Milan Svoboda (režisér)

Milan Svoboda (29. prosince 1883 Praha[1] – 27. dubna 1948 Praha) byl český divadelní režisér, pedagog a překladatel.

Milan Svoboda
Milan Svoboda
Narození29. prosince 1883
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. dubna 1948 (ve věku 64 let)
Praha
Československo Československo
Povoláníherec, režisér, dramatik, překladatel a učitel
DětiEva Svobodová
PříbuzníJiří Stivín a Zuzana Stivínová starší (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí, divadelní začátky

Studoval na univerzitě v Praze filozofii a moderní filologii a získal titul PhDr. Od roku 1912 byl profesorem na gymnáziu v Roudnici nad Labem[2]. Zde také hrál a režíroval v ochotnickém spolku Hálek. Později byl profesorem na gymnáziu v Praze v Křemencové ulici, k jeho žákům patřil mj. Ladislav Boháč, kterého přivedl na konzervatoř a k divadlu[3]. Od roku 1919 pracoval v divadelním odboru Ministerstva školství a národní osvěty[4].

Angažmá

V roce 1921 se stal prvním šéfem činohry Slovenského národního divadla[5]. V roce 1923 se vrátil do Prahy a zde byl v letech 1925 až 1935 angažován jako stálý hostující režisér v činohře Národního divadla v Praze[6].

Od roku 1939 byl režisérem a uměleckým šéfem Divadla Anny Sedláčkové, které ji také pomáhal zakládat. Uvedl zde dvě hry Karla Čapka – Loupežník a Věc Makropulos, což upoutalo pozornost kolaborantského tisku (např. článek ve Vlajce dne 19. září 1941[7]) a byl nucen v roce 1942 divadlo opustit[4];[8].

K divadlu se vrátil až po válce a v letech 1945/1946 vedl činohru v Mostě, v další sezóně byl hostujícím režisérem činohry v Teplicích[9]. V roce 1947 se stal šéfem činohry v Kladně, kde působil až do své smrti.

Pedagogická činnost

V letech 1924[10] – 1941 byl profesorem na dramatickém oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. Po penzionování Jaroslava Hurta se Svoboda ujal organizace výuky, přičemž vychovával posluchače v realistické divadelní tradici kvapilovského typu[11]. K jeho žákům patřili např. Svatopluk Beneš[12] a také Jan Pivec a Ota Ornest[13]. Kromě dějin divadla a herectví a režie[14] vyučoval také slovesnost, českou a všeobecnou literaturu, rozbor českých a světových dramat a dějiny výtvarných umění[15]. Současně vyučoval jako externí lektor deklamaci a recitaci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Další činnost

Byl autorem několika dramatických skic na témata Aloise Jiráska (U Butteauů; V České expedici) a také se zabýval překlady, zvláště z francouzštiny a latiny. Založil a redigoval v Praze a v Roudnici nad Labem beletristickou edici Kytice, která v letech 1911–1913 a 1921–1929 vydala řadu titulů, mj. Kytici K. H. Máchy, českou prózu a poezii Boženy Němcové, K. H. Borovského, Edvarda Béma a dalších[16].

Část literární pozůstalosti je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze[17].

Rodina

Jeho dcerou byla herečka Eva Svobodová (1907–1992) a synem byl herec Miroslav Svoboda (1910–1988)[2].

Citát
„ Dějiny českého a světového divadla a umění režisérské přednášel profesor Milan Svoboda, který s námi také studoval všechna školní představení. Byl to bývalý profesor na střední škole, režisérskou průpravu získal na Slovensku i v pražském Národním. “
— Jan Pivec [18]

Divadelní režie, výběr
  • 1913 N. V. Gogol: Revizor, Podřipský ochotnický a vzdělávací spolek Hálek
  • 1922 William Shakespeare: Romeo a Julie, Slovenské národní divadlo
  • 1925 Edmond Rostand: Cyrano de Bergerac, Stavovské divadlo
  • 1926 Edouard Bourdet: V zajetí, Stavovské divadlo
  • 1926 G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové, Stavovské divadlo
  • 1927 Klabund: Křídový kruh, Stavovské divadlo
  • 1930 Zofia Nalkowska: Dům žen, Stavovské divadlo
  • 1930 F. A. Šubert: Velkostatkář, představení absolventů Konzervatoře Praha v Karlových Varech
  • 1931 Paul Osborn: Kyselé hrozny, Národní divadlo
  • 1932 Jean Websterová: Táta dlouhán, Stavovské divadlo
  • 1933 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, Národní divadlo
  • 1935 F. X. Svoboda: Poslední muž, Stavovské divadlo
  • 1937 William Shakespeare: Romeo a Julie, Komorní divadlo (představení Konzervatoře Praha)
  • 1940 Vítězslav Novák: Lucerna (opera), Národní divadlo (dirigent Václav Talich)
  • 1940 Karel Čapek: Věc Makropulos, Divadlo Anny Sedláčkové
  • 1941 Karel Čapek: Loupežník, Divadlo Anny Sedláčkové

Uvedení divadelních her se spoluautorstvím

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 150, ISBN 80-7023-118-1
  3. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 17
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 475
  5. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178
  6. Národní divadlo: http://archiv.narodni-divadlo.cz/
  7. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str.&násp: 410, obr. 41
  8. Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 182, 191
  9. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 103, ISBN 978-80-200-1502-0
  10. Milan Svoboda: Dramatická škola pražské konservatoře, In: Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 103
  11. Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 21
  12. Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, ISBN 80-7023-118-1
  13. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 159, ISBN 80-85625-19-9
  14. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 463
  15. B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 202
  16. Slovník českých nakladatelství 1849–1949: http://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/nakladatelstvi/kytice.html
  17. Archivovaná kopie. www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2015-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-15.
  18. B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 56

Literatura
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, 150, ISBN 80-7023-118-1
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 56, 59, 202–3, 246
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 17–20, 29, 30, 37, 61, 192, 305, foto 126
  • Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 140, 141, 148, 245, 283, 463
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 29, 35, 195, 219, 227
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str.&násp: 360, 376, 410
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 103, 471, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 523
  • Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 119–123
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 208, 258, 267, foto 155
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 145
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 112, 124, 165, 178, 180, 417, 518, 600, 631, 646
  • Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 32, ISBN 80-7038-140-X
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 475
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 173, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 21–2, 182–3, 191
  • Milan Svoboda: Dramatická škola pražské konservatoře, In: Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 103–5
  • Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 443–7
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 159, 161, 163, 167–8, 171–2, 174–5, 202, 208, 324, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.