Collège de France
Collège de France (česky Francouzská kolej) je prestižní francouzská instituce, věnovaná vědám. Sídlí v Paříži v Latinské čtvrti (Quartier Latin) na Rue des Écoles, poblíž staré Sorbonny. Její historie začíná rokem 1530. Má statut tzv. grand établissement.
Collège de France | |
|---|---|
| Collège de France | |
 Logo | |
 | |
| Datum založení | 1530 |
| Další informace | |
| Adresa | Paříž, Francie |
| Ulice | place Marcelin-Berthelot a Rue Saint-Jacques |
| Zeměpisné souřadnice | 48°50′57″ s. š., 2°20′44″ v. d. |
| Členství | Couperinovo konsorcium |
| www | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
Oficiálním posláním Collège de France je „učit vědění, které právě vzniká“ (Enseigner le savoir en train de se faire), moderně řečeno spojovat bádání a výuku. Má 54 profesorských míst, rozdělených do pěti oblastí:
- matematika
- fyzika
- ostatní přírodní vědy, včetně lékařství (medicíny)
- společenské vědy
- historie, jazyky (linguistika) a literatura
Collège de France pořádá pravidelné přednášky přístupné veřejnosti, nemá však žádné zapsané studenty, žádné studijní obory a neuděluje žádné tituly. Většina, ale ne všichni profesoři jsou Francouzi, dvě místa se vždy obsazují hostujícími profesory. Když se nějaké místo uvolní, rozhoduje sbor profesorů o tom, kdo na ně má být povolán. Profesura na Collège de France je ve Francii vrcholem vědecké kariéry.
Historie
Roku 1530 založil král František I. na radu svého knihovníka, humanisty G. Budého Královskou kolej nebo také Kolej tří jazyků, protože se zde zpočátku vyučovala řečtina, hebrejština a latina. Profesoři byli hmotně zajištěni, později k oborům přibylo právo, matematika a medicína. Po revoluci roku 1789 se kolej přejmenovala na Národní kolej a od roku 1870 na Collège de France. Jejím heslem je od založení Docet omnia (Učí všemu).
Slavní profesoři
Mezi profesory na Collège de France byly a jsou následující osobnosti:
- Raymond Aron, sociolog a filosof
- Émile Benveniste, jazykovědec a indoevropeista
- Henri Bergson, filosof a nositel Nobelovy ceny za literaturu,
- Claude Bernard, fyziolog,
- Marcellin Berthelot, chemik,
- Yves Bonnefoy, surrealistický básník,
- Pierre Boulez, hudební skladatel,
- Pierre Bourdieu, sociolog,
- Fernando Henrique Cardoso, brazilský sociolog a politik,
- Jean-François Champollion, egyptolog, který přečetl hieroglyfické písmo,
- Georges Cuvier, biolog,
- Jacques-Arsène d'Arsonval, fyzik,
- Pierre-Gilles de Gennes, nositel Nobelovy ceny za fyziku tekutých krystalů,
- Stanislas Dehaene, neurovědec,
- Lucien Febvre, historik ze „Školy análů“
- Michel Foucault, filosof,
- Ferdinand André Fouqué, geolog,
- Pierre Janet, psychiatr a psycholog,
- Frédéric Joliot, nositel Nobelovy ceny za fyziku,
- René Théophile Hyacinthe Laënnec, lékař, vynálezce stetoskopu,
- Paul Langevin, fyzik,
- Emmanuel Le Roy Ladurie, historik,
- Claude Lévi-Strauss, etnolog a antropolog,
- Szolem Mandelbrojt, matematik,
- Henri Maspéro, orientalista a sinolog,
- Jules Michelet, historik
- Adam Mickiewicz, polský spisovatel a revolucionář,
- Jacques Monod, nositel Nobelovy ceny za biochemii,
- Guillaume Postel, renesanční matematik, kartograf a lingvista,
- Edgar Quinet, historik,
- Henri Victor Regnault, fyzik a chemik,
- Louis Robert, historik a archeolog,
- Jean-Pierre Serre, matematik a topolog,
- Théodule-Armand Ribot, psycholog a filosof,
- Paul Valéry, básník a spisovatel,
- Francois Vatable, učitel hebrejštiny na původní Královské koleji,
- Jean-Pierre Vernant, klasický filolog, historik a filosof,
- Paul Veyne, historik starého Říma.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Collège de France na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Collège de France v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- (francouzsky) Oficiální stránky Collège de France
- (francouzsky) Záznam v evidenci historických památek
