Ivan Ruller

Narodil se v rodině významného brněnského stavitele Čeňka Rullera. Vystudoval architekturu na Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše (dnešní VUT), krátce byl asistentem Bedřicha Rozehnala a Bohuslava Fuchse a poté pracoval v různých architektonických kancelářích. Silně jej ovlivnil funkcionalismus a moderna.[3] Do architektury často začleňoval výtvarná díla a úzce spolupracoval s celou řadou umělců, jako byli mimo jiné Bohumír Matal, Olbram Zoubek, Stanislav Libenský, Bohdan Lacina, Sylva Lacinová, Zdeněk Makovský či Valér Kováč.

Po roce 1968 čelil perzekuci, nesměl publikovat a byl také vyloučen ze Svazu architektů.[4] Působil tedy v méně oficiálních sdruženích, jako například Blok architektů a výtvarníků nebo sdružení „Q“.

V letech 1990–1994 byl děkanem Fakulty architektury VUT, v roce 1994 získal profesuru. Přestože byla jeho pedagogická činnost úzce svázána právě s VUT, působil i na jiných univerzitách - například na STU v Bratislavě, na Fakultě architektury ČVUT a stál také u zrodu Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci. Od roku 1990 měl vlastní architektonickou kancelář. Jeho ateliér před koncem pracoval např. na projektu přestavby brněnského nábřeží Svratky[5] či na přestavbě Rullerovy vlastní židenické obřadní síně.[4] Aktivně se také vyjadřoval k otázce přestavby, resp. odsunu brněnského hlavního nádraží.[6]

Za svou tvorbu získal řadu ocenění - v roce 1994 se stal laureátem Zlaté medaile VUT v Brně, o rok později obdržel Cenu města Brna za celoživotní architektonické dílo a od roku 1997 byl členem saské Akademie věd. V roce 2003 mu byla prezidentem republiky Václavem Klausem udělena medaile za zásluhy 2. stupně v oblasti umění, následovala Grand prix Obce architektů za celoživotní dílo v roce 2004 a cena Vladimíra Karfíka 2013/15 za zásadní přínos v urbanismu a architektuře z roku 2016.

Nebyl jen architekt a pedagog, aktivně se věnoval také sportu. Hrál ragby a od roku 1940 působil jako náčelník a matrikář odboru ragby v SK Moravská Slavia v Brně.

Zemřel koncem března 2018 ve věku 91 let.[3][7]

Výběr:[8]

• Náhrobek Aloise Pokorného, Ústřední hřbitov Brno (1957)
• podíl na projektu Janáčkova divadla, Brno (1960–1965)
• divadlo Gottwaldov Zlín (1961)
• Učiliště Slovnaft, Bratislava (1965–1972)
• administrativní budova Ingstavu, Brno (1968–1970)
• zlatnické družstvo Karát, Brno (1971–1976)
• sportovní hala Rondo, Brno (1972–1981)
• Státní banka, Žďár nad Sázavou (1976–1978)
• výstavní pavilon E na brněnském výstavišti (1977–2000)
• Památník budovatelů přehrady Dalešice (1978–1980)
• interiér Státní banky, Praha-Vysočany (1979–1983)
• obřadní síň na hřbitově v Brně-Židenicích (1979–1983)
• Pomník Jana Skácela, Ústřední hřbitov Brno (1991)
• budova Dopravního podniku města Brna, ul. Tábor, Brno (1993)
• Dvorana Právnické fakulty MU Brno - umístění a sokl sochy Vladimíra Preclíka (1994)
• VZP Kroměříž (1994–1997)
• Úřad práce Kroměříž (1995–1998)
• Základní a střední ekonomická škola, Neveklov (1997–1999)
• Magistrát města Olomouc (2002)
• Hala VUT Pod Palackého Vrchem, Brno (2005–2010)
• Kulturní dům, Hlinsko (2008–2011)

• Cena města Brna, 1995[4]
• medaile Za zásluhy o stát v oblasti umění II. stupně, 2003[4]
• cena Obce architektů za celoživotní dílo, 2004
• cena Vladimíra Karfíka 2013/15 za zásadní přínos v urbanismu a architektuře, 2016

• profil na Archiwebu
• Ivan Ruller v Encyklopedii dějin města Brna
• Ivan Ruller na webu města Brna
• Ivan Ruller na Architekti CZ
• Ivan Ruller: Architektura je věda i umění v knize Architekti CZ: 20 rozhovorů, Grada 2015.
• Devadesátník Ruller: Vytratily se morální hodnoty, které spojují, rozhovor v Brněnském deníku, 20. 11. 2016
• Morální kredit, erudice, nápady. Architekt Ruller měnil Brno k lepšímu (idnes.cz) (20180328-0720). Stručná bilance působení.