Krymský most

Již v dávné minulosti existovalo v těchto místech spojení mezi západními a východními břehy Bosporské říše (5. stol. př. n. l. – 4. stol. n. l.), která se rozprostírala na dvou poloostrovech – Kerčském a Tamaňském. Kimmeriové mohli se svými stády přejít přes mělký brod spojující Azovské a Černé moře. Šíře Kerčského průlivu zároveň dovolovala obchodníkům a rybářům snadno přeplout. Přes Kerčský průliv vedly také důležité obchodní trasy – Cesta od Varjagů k Řekům a Hedvábná stezka.

V roce 1897 byl předložen technicky i ekonomicky kompletní Projekt zvýšení hladiny Azovského moře přehrazením Kerčského průlivu, jehož autorem byl námořní důstojník Vladimír Dmitrijevič Mendělejev, syn Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva. Projekt předpokládal zvýšení hladiny Azovského moře o 3 metry a umožňoval by plavbu největších námořních lodí v mělkém moři až do Rostova na Donu.

V 19. století vedl přes Kerčský průliv kabel Indo-evropského telegrafu, který spojoval Londýn s Indií. Roku 1901 anglická vláda posuzovala projekt dálkové železniční magistrály z Londýna do Dillí, i když se stavbou se z finančních důvodů nikdy nezačalo.

Roku 1903 zaujala myšlenka stavby mostu cara Mikuláše II. Projekt byl svěřen nejlepším ruským inženýrům, kteří projekt dokončili roku 1910. Realizaci stavby však nakonec zabránilo vypuknutí první světové války.

Ve 30. letech sovětští odborníci vyprojektovali rozsáhlou stavbu železnice, která měla vést z krymského města Chersonu až do gruzínského Poti přes Kerčský průliv. Těžkotonážní prvky mostní konstrukce tehdejší sovětské závody nedovedly vyrobit v potřebné kvalitě, byly proto objednány v Německé říši. Projekt však nakonec nebyl realizován v důsledku přepadení Sovětského svazu německými vojsky (Operace Barbarossa).

Při postupu nacistických vojsk přes Ukrajinu až do hloubky území RSFSR se staly Krym a také Předkavkazsko místy prudkých bojů mezi Wehrmachtem a Rudou armádou. Roku 1943 vytvořila německá vojska pontonový most přes Kerčský průliv, ale Hitler nařídil postavit pětikilometrový pevný most. Vedoucím projektu byl Albert Speer, Hitlerův osobní architekt a ministr zbrojního průmyslu.

Hitlerovo zaryté odmítání přiznat si, že došlo k zásadnímu obratu, se roku 1943 odrazilo také v jeho nařízení začít se stavbou pětikilometrového automobilového a železničního mostu přes Kerčský průliv, ačkoli jsme přes něj už dávno natáhli lanovku a 14. června jsme ještě zvýšili její přepravní kapacitu na tisíc tun nákladu za den.

—Albert Speer, Řídil jsem Třetí říši (Erinnerungen)

Sovětský letecký průzkum podal záhy Stalinovi zprávy o počínajících stavebních pracích, avšak Stalin zakázal tuto stavbu bombardovat. Do října roku 1943 měli Němci již třetinu mostu hotovou, kvůli rychlému protiútoku Rudé armády jej ale němečtí vojáci vyhodili do vzduchu. Na místě ovšem zanechali velké množství materiálu, který nezůstal dlouho nevyužit.[8]

Přeprava pilíře při sovětské stavbě mostu přes Kerčský průliv (1944)

Po osvobození Krymu od německých vojsk roku 1944 byl za pouhých sedm měsíců postaven Kerčský železniční most. Tento most byl dlouhý 4,5 kilometru, široký byl 22 metrů, čítal 115 rozponů dlouhých 27,1 m a 110metrové otáčivé zařízení uprostřed, které umožňovalo proplutí těžkotonážních lodí. V únoru roku 1945 přes most přejel osobní vlak Klimenta Vorošilova, kterým se z Jaltské konference do Moskvy vracela sovětská delegace.

Koncem února 1945 led hnaný větrem z Azovského moře vážně narušil 42 mostních pilířů, neboť nebyly chráněny ledolamy. Vládní komise pak doporučila dočasný most rozebrat.

Po skončení války se začalo uvažovat o stavbě nového mostu na stejném místě. Náměstek lidového komisaře pro dopravu Illarion Gociridze představil Stalinovi projekt nového mostu se slovy: „To bude, soudruhu Staline, car-most.“ (Viz Car-puška nebo Car-kolokol, pozn. překl.) Na to Stalin odvětil: „Cara jsme svrhli v sedmnáctém roce.“ Projekt tak nebyl realizován. Práce na odstranění zborceného mostu se protáhly na 23 let.

