Lakomec
Lakomec (francouzsky: L' Avare) je klasická komedie o pěti dějstvích od francouzského herce, spisovatele a dramatika Molièra, poprvé uvedená v Paříži v divadle paláce Palais Royal v září 1668.
Lakomec | |
---|---|
Autor | Molière |
Původní název | L'Avare ou l’École du mensonge |
Země | Francie |
Jazyk | francouzština |
Žánr | komedie |
Datum vydání | 1668 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hlavní postavou kritické komedie je šedesátiletý Harpagon (z latinského harpago = loupit), vdovec, lichvář a necitelný lakomec, který žije v neustálých obavách o své peníze;[1] je pro peníze schopen obětovat vše – rodinu, děti, lásku. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho tragikomická postava je obrazem toho, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy.[2]
Jako předlohu pro svou komedii použil Molière hru Aulularia (Komedie o hrnci) římského dramatika Plauta.
Podle jména hlavní postavy se vžilo i označení harpagon jako prototyp velkého lakomce.[3]
Hlavní postavy
- Harpagon – bohatý a lakomý vdovec. Má dvě děti, syna Kleanta a dceru Elišku, a zamiloval se do dívky Mariany, která však miluje Kleanta.
- Mariana (Marie) – chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale kvůli jeho povaze.
- Kleantes – Harpagonův syn, který je zamilovaný do Mariany, o kterou se uchází i jeho otec.
- Valér – Harpagonův správce, který podlézá Harpagonovi, aby se mohl oženit s Eliškou.
- Eliška (Elisa) – Harpagonova dcera, která je zamilovaná do Valéra.
- Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže).
- Frosina – všetečná rádkyně a intrikánka, která svou mazaností napomáhá k Marianě nejdříve Harpagonovi a poté i Kleantovi.
- Čipera (La Fleche, Šindel, Štika) – Kleantův sluha a přítel. Je mazaný a ukradne Harpagonovu truhlici s penězi, aby Kleantovi pomohl.
- Jakub – Harpagonův kočí a kuchař.
Obsah
První dějství: Děj se odehrává v Paříži. Bohatý a lakomý Harpagon má dvě děti: dceru Elišku, která je zamilovaná do Valéra, zaměstnaného u Harpagona jako správce, a syna Kleanta, toužícího po sňatku s Marianou, mladou a půvabnou dívkou, která žije v chudobě se svou matkou. Harpagon zakopal na zahradě truhličku, ve které je deset tisíc zlatých, a neustále se bojí, že ji někdo najde a ukradne. Podezřelí jsou mu všichni, dokonce i vlastní děti. Těm oznámí své záměry: Marianu si vezme on sám, Eliška se provdá za stárnoucího boháče Anselma, který nepožaduje věno, a Kleantes si vezme bohatou vdovu. Když to Eliška rozhodně odmítá, požádá její otec Valéra, aby ji přesvědčil. Ten uvažuje, jak by Harpagona obelstil.
Druhé dějství: Kleantes by pro své úmysly nutně potřeboval 15 tisíc franků. Jeho sluha Čipera domlouvá půjčku, ale její podmínky jsou lichvářské. Když Kleantes zjistí, že oním lichvářem je jeho otec, vypukne mezi nimi spor. Pak se objeví dohazovačka Frosina a přesvědčí Harpagona, že Mariana dá ráda přednost staršímu muži a už se prý těší, až si ho vezme. Když ale chce Frosina dostat odměnu, Harpagon se tomu vyhne a odejde.
Třetí dějství: Harpagon pozval Marianu na večeři, aby podepsali svatební smlouvu. Svému kuchaři Jakubovi ale poroučí, aby šetřil; Valér ho v tom podporuje, aby se zavděčil. Když Jakub protestuje, dostane od Harpagona výprask. Frosina přivádí do domu Marianu, aby ji seznámila s budoucím manželem. Harpagon se jí ale nelíbí. Když se objeví Kleantes, Mariana poznává, že to je ten, na kterého myslí, a oba si dají své vzájemné city najevo. Pak Kleantes sundá svému otci prsten a nabídne jej Harpagonovým jménem Marianě. Ta se nejprve zdráhá, ale nakonec prsten přijme.
