Jean Nouvel

Budova Zlatého Anděla v Praze navržená Jeanem Nouvelem

Ve 25 letech Nouvel dokončil školu a spojil se s Françoisem Seigneurem. Díky Claudovi Parentovi a jeho doporučení se stal členem Pařížského biennale. Svoje architektonické a designérské návrhy aplikoval na výstavách umění a divadla. Brzy ve své kariéře se stal klíčovým účastníkem debat o architektuře ve Francii. V roce 1976 byl spoluzakladatelem francouzského architektonického hnutí Mars 1976, o rok později Syndicat de l'Architecture. V tom roce byl i jedním z organizátorů mezinárodní soutěže Les Halles a v roce 1980 založil první architektonické Pařížské biennale.

V roce 1981 vyhrál architektonickou soutěž na stavbu Institutu arabského světa, jednoho z „velkých projektů“ vyhlášených tehdejším prezidentem Françoisem Mitterrandem. Tento projekt dokončený v roce 1987 přinesl Nouvelovi mezinárodní uznání.

Mezi lety 1972 a 1984 Nouvel spolupracoval se třemi různými partnery, kterými byli Gilbert Lezenes, Jean-François Guyot a Pierre Soria. V roce 1985 Nouvel a začínající architekt Jean-Marc Ibos, Mzrto Vitart a Emmanuel Blamont založili ateliér Jean Nouvel et Associés. S Emmanuelem Gattanim vytvořil v roce 1988 architektonickou kancelář JNEC (Jean Nouvel et Emmanuel Cattani).

Dodnes působí ve svém ateliéru Jean Nouvel, který založil v roce 1994 s Michelem Pélissiém. Tato architektonická kancelář je se 140 zaměstnanci největší ve Francii. Má pobočky v Londýně, Kodani, New Yorku, Římě, Madridu a Barceloně.

Jean Nouvel navrhl množství pozoruhodných staveb po celém světě, za něž mu byla udělena Pritzkerova cena. Publikoval ilustrovaný přehled své architektonické práce, který obsahuje i projekty, které nikdy nebyly postaveny, projekty ve výstavbě a návrhy, které se teprve realizovat budou. V roce 2001 režisér Beat Kuert natočil dokument o pěti Nouvelových projektech s názvem Jean Nouvel.

Znakem jeho osobnosti je nepochybně jeho silná psychická přítomnost – vždy oblečen v černém je lehce rozpoznatelný. Jeho smysl pro objemy a materiály, obzvlášť pro sklo, je nepřekonatelný, ačkoli funkce některých prostorů není vždy úplně v souladu s potřebami klienta. S touto schopností jeho díla navzdory svým velkým rozměrům působí lehce a jemně. Využívá svůj intelekt a principy hi-tech na vyjádření reality.^[zdroj?]

