Vladimír Dmitrijevič Mendělejev

Vladimír Dmitrijevič se narodil 14. ledna 1865 v Petrohradu jako první syn Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva a Feozvy Nikitičny roz. Leščové. První dítě z tohoto manželství sestra Marie zemřela v prvním roce života. Dalšími sourozenci byla Olga a dále sourozenci z otcova druhého manželství Ljubov, Ivan a dvojčata Vasil a Marie. Sourozenci z druhého manželství byli více než o půl generace starší a tak nejbližším sourozencem byla Olga, se kterou strávil dětství na statku Boblovo. Dmitrij Ivanovič měl velmi rád všechny své děti, ale k Vladimírovi jako k prvorozenci si vytvořil velmi silný vztah a vkládal do něj největší naděje. Navíc po neshodách rodičů koncem sedmdesátých let začali manželé žít odděleně, matka spolu s Olgou a otec s Vladimírem. V roce 1880 Vladimír jako patnáctiletý kadet námořního sboru cestoval se svým otcem na Kavkaz. Při zpáteční cestě z Kerče do Sevastopolu Dmitrij Ivanovič synovi vyprávěl o velkolepých plánech cara Petra na přehrazení Kerčské úžiny. Od té doby se tento projekt vryl do Vladimírovy mysli jako celoživotní zájem. Po svém otci zdědil schopnost dokonalé analytické rozvahy ale i pracovní a vědeckou houževnatost. Projekt během dalších let přivedl do fáze reálného projektu s dostatečnou technickou i ekonomickou podstatou. I když se věnoval kariéře námořního důstojníka, ke své milované představě Azovského zálivu jako samostatného ze všech stran chráněného ruského moře se neustále vracel. V roce 1884 absolvoval Námořní kadetní sbor.

Dmitrij Ivanovič Mendělejev a Vladimír Dmitrijevič na palubě křižníku Pamjať Azova v létě 1890

Kromě bystré mysli Vladimír po svém otci zdědil i stejné komplikace v osobním životě. Stejně jako otec byl i Vladimír bolestivě a nečekaně opuštěn svou snoubenkou krátce před plánovanou svatbou, stejně jako otec na bolestivý prožitek odejel zapomínat do zahraničí a stejně jako otec i on si ze zahraniční cesty přivezl vyživovací povinnost. Tou nešťastnou láskou byla Maria Fjodorovna Jurkovská, pozdější herečka a žena Maxima Gorkého. Díky otci Vladimír v hodnosti poručíka získal funkci doprovodu následníka trůnu careviče Nikolaje II, při jeho plavbě na lodi Pamjať Azova. Tato obrněná fregata s děly ráže 203 mm byla určena k plavbě na Dálný východ jako součást širší diplomatické mise. Loď vyplula z Petrohradu 23. srpna 1890 s cílem obeplout Evropu a v Sevastopolu nabrat na palubu careviče. Osmanská říše však neudělila povolení k proplutí do Černého moře a tak se Mikuláš II nalodil v Terstu. 19. října loď opustila Terst a v Řecku na palubu nastoupil řecký princ a Nikolajův přítel Georg. V Bombaji loď ukotvila na 42 dní za účelem carevičova odpočinku a přístav opustila 31. ledna 1891. Cílového Vladivostoku bylo dosaženo 16. května 1891. Ještě před tím loď kotvila v japonském přístavu Nagasaki. Zde byl během diplomatických jednání mezi Japonským císařem a zástupci Ruska a Řecka napaden Mikuláš II fanatickým policejním důstojníkem japonské ochranky  a byl poraněn údery šavle. Japonská strana byla tímto útokem velmi poděšena jako možným iniciačním incidentem válečného vztahu a případ byl velmi podrobně vyšetřován. Do vyšetřování byl zapojen i Vladimír Dmitrijevič, který hojně využil svého koníčka fotografování, kterému se dříve často věnoval spolu s otcem. Do vyšetřovacího spisu incidentu v Ótsu se tak dostalo na 5000 fotografií, pořízených Vladimírem Dmitrijevičem Mendělejevem. Z Vladivostoku se carevič vydal na zpáteční cestu do Petrohradu, Pamjať Azova plnila svou dálněvýchodní misi ještě rok. Japonsko v této době byla uzavřenou zemí a kontakt s představiteli země byl umožněn pouze během přesně naplánovaných programů, odvíjejících se od přístavu Nagasaki. O cizince bylo pečováno s největší možnou pozorností a při déletrvajících pobytech byla hostům nabízena i služba formou smluvních manželek. Tento druh pohostinnosti, který v křesťanských zemích neměl zákonný ekvivalent, způsobil, že se v Nagasaki rodilo velké množství dětí cizinců. Služby dočasné manželky využil i Vladimír Dmitrijevič. Nakonec 16. října 1892 Pamjať Azova zakotvila v Kronstadtu po době delší jak dva roky. V lednu 1983 se v Nagasaki narodila vnučka slavného vědce Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva, Ofudži Hidešima.

Po návratu do Ruska smluvní vztah s dočasnou manželkou skončil, přesto matka Ofudži navázala s Vladimírem kontakt. Vladimírův otec sice vyplácel 18 let výživné na domnělou dceru Rosu do Německa, ale svým otcovstvím si jist nebyl, v případě otcovství Vladimíra však nezaváhal. V jeho životopisných materiálech jsou zachovány dopisy, z nichž je zřejmý zájem o osud dítěte a je doloženo i proplacení významné částky. Zhoršující se vztahy mezi Ruskem a Japonskem kontakt přerušily a o osudu možného potomka slavného vědce není nic známo. Na lodi Pamjať Azova Vladimír Dmitrijevič sloužil do roku 1894. V roce 1896 se Vladimír oženil s dcerou významného ruského malíře a uměleckého činovníka Kirilla Vikentijeviče Lemocha, Varvarou Kirillovnou. Z tohoto manželství se 16. listopadu 1896 narodil syn, který po slavném dědečkovi dostal jméno Dmitrij. V roce 1898 Vladimír Dmitrijevič opustil válečné námořnictvo a nastoupil jako inspektor pro rozvoj lodní dopravy při Ministerstvu financí. Jako redaktor Brockhausovy-Jefronovy encyklopedie zpracoval 16 článků na téma fotografických metod a technik.

Koncem roku 1898 onemocněl chřipkou a během týdne, dne 31. prosince zemřel. Čtyřletý Dmitrij Vladimirovič zemřel v červenci 1900. Jejich smrt byla nejbolestivější částí života velikého vědce Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva.

• V.D.Mendělejev,  Проект поднятия уровня Азовского моря запрудою Керченского пролива, nakladatelství Děmidov, Petrohrad 1899, 33 stran
• Archiv D.I.Mendělejeva, Sborník autobiografických materiálů Díl 1. Leningrad: Nakladatelství leningradského státního institutu A.A.Ždanova, 1951. 203 s.
• О. Д. ТРИРОГОВА-МЕНДЕЛЕЕВА, О. Д. Менделеев и его семья [Воспоминания дочери]. Leningrad: Nakladatelství akademie věd SSSR, 1947. 104 s.

• Dmitrij Ivanovič Mendělejev
• Ljubov Dmitrijevna Bloková
• Vasilij Dmitrijevič Mendělejev