Čtvrté dějství: Oba mladí lidé žádají Frosinu, aby jim pomohla a nesmyslné manželství Harpagonovi rozmluvila. Harpagon dostane podezření, a aby si ho ověřil, tvrdí Kleantovi, že změnil své plány a manželství se vzdal. Naivní syn se svěří otci se svou láskou k mladé dívce a s touhou vzít si ji za ženu; Harpagona to rozzuří a proklíná ho. Kuchař Jakub sice zasáhne a oddělí oba od sebe, ale hádka pokračuje až do příchodu Kleantova sluhy Čipery. Ten Kleantovi sdělí, že na zahradě našel zakopanou truhlu se zlaťáky. Tu se ozve Harpagonův křik: ke svému velkému zoufalství zjistil, že mu byl jeho poklad ukraden. Slibuje, že najde viníka a potrestá ho, a když se neshledá se svými penězi, oběsí se sám.
Páté dějství: Harpagon povolá policejního komisaře, aby krádež prošetřil, a žádá, aby byli vyslechnuti všichni Pařížané. Prvním vyslýchaným je kuchař Jakub, který se chce pomstít Valérovi za to, že předtím podporoval Harpagonovu spořivost. Řekne proto, že truhličku s penězi u Valéra viděl. Harpagon chce od Valéra vysvětlení a ten špatně chápe situaci: myslí si, že byl odhalen jeho vztah k Elišce, a přiznává se k němu. Mezitím se ale objeví Anselm, který se měl s Eliškou oženit, a pozná, že Valér a Mariana jsou jeho děti, o kterých byl přesvědčen, že dávno zahynuli při ztroskotání lodi. Nakonec se všichni dohodnou: Kleantes dostane Marianu a vrátí otci jeho peníze, Valér se ožení s Eliškou a pan Anselm všechny výlohy zaplatí. Harpagon je spokojený a zůstává sám se svými penězi.
Česká knižní vydání
- Lakomec, J. Pospíšil, Praha 1852, znovu 1868.
- Lakomec, Jan Otto, Praha 1899, přeložil Jaroslav Vrchlický, znovu 1900, 1905 a 1922.
- Lakomec, Česká akademie věd a umění, Praha 1927, přeložil Bohdan Kaminský.
- Lakomec, Československý kompas, Praha 1949, přeložil Svatopluk Kadlec.
- Lakomec, Orbis, Praha 1953, přeložil Svatopluk Kadlec.
- Hry III., SNKLHU, Praha 1955, přeložil Svatopluk Kadlec, svazek obsahuje Molièrovy hry Jiří Dudek, Lakomec, Pán z Prasečkova a Měšťák šlechticem.
- Lakomec, Orbis, Praha 1959, přeložil Erich Adolf Saudek.
- Lakomec, Misantrop, Tartuffe, Mladá fronta, Praha 1966, přeložili Erik Adolf Saudek, Jiří Zdeněk Novák a František Vrba.
- Don Juan, Lakomec, Odeon, Praha 1973, přeložili Svatopluk Kadlec a Erich Adolf Saudek.
- Lakomec, Artur, Praha 2008, přeložil Vladimír Mikeš.
Některé české divadelní inscenace
- Národní divadlo, 1885 a 1898 (v titulní roli Jindřich Mošna)
- Pištěkovo lidové divadlo na Královských Vinohradech, 1902 (Jindřich Mošna)
- Národní divadlo, 1911 (Jaroslav Hurt)
- Intimní divadlo Smíchov, 1912 (Josef Vošahlík)
- Divadlo na Vinohradech, 1922 (Bohuš Zakopal)
- Akropolis, 1928 (Prokop Laichter)
- Stavovské divadlo, 1931 (Jaroslav Průcha, František Roland)
- D34, 1934
- Národní divadlo, 1950 (František Filipovský / Stanislav Neumann / Ladislav Pešek)[4]
- Divadlo Na Vinohradech, 1971 (Miloš Kopecký), televizní záznam 1972[5]
- Stavovské divadlo, 2004 (Boris Rösner / Emil Horváth)[6]
- Městské divadlo Brno, 2019 (Bolek Polívka)[7]
- Divadlo Kalich, 2019 (Pavel Zedníček)[8]
Filmové adaptace
- 1978 Lakomec. Česká televizní divadelní hra. Režie: Antonín Dvořák, hrají: František Filipovský, Josef Bek, Libuše Geprtová, Viktor Preiss, Martin Růžek, Jiří Lábus, Marcel Vašinka, Naďa Konvalinková.[9]
- 1980 Lakomec (L' Avare). Francouzská komedie. Režie: Jean Girault a Louis de Funès, hrají: Louis de Funès, Claude Gensac, Michel Galabru.[10]
- 1990 Lakomec (L' Avaro). Italsko-francouzsko-španělská komedie. Režie: Tonino Cervi, hrají: Alberto Sordi, Laura Antonelli, Christopher Lee.[11]
