Notburga Ebenská

Narodila se v prosté, ale velmi zbožné rodině. Její otec byl kloboučníkem. V osmnácti letech vstoupila do služby u pánů z Rattenbergu, kde se osvědčila jako velmi spolehlivá a pečlivá. Známá a příkladná byla však také její zbožnost. Žila velmi skromně a z toho, co jí tímto hospodařením zbylo, rozdávala chudým. Po čase jí bylo svěřeno vedení hradního hospodaření. Po smrti hraběte Jindřicha a jeho manželky však tyto pokojné časy skončily. Manželka Jindřichova syna Notburgu nesnášela a v další dobročinnosti jí zabraňovala a ukládala jí mnoho zbytečné práce navíc. Postupem času Notburga dokázala svou paní přivést ke změně smýšlení a mravů. Pečovala o ní v době její nemoci a po její smrti hradní službu opustila.

Následně nastoupila službu u jednoho statkáře ve vsi Eben (odtud její přízvisko Ebenská). Tento statkář jí umožňoval věnovat se od prvních nedělních nešpor (tedy od sobotního podvečera) až do konce nedělí jen a pouze modlitbám a skutkům zbožnosti. Po čase si Rattengergský hrabě vyžádal její návrat na hrad. Notburga s jeho druhou manželkou velmi dobře vycházela a pomáhala jí s výchovou dětí.

Notburga zemřela 13. září roku 1313. V roce 1862 došlo ke schválení jejího kultu papežem bl. Piem IX.