Lucjan Rydel

Narodil se v rodině profesora oftalmologie a rektora Jagelonské univerzity, na které podle jeho přání vystudoval v letech 1888–1894 právo. Po získání doktorátu se věnoval literatuře, historii a dějinám umění, nejprve v Berlíně a pak v Paříži. Zde absolvoval přednášky na Collège de France, Sorbonně a École des beaux-arts.[2]

Rydlův portrét od Stanisława Wyspiańského z roku 1898

Žil a tvořil v modernistickém prostředí mladopolského Krakova. Jeho svatba se selskou dívkou Jadwigou Mikołajczykównou roku 1900 inspirovala Stanisława Wyspiańského k napsání divadelní hry Wesele (Veselka). V sezóně 1904–1905 spolupracoval s krakovským Lidovým divadlem (Teatr Ludowy). Cesta po Řecku roku 1907 se stala základem jeho úspěšných přednášek o řeckém umění a kultuře na krakovské Akademii výtvarných umění. Často pobýval v Čechách a po vypuknutí první světové války žil v letech 1914–1915 v Praze a v Pardubicích. V letech 1915–1916 byl ředitelem krakovského Městského divadla Julia Słowackého. Zemřel na zápal plic a je pohřben na Rakowickém hřbitově.[2]

Rydlův hrob na Rakowickém hřbitově v Krakově

Inspirací pro jeho díla, ve kterých mistrovsky zvládl formu básnického projevu, byl folklór a antika.[3] Úspěch mu přinesla baladická dramata, vykazující vlivy Slowackého, Maeterlincka a Hauptmanna. Jeho hry se za éry Jaroslava Kvapila úspěšně uváděly i v pražském Národním divadle. Cenné jsou jeho překlady Homéra, Pindara, Anakreónta a Horatia.[1]

• Matka (1893), jednoaktovka.
• Dies irae (1893), fantastické mystérium o jednom jednání.
• Poezje (1899, Básně), sbírka kultivované náladové lyriky, rozšířeno 1901.
• Zaczarowane koło (1900, Začarované kolo), autorovo hlavní dílo,[3] dramatická báseň plná pohádkové fantastiky s tématem šlechtické cti, napsaná na folklórní námět.
• Na zawse (1903, Navždy), veršované drama z období po povstání v roce 1863.
• Bajka o Kasi i królewiczu (1903, Pohádka o Kassi a princi), poema.
• Betlejem polskie (1904, Polský betlém), jesličková hra (tzv. šopka).
• Pan Twardowski (1906), poema.
• Bodenhain (1907), divadelní hra.
• Ferenike i Pejsidoros (1909, Ferenike a Peisidoros), povídka s antickou tematikou, česky jako Matka a syn.
• Madejowe łoże (1909. Madejovo lože), poema.
• Królowa Jadwiga (1910, Královna Hedviga), biografie polské královny Hedviky z Anjou.
• Zygmunt August (1913, Zikmund August), dramatická trilogie z polských dějin o životě krále Zikmunda II. Augusta, jednotlivé části: Królewski jedynak, Złote więzy a Ostatni.

• 
  Jadwiga Mikołajczykówna
• 
  Zaczarowane koło (1900)
• 
  Poezje (1901)
• 
  Betlejem polskie (1904)
• 
  Pan Twardowski, ilustrace W. Tetmajera

• Začarované kolo, hráno 1903 a 1915.
• Na vždy, Praha: František Šimáček 1904, přeložil František Vondráček.
• Matka a syn, Praha: Jan Otto 1910, přeložil František Vondráček.
• Navždy, Praha: Evžen K. Rosendorf 1928, přeložil František Vondráček.
• Madejovo lože, Praha: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského 1928, přeložil František Vondráček.
• Bodenhaim, přeložil František Vondráček, rukopis.