- 2003 Lakomec. Česká televizní inscenace. Režie: Zdeněk Zelenka, hrají: Viktor Preiss, Jan Dolanský, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský ml., Miroslav Vladyka.[12]
Rozhlasové adaptace
- 1973 Československý rozhlas, překlad: E. A. Saudek, pro rozhlas upravil: Dalibor Chalupa, osoby a obsazení: Harpagon (Stanislav Neumann), Kleant, jeho syn (Vladimír Brabec), Eliška, jeho dcera (Jana Drbohlavová), Valér (Josef Zíma), Mariana, jeho sestra (Eva Klepáčová), Anselm, jejich otec (Felix le Breux), Frosina, dohazovačka (Stella Zázvorková), kmotr Jakub, kočí a kuchař Harpagona (Josef Beyvl), kmotr Šimon, zprostředkovatel (Miloš Zavřel), Čipera, Kleantův sluha (Jaroslav Kepka), Propilvoves (Oldřich Dědek), Treska (Jiří Koutný), policejní komisař (Eduard Dubský) a hlášení a odhlášení (Hana Brothánková), dramaturgie: Jaroslava Strejčková, hudba: Vladimír Truc, režie: Jiří Roll.[13]
- 2022 Český rozhlas, překlad: Vladimír Mikeš, rozhlasová úprava a dramaturgie: Renata Venclová, osoby a obsazení: Harpagon (Ivan Trojan), Kleant (Filip Kaňkovský), Valér (Ondřej Brousek), Eliška (Anežka Šťastná), Mariana (Klára Suchá), Anselm (Jaromír Meduna), Frosina (Dana Černá), Jakub (Václav Vydra), Šimon (Jiří Knot), Štika (Petr Lněnička), Komisař (Lubor Šplíchal), Treska (Jiří Maryško) a Bumbal (Petr Šplíchal), hudba: Matěj Kroupa, režie: Lukáš Hlavica, premiéra: 15. 1. 2022.[14]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku L'Avare na francouzské Wikipedii.
- Pražáková (1940), s. 55
- ISBN 80-87128-02-8, Rok vydání:1669 http://www.kniznikatalog.cz/lakomec Archivováno 30. 6. 2016 na Wayback Machine
- Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Díl 3 g/j. 1. vyd. Praha: Diderot, 1999. ISBN 80-902555-5-8. S. 138.
- Lakomec na scénu Národního divadla - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online.
- Lakomec Kopeckého opět na scéně. ČT24 [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (česky)
- Lakomec - Národní divadlo | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online.
- Lakomec | Městské divadlo Brno. www.mdb.cz [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (česky)
- Lakomec | Hvězdné léto. www.divadlokalich.cz [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online.
- Lakomec (1978). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky)
- Lakomec (1980). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky)
- Lakomec (1990). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky)
- Lakomec (2003). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky)
- Molière: Lakomec. Nesmrtelná komedie o lakomci, který nade vše na světě miluje svoji kasičku. Vltava [online]. 2021-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (česky)
- Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě. Vltava [online]. 2022-01-15 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (česky)
Literatura
- MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 2/ M-Ž. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. S. 459.
- PRAŽÁKOVÁ, Klára. Od včerejška k zítřku : úvahy o dramatě. Praha: Jiránek, 1940. Dostupné online. - kapitola Latinská předloha Moliérova Lakomce, s. 55-60.
- KUČERA, Jan P. Molière – Moralista nebo posměváček. 1. vyd. Praha: Paseka, 2006. 260 s. ISBN 80-7185-758-0.
- MLEZIVOVÁ, Blanka. Molière na pražských divadelních scénách (1848–1948). České Budějovice, 2009. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jitka Radimská. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lakomec na Wikimedia Commons
- Lakomec v databázi Archivu Národního divadla
- Lakomec na Kinoboxu.cz