Stanisław Wyspiański

Byl synem sochaře Franciszka Wyspiańského a Marie roz. Rogowské. Matka zemřela, když bylo Stanisławovi 7 let. Chlapec pak vyrůstal u bezdětných manželů Stankiewiczových. Ti patřili k předním měšťanům a byli silně kulturně založení. K jejich pravidelným hostům patřil i Jan Matejko, slavný polský malíř historických témat a pozdější učitel samotného Wyspiańského.

Wyspiański studoval na gymnáziu sv. Anny v Krakově a v době studií uzavřel přátelství s později významnými umělci, např. malířem Mehofferem (1869–1946), básníky a dramatiky Jerzym Žulawským (1874–1915), Lucjanem Rydelem (1870–1918) a pozdějším historikem práva a rektorem Jagelonské univerzity Stanisławem Estreicherem (1869–1939). V roce 1890 podniká cestu Evropou, aby studoval umění. Procestoval Itálii, Švýcarsko, Francii, Německo, Česko (Praha).

Jeho sarkofág v Krakově.

Pak se vrátil do Paříže a v letech 1891–1894 zde žil. Studoval privátně na Colarossiho akademii a žil v nuzných poměrech. Výrazně ho ovlivnila tvorba Pierra Puvise de Chavannes (1824–1898) a návazně nato celé hnutí secese, ale také setkání a přátelství s umělci okruhu Paula Gauguina. Prostřednictvím spisovatele Stanisława Przybyszewského (1868–1927) se seznámil s norským malířem Edvardem Munchem a jeho technikou. Je znám svým širokým malířským i kreslířským záběrem, navrhoval i ornamenty, jevištní dekorace, okenní malbu. Zde nelze opominout okna ve Františkánském kostele v Krakově.

Kromě toho napsal i řadu dramat, v kterých zpracoval náměty z mytologie a pověstí, ale také z polské historie. Nejznámější je jeho dílo Wesele (1901, Veselka). Základním námětem hry je skutečná událost – svatba jeho přítele Lucjana Rydela s dcerou sedláka z jedné vsi u Krakova. Její premiéra byla společenským skandálem, ale současně i klíčem k jeho slávě dramatika. V roce 1973 hru pod názvem Veselka (Wesele) zfilmoval polský režisér Andrzej Wajda.

V roce 1906 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění v Krakově a členem městské rady. Po dlouhé nemoci (tuberkulóza) zemřel v roce 1907, jeho pohřeb se stal obrovskou národní manifestací. Je pochován v kryptě Kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na Skałce v Krakově.

Díla Wyspiańského jsou dnes k vidění v četných polských muzeích. V jeho rodném Krakově je i Wyspiańského muzeum. V letech 2017-2019 uspořádalo Národní muzeum v Krakově umělci velkou výstavu všech dostupných děl.

• 
  Portrét Elizy Pareńskiej (1904)
• 
  Portrét umělce s ženou (1904)
• 
  Mateřství (1905)
• 
  Pomník umělce v Krakově