Dluhopis

Rozdělení na dluhopisy podle emitenta spočívá v dělení, podle toho, kdo a za jaké situace tyto dluhopisy vydal. Význam tohoto dělení spočívá v určení rizika podle důvěryhodnosti emitenta. Velké riziko sebou nese větší výnos, ale je spojen s nízkou likviditou. Samozřejmě i při tomto dělení je třeba zvažovat další faktory, neboť důvěryhodnost se může s časem měnit.

• Státní dluhopisy[1] – emitentem (vydavatelem) je stát, v případě České republiky se jedná o Ministerstvo financí. Emisi zajišťuje Česká národní banka tzv. holandskou aukcí. ČNB se také stará o vyplácení úroků. Obecně platí, že státní dluhopisy mají nízkou míru rizika, proto jsou mezi investory populární. Státy, které jsou vnímány jako rizikovější, musí přilákat investory tím, že platí vyšší úrok kvůli rizikové přirážce. Půjčené peníze stát nejčastěji vkládá do infrastruktury nebo ke splácení státního dluhu.
• Komunální dluhopisy (municipální) – emitentem je územní samosprávný celek. V České republice je podmínkou emitování tohoto typu dluhopisu souhlas Ministerstva financí. Takovéto dluhopisy jsou zajištěny buď daněmi,^[zdroj?!] což znamená, že úrok je splácen z vybraných daní, anebo konkrétním projektem, tedy kupón se vyplácí z určitých projektů,^[zdroj?!] jako je mýtné na dálnici či poplatky ze sportovních akcí.^[zdroj?!]
• Korporátní dluhopisy (podnikové)[2] – jedná se o dluhopisy, jejichž emitentem je obchodní korporace, cílem takové emise je získání kapitálu k nějaké činnosti (od modernizace přes rozšíření až po odvrácení bankrotu). Korporátní dluhopisy mají různou míru rizikovosti, od čehož se odvíjí velikost úroků.
• Bankovní dluhopisy – emitentem je peněžní ústav, tento typ dluhopisů je někdy považován za součást korporátních dluhopisů[2] se specifickými právními i finančními možnostmi (např. banka může být distributorem).
• Pokladniční poukázky – krátkodobé dluhopisy, jejichž emitentem je stát anebo orgány a instituce veřejné správy, popř. bankovní domy.[3] Tento typ dluhopisů slouží ke krátkodobému pokrytí přechodného nedostatku peněz.[4] Pokladniční poukázky jsou nejméně rizikovým dluhopisem, čemuž odpovídá nízká úroková míra.

Dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje úspěšnost emise, je doba splatnosti. Obecně platí, že čím dříve je dluhopis splatný, tím menší je riziko defaultu a tedy nižší úrok. Toto tvrzení platí pouze u srovnatelných typů emitentů a dluhopisů. Obecně lze uvažovat dluhopisy:

• Krátkodobé dluhopisy – s dobou splatnosti do jednoho roku.[5] Mezi ně patří například státní pokladniční poukázky (vydává stát), komerční papíry (emitují podniky, nejběžnější doba splatnosti je 45 dní) či depozitní certifikáty (používají peněžní domy).
• Střednědobé dluhopisy – s dobou splatnosti od jednoho roku do deseti let,
• Dlouhodobé dluhopisy – doba splatnosti dluhopisu nad deset let.

Dalším typickým dělením dluhopisů je dělení podle způsobu, jak je nastaveno úročení dluhopisu. Tento způsob bývá malými investory velmi často považován za prioritní, pro velké investory má menší váhu, neboť není spojen s likviditou.

• Dluhopisy s pevným kupónem (zúročením) – kupón sjednaný při emisi se nemění po celou dobu životnosti dluhopisu. Výhodou je, že lze snadno spočítat zisk, nevýhodou je jejich nerentabilnost při výkyvech ekonomiky. U velkých emitentů (USA) to může způsobit zájem např. na inflaci, kdy dochází k jejímu vývozu, především do rozvojových zemí.
• Dluhopisy s proměnlivým variabilním kupónem (proměnlivým zúročením) – poprvé byly emitovány v 70. letech 20. století a jejich kupón je závislý na referenční sazbě, často jde o mezibankovní sazbu typu PRIBOR, LIBOR, EURIBOR. K referenční sazbě je přičítána přirážka v určité výši kompenzující vyšší riziko ve srovnání s mezibankovním trhem.
• dluhopisy s nulovým zúročením (kupónem) – během životnosti těchto dluhopisů nejsou vypláceny žádné kupónové platby. Výnosu dosahují věřitelé tím, že cenný papír nakupují s diskontem, tedy pod nominální hodnotou, kterou musí dlužník splácet.
• Indexované dluhopisy – instrumenty, jejichž kupónové platby jsou vázány na vývoj indexů mezd, cen, zlata, ropy či jiných komodit. Známé jsou americké státní dluhopisy TIPS (Treasury Inflation-Protected Securities). Jejich kupón je fixní, ale modifikovaný podle aktuálního růstu cenové hladiny. Zajímavostí je, že při první emisi v roce 1997 se nazývaly Treasury Inflation-Targeted Securities, ale po protestech náboženských organizací z důvodu nevhodného akronymu (v angličtině znamena slangový výraz pro prsa) byly přejmenovány na TIPS.