Doprava železničního nosníku na pontonech, 27. srpna 2017

Při přípravných pracích bylo na místě budoucího mostu nalezeno téměř 90 různých výbušných zařízení z dob druhé světové války, od nášlapných min až po dvousetkilogramové letecké pumy.[11]

Koncem dubna 2015 se začala navážet stavební technika, začátkem května potom stavební materiál a dělníci zároveň začali provádět první terénní úpravy související se stavbou. 1. října byl postaven první 1207 metrů dlouhý technologický most spojující ostrov Tuzla s Tamaňským poloostrovem. Celkem budou před začátkem hlavních prací postaveny tři dočasné technologické mosty, které budou po dokončení stavby odstraněny.

V březnu 2016 začaly být zakládány první pilíře budoucího mostu. 12. dubna byl na ostrově Tuzla dokončen první mostní pilíř, který ponese silniční těleso. Celkem bude postaveno 595 pilířů. 19. března narazila do druhého technologického mostu turecká nákladní loď Lira, přičemž poškodila několik pilířů. 20. září 2016 byla dokončena betonáž prvního v moři stojícího pilíře budoucího mostu. Celkem jich má být zhotoveno 173, z toho 86 pro automobilovou část mostu a 87 pro železnici.[12]

K 5. únoru 2017 bylo hotovo 230 z celkových 595 pilířů, 1. října již 398 z 595.[13] V květnu se rozeběhla výstavba federální dálnice R260 Taurida, která bude na most navazovat z krymské strany.[14] Nejsložitější operací byla doprava a vyzdvižení 227 m dlouhých a 45 m vysokých obloukových nosníků, které umožnily pod mostem proplouvat i těžkým nákladním lodím, obsluhujícím přístavy Azovského moře. Nosníky byly sestaveny na Tamaňském poloostrově, na místo dopraveny pomocí speciálních pontonů a na 35 m vysoké pilíře usazeny 29. srpna (železniční) a 12. října (silniční).[15][16]

15. května 2018 byla slavnostně otevřena silniční část mostu. Přitom prezident Vladimir Putin sám řídil oranžový kamion značky Kamaz, kterým v čele kolony stavbařské techniky přejel z pevninského Ruska na poloostrov Krym.[2] Druhá část projektu, most pro železnici, byla dokončena a uvedena do provozu v prosinci roku 2019.[5][6]

Technické údaje

Satelitní snímek stavby z roku 2018

• Celková délka stavby: asi 19 km
• Kategorie silnice: rychlostní silnice (dle ruské klasifikace)
• Počet dopravních proudů silnice: 4 (2 v každém směru)
• Počet železničních kolejí: 2 (1 v každém směru)
• Vzdálenost po moři od Tuzlanské kosy k ostrovu Tuzla: 7 km
• Vzdálenost po moři od ostrova Tuzla do Kerče: 6,1 km
• Délka části vedoucí po ostrovu Tuzla: 6,5 km
• Pilíře: ocelové roury o průměru 1420 mm
• Hloubka v místě stavby: až 18 m

Projekt dvojmostu počítal s možností pokládky elektrického kabelu a plynovodu. Tak bylo zabezpečeno doplňkové zásobování energetického systému Krymu. Kvůli urychlení výstavby probíhaly práce na obou mostech souběžně na několika místech.

Silniční most, otevřený v roce 2018, se brzy stal nejčastěji využívaným způsobem překonání průlivu, první rok ho využilo třikrát více automobilů než kolik bylo přepraveno přívozem, k čemuž přispěla také skutečnost, že za průjezd mostem se neplatí mýto.[17] Most podpořil zvýšení turistického ruchu na Krymu, k očekávanému snížení cen potravin však ihned nedošlo.[7]

Ukrajina obvinila Rusko, že most využívá k tlaku na její ekonomiku, když v Azovském moři jsou významné přístavy Berďansk a Mariupol, využívané zejména pro export zemědělských produktů a oceli, do určité míry blokovány. Po postavení mostu vzrostla doba a frekvence kontrol projíždějících lodí, lodní provoz také limituje relativně nízká volná výška mostu. Lodní provoz do ukrajinských přístavů v Azovském moři tak poklesl o jednu čtvrtinu.[18][19] V listopadu 2018 hrál most svou roli v incidentu v Kerčském průlivu, když podle Ruska narušily ukrajinské lodě ruské teritoriální vody poblíž Kerčského průlivu a neplnily formální postup pro průchod přes úžinu, ruské úřady do klíčové části mostu umístily nákladní loď, čímž zcela znemožnily lodní provoz pod mostem.[20]

V souvislosti s výstavbou mostu Evropská unie zmrazila účty čtyřem ruským firmám a dvěma osobám. Sankcionováni jsou: Krymská železnice (Крымская железная дорога), vlastník a provozovatel železnice, projekční kancelář Lenpromtransprojekt (Ленпромтранспроект), První krymská pojišťovna, která stavbu pojistila a Ředitelství železniční výstavby Berkakit-Tommot-Jakutsk (Дирекция по строительству железной дороги Беркакит-Томмот-Якутск), která poskytla inženýrské služby.[21]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Крымский мост na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Krymský most na Wikimedia Commons
• Oficiální video projektu