velké Británii[1] a v roce 1952 se v Izraeli stal leteckým instruktorem a velitelem pilotní školy v Kfar Sirkin (Kefar Sirkin).[1][3][5] V roce 1953 byl pověřen sestavením (zformováním) 110. letky (perutě) nočních stíhačů[1][2][3][4] a o rok později (1954) absolvoval kurs zkušebních pilotů a testoval letadla pro izraelskou armádu.[5]

Další kariera

V Londýně absolvoval Hugo Marom studium leteckého inženýrství a od roku 1959, kdy se vrátil zpět do Izraele, stál u zrodu vývojového střediska pro výrobu letadel Israeli Aircraft Industries (IAI),[1][3] vedl jej[4] a byl zodpovědný za dodávky leteckého materiálu pro izraelskou armádu.[2][5] Po pětiletém působení v IAI, roce 1964, se Hugo Marom začal zajímat o projektování a stavbu letišť. V hodnosti podplukovníka[4] odešel z armády do civilu[1] a založil firmu na projektování, plánování a realizaci (stavbu) letišť.[3][5] Odletěl na stáž do Francie (k architektu Vicariovi) a po návratu do Izraele se jeho firma začala rychle rozrůstat. Dnes se tato společnost podílí na stavbách mezinárodních letišť po celém světě.[5] Tuto firmu vedl až do vysokého věku.[4] Na řadě typů letadel nalétal více než 22 tisíc hodin a prakticky do konce života byl držitelem pilotního oprávnění.[4]

Závěr

Fakt, že v architektuře letišť se uskuteční asi jen deset procent původních projektů, přivedl Hugo Maroma zpět k rodinnému řemeslu – zlatnictví.[5] V posledních letech života se Hugo Marom věnoval zlatnictví jako svému koníčku.[1] Svoje výtvory: prsteny a jiné šperky ale neprodával, používal je jako dárky svým přátelům.[1] Přesto dále působil jako letecký konzultant.[11] V Izraeli žil v domě ve čtvrti Cahala v Tel Avivu.[2] Jeho manželka Marta Marom, se kterou strávil společně 65 let, zemřela v létě roku 2013.[2] (Hugo Marom měl s manželkou Martou dceru Evie Marom).[2] Do konce života si Hugo Marom ponechal československé občanství.[1] Zemřel 7. ledna 2018 ráno v Tel Avivu v rodinném kruhu ve věku 89 let.[12]

Ocenění

Odkazy

Poznámky
  1. Petr Meisl byl adoptivní bratr Hugo Maroma. Meislovi tohoto osiřelého křesťanského chlapce adoptovali někdy kolem roku 1936. Petr Meisl měl odjet týmž záchranným transportem jako Hugo a Rudy, ale před odjezdem byl (v době mezi 15. březnem 1939 a 28. červencem 1939) Meislovým chlapec odebrán s odůvodněním, že křesťanské dítě nemůže být nadále vychováváno v židovské rodině.[1]
  2. Meislovi bydleli v Brně na třídě Legionářů 15 (dnes třída Kpt. Jaroše) a pak také (do roku 1936) na adrese: Hutterteich - Hutterův rybník 4 (dnes Vrchlického sad)[1]
  3. Později po druhé světové válce se Hugo Marom dozvěděl, že jeho otec Pavel Meisl oslovil v Anglii dvě organizace, které zajišťovaly osvojování dětí: jistého Rabiho Rabinoviče, který je na nádraží ale nevyzvedl a pak staršího muže, který chtěl překvapit svoji bezdětnou manželku, ale před příjezdem vlaku náhle zemřel.[5]
  4. Hugo Marom (Meisl) jezdil na letní byt do Mokré Hory (tehdy to byla osada obce Jehnice, dnes je to součást MČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora) spolu s rodiči a bratrem. Doložen je jejich pobyt v Mokré Hoře v čp. 33 a to od 27. května 1929 do 11. září 1929 (spolu s rodiči) a pak také pobyt od 1. června 1931 do 5. září 1931 (spolu s rodiči a bratrem Rudolfem); tehdy bydleli v čp. 110.[1]
  5. Na Vysokém učení technickém dostal Hugo Marom i jeho bratr Rudy stipendium.[4]

Reference
  1. MENŠ. Osobnosti: Ing. Hugo Marom (* 9.10.1928 Brno – † 7.1.2018 Tel-Aviv (Israel)) [online]. encyklopedie Brna cz, rev. 2018-01-09 [cit. 2019-05-21]. Rodné jméno: Meisl. Dostupné online.
  2. MICHALOV. „KDYBYCH SI PSAL DENÍK…“ (Archiv pro štítek: Bill Barazetti; Historie, recenze) [online]. michalov cz, 2018-03-06 [cit. 2019-05-17]. Rozhovor s dnes už zesnulým pilotem a projektantem Hugo Maromem. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-17.
  3. DRDA, Adam. Hrdinové kindertransportů byli naši rodiče. Teprve teď to chápu, říká Hugo Marom [online]. plus rozhlas cz, 2016-01-31 [cit. 2019-05-17]. Příběhy 20. století, HTML stránka obsahuje audionahrávku.. Dostupné online.
  4. Zemřel Hugo Marom, známý pilot i “Wintonovo dítě” [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2019-05-23]. Dostupné online.
  5. HRADILEK, Jakub. Hugo Marom (* 1928 † 2018) – Hrdinové kindertransportů z Německa i Československa byli hlavně rodiče [online]. www pamet naroda cz, 2008-05-14 [cit. 2019-05-19]. Instituce: Post Bellum; Projekt: Příběhy 20. století; Tel Aviv, Izrael (14. 05. 2008). Dostupné online.
  6. MENŠ. Pavel Meisl (* 3.4.1895 Brno – † 4.7.1942 Majdanek) [online]. encyklopedie Brna cz [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.
  7. MENŠ. Arnoštka Meislová (* 1.12.1901 Vídeň (Rakousko) – † po 1.4.1942 Riga) [online]. encyklopedie Brna cz [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.
  8. MENŠ. Kurt Meisl (* 22. ledna 1926, Brno – † 26. listopadu 1927, Brno, dětská nemocnice) [online]. encyklopedie Brna cz [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.
  9. MENŠ. Rudolf Meisl (* 9. února 1930, Brno) [online]. encyklopedie Brna cz [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.
  10. MENŠ. Hans Meisl (* 16. června 1934, Brno – † 26. června 1939, Brno) [online]. encyklopedie Brna cz [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.
  11. Bill (Werner Feodor) Barazetti (The Righteous Among The Nations) [online]. Yad Vashem org [cit. 2019-05-16]. Anglicky. Dostupné online.
  12. BENEŠOVÁ, Hana. Zemřel veterán Hugo Marom. „Postoj EU k Palestině nám škodí,“ řekl brněnský rodák v minulosti Reflexu [online]. 2018-01-07 [cit. 2019-05-17]. Izraelský válečný veterán a pilot Hugo Marom se narodil v Brně 9. října 1928. V roce 1939 odjel společně se svým bratrem Rudolfem do Anglie posledním transportem, který organizoval sir Nicholas Winton. Po druhé světové válce prošel leteckým výcvikem v bývalém Československu a poté se jako pilot účastnil bojů proti nepřátelům tehdy vznikajícího státu Izrael. Hugo Marom zemřel 7. ledna 2018 ráno v Tel Avivu v rodinném kruhu ve věku 89 let.. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.