Existují i další typy dluhopisů, které se obecně vyznačují tím, že finanční inovace jich vytvořila mnoho druhů na rozdíl od akcií, které jsou již století stejné.

• konvertibilní dluhopisy – kromě klasických práv je s tímto dluhopisem spojeno i právo na výměnu (konverzi) tohoto instrumentu na akcii v době splatnosti. Vzhledem k této možnosti se v průběhu životnosti dluhopisu chová jinak i jeho vnitřní hodnota/cena.
• prioritní dluhopisy – prioritní dluhopis dává majiteli právo na přednostní úpis akcií dané společnosti.
• podřízené dluhopisy – tento zvláštní typ dluhopisu představuje jistou nevýhodu, pokud emitent zkrachuje. Pohledávky za tímto typem dluhopisů jsou uspokojeny až jako poslední.
• svlečené dluhopisy – vznikají z klasického dluhopisu, který je rozdělen na dvě části. Na příjem v podobě kupónu je vydáván anuitní dluhopis a na jistinu pak diskontovaný dluhopis (s nulovým kupónem).
• vypověditelné dluhopisy – dluhopis je možné za určitých podmínek předčasně splatit či naopak požadovat jeho předčasné splacení.
• perpetuitní dluhopisy – takové nemají stanovené datum splatnosti.
• naturální dluhopisy – jsou ne často používaným typem dluhopisu, jehož kupónové platby probíhají v určité komoditě, nebo jde o oprávnění k výhodné koupi.
• dluhopisy s odloženou platbou – tyto dluhopisy během prvních let nenesou žádný žádný úrok.

V některých zemích (např. ve Velké Británii) může být dluhopis zajištěn zástavním právem na majetek dlužníka.[6] V České republice jsou rozšířené hypoteční zástavní listy, což je speciální druh dluhopisů, které jsou kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů.[7]

Eurodolární dluhopisy jsou největší součástí trhu eurobondů. Eurodolární dluhopis musí být denominován v amerických dolarech a napsán mezinárodní společností. Vzhledem k tomu, že eurodolární dluhopisy nejsou registrovány u SEC, nelze je prodávat veřejnosti v USA. Lze s nimi však obchodovat na sekundárním trhu. Přestože mnoho portfolií zahrnuje eurodolární dluhopisy v amerických portfoliích, američtí investoři se na primárním trhu nepodílejí. Na primárním trhu proto dominují zahraniční investoři.[10]

Yankee dluhopisy jsou dalším typem dluhopisů denominovaných v dolarech. Na rozdíl od eurodolárních dluhopisů je však cílový trh dluhopisů Yankee v USA. Tyto dluhopisy vydává zahraniční společnost nebo země, která se zaregistrovala u Komise pro cenné papíry (SEC). Vzhledem k tomu, že dluhopisy Yankee mají kupovat občané USA na primárním trhu, musí se řídit pravidly stanovenými SEC. Například společnost vydávající dluhopis musí být finančně stabilní a schopna provádět platby po celou dobu trvání dluhopisu.[11]

Samurajské dluhopisy jsou denominovány v japonské měně (jenech), vydávány zahraniční společností a podléhající japonským předpisům. Tyto dluhopisy dávají emitentům přístup k investičnímu kapitálu dostupnému v Japonsku a poskytují příležitost expandovat na japonský trh bez měnových rizik obvykle spojených se zahraniční investicí, protože jsou vydávány v jenech. Výnosy z emise samurajských dluhopisů mohou být použity jinými než japonskými společnostmi na japonský trh, nebo mohou být převedeny na místní měnu emitenta, která se použije na stávající operace.[12]

Javorové dluhopisy jsou denominovány v kanadských dolarech, které v Kanadě prodávají zahraniční finanční instituce a společnosti. Umožňují domácím investorům investovat do zahraničních společností bez obav z účinků kolísání směnných kurzů.Vydávání těchto dluhopisů je ovlivněno nákladovou efektivitou emitenta půjčovat si v kanadských dolarech a vyměňovat výnosy zpět do své měny financování, kterou si oni sami vyberou. Vzhledem k tomu, že zahraniční emitent přebírá úvěrové riziko, když vydává dluhopisy v kanadských dolarech, je náchylný kjakýmkoli nákladům nebo výhodám plynoucím ze změn směnného kurzu kanadských dolarů k měně zahraničního emitenta.[13]

