Poprava rozčtvrcením

Rozčtvrcení byl krutý způsob popravy, používaný ve starověku a středověku jako trest pro nejzávažnější zločiny: velezradu, povstání proti panovníkovi, a především za královraždu. Tímto způsobem byli potrestáni například atentátník Balthasar Gérard, který roku 1584 zastřelil Viléma Oranžského, vrahové francouzských králů Jindřicha III a IV. Jacques Clément a François Ravaillac, ale i neúspěšní atentátníci, jako byl polský šlechtic Michal Piekarski, který roku 1620 napadl válečnou sekerou krále Zikmunda III nebo pomatený útočník Robert-François Damiens, který roku 1757 pobodal Ludvíka XV.

Rozčtvrcený Tiradentes, Pedro Américo (1893)

Odsouzenec byl většinou rozsekán mečem nebo sekerou na několik kusů nebo roztrhán pomocí čtyř koní, přivázaných k jeho končetinám, což se provádělo hlavně ve středověké Francii. V Anglii bylo rozčtvrcení předepsanou součástí trestu smrti za velezradu od roku 1351 až do 1820. Trest byl prováděn obzvlášť krutě, jako kombinace oběšení, vykuchání a rozčtvrcení. Kat odsouzeného nejprve oběsil, ale odřízl ho dříve, než se stihl uškrtit. Pak mu ještě zaživa vyvrhl vnitřnosti, usekl končetiny a nakonec hlavu.

Čínský kat půlí odsouzence.

Tamešigiri – samurajové zkoušejí ostří svých mečů na vězni odsouzeném k smrti, starý japonský tisk

V Číně a ve Vietnamu se až do 19. století provádělo ling-čch’ neboli pomalé rozřezání pomocí nožů, při němž mohlo trvat i několik hodin, než odsouzenec zemřel. V Číně byla známa i poprava přeseknutím odsouzence v pase, zvaná „příčný sek“ (腰斬; 腰斩; yāo zhǎn). Ve středověkém Japonsku byla známa praxe tamešigiri – zkoušky ostří samurajských mečů na vězních odsouzených k smrti, většinou se prováděl Kesa giri, tedy diagonální sek od odsouzencova ramena ke kyčli. Někdy byl odsouzenec nejprve usmrcen jiným způsobem a čepele se testovaly na jeho mrtvém těle

Ojedinělé bylo v minulosti užíváno také rozříznutí odsouzence pilou. Doklady o tomto trestu pocházejí už z doby perské dynastie Achajmenovců. Podle pověsti dal tímto způsobem judský král Menaše zabít proroka Izajáše. Ve středověku a raném novověku se poprava rozpůlením v Persii nazývala šekkeh. odsouzence, pověšeného za nohy, kat podélně rozřízl pilou nebo velkým mečem. Tento trest byl doložen i v jiných muslimských zemích, například v 18. století v Maroku. Španělský kronikář Luis del Mármol Carvajal napsal, že při povstání Morisků roku 1568 byli někteří povstalci rozpůleni pilou. Ve středověkém Japonsku byla poprava pilou známa jako nokogiribiki, odsouzence až po prsa zakopali do země a pak mu pomalu odřezávali hlavu bambusovou pilou. Jednalo se o výjimečný trest pro vlastizrádce a vrah vysoce postavených osob. Roku 1570 byl takto potrestán nindža, který se pokusil zavraždit Odu Nobunagu. Tato poprava je popsána také v románu Jamese Clavella Šógun. Zřídka bylo rozpůlení pilou užíváno také v Indii, v Barmě a v Číně.

V Českých zemích býval odsouzenec většinou nejprve sťat, a teprve pak jeho tělo kat rozčtvrtil, jako např. v roce 1621 Jána Jesenského nebo roku 1627 v Čáslavi kazatele Matouše Ulického. O rozčtvrcení zaživa existuje v českých dějinách jen málo zpráv, roku 1582 byl na hradě Buchlově rozčtvrcen loupežnický hejtman Pavel Šerý, odsouzený tamním Loveckým soudem. Roku 1552 dal Jindřich Králický z Kralic zaživa zazdít svou nevěrnou manželku Kateřinu a jejího milence Bohuslava z Hodic nechal v Brně rozčtvrtit, není však známo, zda zaživa.[1]