Torre Glòries, Barcelona

• 2019 – Dauhá, Katar – Národní muzeum[1]
• 2019 - 53W53[2]
• 2017 – Louvre Abu Dhabi, Abu Dhabi, Spojené arabské emiráty
• 2015 – Paříž, Francie – Philharmonie de Paris
• 2008 – New York, USA – rezidence 40 Mercer Street
• 2006 – Minneapolis, Minnesota – divadlo Guthrie
• 2006 – Paříž, Francie – Musée du quai Branly
• 2005 – Madrid, Španělsko – rozšíření Reina Sofía Museum
• 2004 – Soul, Jižní Korea – jedna z budov galerie Leeum
• 2003 – Barcelona, Španělsko – Torre Glòries
• 2002 – Murten, Švýcarsko – Expo.02
• 2001 – Kolín nad Rýnem, Německo – Köln Turm
• 2001 – Praha, Česko – Zlatý Anděl
• 2001 – Vídeň, Rakousko – Gasometer
• 2000 – Lucern, Švýcarsko – Kulturní a kongresové centrum
• 2000 – Lucern, Švýcarsko – rekonstrukce Deluxe Boutique Hotel
• 2000 – Mons, Belgie – vědecký park
• 2000 – Nantes, Francie – soudní budova
• 1999 – Bregenz, Rakousko – Interunfall
• 1999 – Rueil-Malmaison, Francie – Cognac-Jay
• 1999 – Strasbourg, Francie – Schutzenberger Brewery
• 1999 – Wismar, Německo – technologické centrum
• 1998 – Paříž, Francie – muzeum Musée de la Publicité
• 1998 – Tokio, Japonsko – budova Dentsu
• 1995 – Berlín, Německo – galerie Lafayette
• 1995 – Lille, Francie – Eurallille
• 1994 – Hérouville-Saint-Clair, Francie – sociální centrum
• 1994 – Boisseuil, Francie – Pôle de Lanaud, Genoscope
• 1994 – Paříž, Francie – Fondation Cartier
• 1993 – Bezons, Francie – ZAC Parmentier
• 1993 – Lyon, Francie – renovace Nouvel Opéra
• 1993 – Périgueux, Francie – museum Vésunna Gallo-Roman
• 1993 – Saint-Imier, Švýcarsko – Cartier CTL
• 1993 – Tours, Francie – konferenční centrum
• 1993 – Tours, Francie – bytové domy
• 1993 – Tours, Francie – turistické kanceláře
• 1993 – Tours, Francie – parkování
• 1992 – Dax, Francie – Hotel des Thermes
• 1992 – Hérouville-Saint-Clair, Francie – Perception
• 1992 – Issy-les-Moulineaux, Francie – CLMBBDO
• 1992 – Tours, Francie – autobusový terminal
• 1991 – Blois, Francie – Poulain
• 1991 – Cap d’Ail, Francie – Pierre et Vacances
• 1990 – Freiburg im Breisgau, Německo – Interdica
• 1989 – Bouliac, Francie – hotel Saint-James
• 1989 – Nancy, Francie – INIST
• 1989 – Paříž, Francie – ADP Offices
• 1989 – Paříž, Francie – apartmány Bailly
• 1988 – Paříž, Francie – gallerie Bailly
• 1988 – Paříž, Francie – Hit Parade
• 1988 – Saint-Herblain, Francie – Onyx
• 1987 – Combs-la-Ville, Francie – La Coupole
• 1986 – Marne-la-Vallée, Francie – Gymnase du Luzard
• 1987 – Nîmes, Francie – Dhuoda
• 1987 – Nîmes, Francie – Nemausus 1
• 1987 – Paříž, Francie – Institut du monde arabe
• 1987 – Saint-Ouen, Francie – Bytové domy
• 1986 – Nîmes, Francie – Sportovní centrum
• 1984 – Antony, Francie – Les Godets
• 1984 – Belfort, Francie – městské divadlo
• 1983 – Paříž, Francie – kanceláře Yves Dauge
• 1982 – Kerjouanno, Francie – SEA centrum
• 1982 – Paříž, Francie – Péniche klub de Presse Renault
• 1979 – Bezons, Francie – klinika Val-Notre-Dame
• 1979 – Troyes, Francie – rezidence Devoldere
• 1978 – Troyes, Francie – rezidence Dick
• 1976 – Paříž, Francie – knihovna Trocadero
• 1974 – Périgueux, Francie – rezidence Delangh
• 1974 – Trélissac, Francie – mateřská školka
• 1973 – Villeneuve-sur-Lot, Francie – rezidence Delbigot
• 1972 – Paříž, Francie – Baillais vydavatelství
• 1971 – Paříž, Francie – Plateau Beaubourg

Dentsu Building v Tokiu

• 1983 – Rytíř řádu umění a literatury (l'Ordre des Arts et des Lettres)
• 1983 – Stříbrná medaile francouzské akademie architektury (le Prix de l'Académie d'Architecture de France)
• 1983 – doctor honoris causa univerzity v Buenos Aires
• 1987 – Rytíř řádu za zásluhy (l'Ordre national du Mérite)
• 1987 – Grand prix national de l'architecture, Prix Aga Khan d'architecture a laureát ceny – l'Équerre d'Argent za arabský institut (l'Institut du monde arabe)
• 1990 – Prix Architectural Record za hotel Saint-James
• 1993 – čestný člen AIA Chicago (American Institute of Architects)
• 1995 – čestný člen RIBA (Royal Institute of British Architects)
• 1997 – Komtur řádu umění a literatury (l'Ordre des Arts et des Lettres)
• 1999 – Zlatá medaile francouzské akademie architektury (l'Académie d'architecture française)
• 2000 – Zlatý lev na bienále v Benátkách (Biennale de Venise)
• 2001 – Premio Internazionale di Architettura Francesco Borromini, edizione 2001
• 2003 – První cena mezinárodní architektury UNESCO za celoživotní dílo a zvláštní ocenění za projekt AN USVACUM (Paříž)
• 2005 – Wolfova cena
• 2008 – Pritzkerova cena[3]