Buldočí dluhopisy jsou vydávány ne-britskými společnostmi, který se snaží získat kapitál v librách (GBP) od britských investorů. Jsou vypisovány jedinou bankou nebo syndikátem domácích bank, denominovány v britských librách a vydávány, když jsou úrokové sazby ve Spojeném království vzhledem k domácím úrokovým sazbám zahraniční společnosti nízké. Emise buldokového dluhopisu snižuje náklady emitenta na úroky nebo náklady na půjčky.[14]

Dlužník může emitovat dluhopisy buď na domácím trhu nebo v zahraničí, například formou emise zahraničních dluhopisů. V tomto případě umisťuje dluhopisy na zahraniční kapitálový trh stejně jako jakákoli místní společnost. Dluhopisy musí být samozřejmě denominovány v místní měně a jejich emise musí být v souladu s národními předpisy. Pro americké dlužníky se Švýcarsko a Japonsko staly nejdůležitějšími zahraničními dluhopisovými trhy.

Zahraniční dluhopisy jsou vydávány k umístění v konkrétní zemi a musí splňovat požadavky vnitrostátních právních předpisů. Existuje však mezinárodní trh pro dlouhodobé půjčky, známý jako trh Eurobondů.

Trh Eurobondů kombinuje trhy zahraničních dluhopisů a eurobondů. Zahraniční dluhopisy se prodávají na konkrétní burze, zatímco eurobondy lze kótovat na jakékoli burze. Zahraniční obligace jsou emitovány nerezidentem, jsou nominovány v národní měně a emitovány podle pravidel země vydání.

Hlavními zeměmi vydávajícími zahraniční dluhopisy jsou Švýcarsko, Japonsko a USA. Název dluhopisu označuje vydávající zemi.

Státní, zahraniční dluhopisy a eurobondy dluhopisy s pevnou nebo pohyblivou úrokovou sazbou, s kupónem nebo bez něj, dluhopisy jsou odvolatelné, prodlužované nebo s právem na včasný prodej dluhopisů s dluhopisy nebo bez nich, priorita a „junior“. Na trhu dluhopisů se objevuje téměř každý den novinka. To jsou jen několik příkladů exotických vazeb.

Při vydávání zahraničních dluhopisů musí emitent dodržovat pravidla a pokyny stanovené vládou země, ve které je emise vydána. V závislosti na zemi to může být snadný nebo obtížný úkol. Jednou z hlavních výhod získávání zahraničních dluhopisů je schopnost diverzifikovat riziko selhání portfoliových dluhopisů bez obav z fluktuací měny.

Většina emisí zahraničních dluhopisů je prakticky soustředěna na národních trzích pouze čtyř států –USA, Německa, Švýcarska a Japonska. Až do začátku 70. let byla zaznamenána nesporná převaha amerického kapitálového trhu. Takže v letech 1963-1970 na americkém trhu bylo vydáno téměř 2/3 celkové částky všech zahraničních dluhopisů. Od 70. let se však situace změnila a na evropských a japonských trzích s cennými papíry se provádí stále rostoucí část emisí.

Americký zahraniční dluhopisový trh je atraktivní pro mezinárodní dlužníky, zejména s velkými půjčkami v průměru 100 milionů dolarů, z nichž největší dosahuje 300 milionů dolarů a více, a také s významnou dobou trvání. Nejdelší půjčky byly poskytovány až 30 let, což je mnohem více než v západní Evropě. Emisní náklady jsou asi 1 %, tj. asi polovina nákladů na dolarovém trhu eurobondů, asi třetina nákladů na německém trhu dluhopisů a pouze čtvrtina nákladů na zahraničním dluhopisovém trhu ve švýcarských francích.

Úroková sazba na zahraniční dluhopisy je obvykle o něco vyšší než u prvotřídních tuzemských dlužníků, ale málo známý dlužník musí samozřejmě platit výrazně vyšší sazbou, výrazně vyšší než sazba tuzemského prvotřídního dlužníka, který se ve druhé polovině 80. let pohyboval v rozmezí 9–9,7 %.

• Stádník, Bohumil. Trhy dluhopisů. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2015, 209. ISBN 978-80-245-2084-1.
• Murphy, John J. Intermarket analysis. Profiting from global market relationships, 2004, 288. ISBN 978-0471023296.
• Richard Brealey, Stewart Myers, Franklin Allen. Principles of Corporate Finance. New York: McGraw-Hill, 2017, 896. ISBN 978-1-259-14438-7.

• Alikvotní úrokový výnos
• Úrokové riziko
• Výnos
• Riziko
• Výnosová křivka
• Podílový fond

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dluhopis na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Dluhopis v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Akcie.penize.cz: Kurz-dluhopisy
• Penize.cz: Státní dluhopisy
• kurzy.cz: Emise dluhopisů Seznam dluhopisů registrovaných v depozitáři cenných papírů.