Republika Krym

Během Krymské krize v roce 2014 obsadila Ruská armáda v neoznačených uniformách Krym a Sevastopol.[4] Následně přijala Nejvyšší rada Autonomní republiky Krym a rada města Sevastopolu deklaraci nezávislosti. Tato deklarace výslovně zmiňovala precedent uznání nezávislosti Kosova - ač mnoho právníků upozorňuje na podstatné rozdíly v těchto případech.[7] Následně 16. března proběhlo referendum o připojení k Rusku. Toto referendum ovšem odporovalo Ukrajinské Ústavě a tedy není z hlediska mezinárodního práva platné, jak vyplývá např. ze stanoviska Valného shromáždění OSN.[6] Dle oficiálních výsledků referenda velká většina voličů připojení k Rusku schválila, o správnosti těchto výsledků však existují pochybnosti, to, že byly zfalšované tvrdí např. i poradní orgán Kremlu: Rada při úřadu prezidenta Ruské federace pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv.[8] Následně Krymský parlament 17. března vyhlásil nezávislý svrchovaný stát s názvem Republika Krym, který požádal o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt.[9] Krym by měl podle této deklarace do měsíce od vyhlášení přejít z ukrajinské hřivny na rubl a také do konce března přejít na moskevský čas.[10] Ještě týž den ruský prezident Putin podepsal dekret uznávající Republiku Krym jako nezávislý a svrchovaný stát.[11][12] V úterý 18. března pak podepsali Putin, krymský premiér Sergej Aksjonov, starosta Sevastopolu Alexej Čalyj a předseda krymského parlamentu Vladimir Konstantinov dohodu o připojení Krymu k Ruské federaci.[13] Dohodu následujícího dne schválil ruský ústavní soud jako legální, hlasování o ratifikaci státní dumou proběhlo dne 20. března s pozitivním výsledkem.[14][15] Prezident Putin poté 21. března anexi definitivně stvrdil svým podpisem.[16]

Pravoslavný chrám ve městě Jevpatorija

Díky své exotičnosti, příjemnému podnebí, panenské přírodě a množství kulturních památek mnoha epoch byl zejména jižní Krym už od 60. let 19. století hojně vyhledáván vyššími ruskými společenskými vrstvami, včetně carské rodiny. Za sovětské éry byl Krym vyhlášenou rekreační oblastí pro nejvyšší stranické a státní funkcionáře, stejně jako pro dělnické a pionýrské organizace. Mezi nejznámější turistická centra na pobřeží patřila a patří Jevpatorija, Jalta, Alupka, Alušta, Artěk, Gurzuf, Sudak a nejvýchodněji ležící Feodosija.

Obecně v jižním prostoru je umístěna převážná část krymských přírodních a kulturně-historických památek, jako např. archeologická naleziště z období antiky, byzantské pevnosti, jeskynní kláštery a města, tatarské vesnice, mešity a paláce (v Bachčisaraji Chánův palác s Fontánou slz, opěvovanou Puškinem).

V krymské republice žijí přibližně 2 miliony obyvatel, z nich je okolo 58 % ruské národnosti, 24 % ukrajinské a 13 % krymskotatarské, převážně užívaným jazykem je ruština.^[zdroj?] Toto národnostní složení se formovalo po genocidě Krymských Tatarů Sovětským svazem v 1944.[17][18][19] Mezi méně početné menšiny patří například Řekové.

Panorama

Pohled na město Alušta.

Státy, které uznaly výsledky Krymského referenda a příslušnost Krymu k Ruské federaci (2014)

Status Republiky Krym je sporný, jelikož Rusko a některé další státy uznaly výsledek Krymského referenda z roku 2014, vyhlášení nezávislosti Autonomní republiky Krym a její následné začlenění do Ruské federace, ovšem většina jiných členských států Organizace spojených národů (OSN) tyto akce neuznaly (stav 2014).

Dne 27. března 2014 Valné shromáždění OSN schválilo právně nezávaznou rezoluci o „Potvrzení ukrajinské územní celistvosti a označující ruskou anexi Krymu za nelegální“. Hlasování skončilo s výsledkem 100 členských států pro rezoluci, 11 proti ní, 58 států se zdrželo hlasování a 24 států při hlasování chybělo.[20]

Dne 19. prosince 2017 projednávalo Valné shromáždění OSN rezoluci na téma “Situace lidských práv v Autonomní republice Krym a ve městě Sevastopol (Ukrajina)”, navrženou ukrajinskou delegací. Tato právně nezávazná rezoluce byla schválena hlasy 70 členských států proti 26 státům, přičemž 76 států se zdrželo hlasování.[21] Proti rezoluci, která požaduje po Ruské federaci jako okupační mocnosti dodržování mezinárodních právních závazků ohledně lidských práv, hlasovaly mj. Čína, Indie a samotné Rusko.