Podílový fond

• Neomezené množství emitovaných podílových listů
• Neomezená časová působnost fondu – fond se zakládá obvykle na dobu neurčitou
• Profesionální správa majetku – investor nemusí sledovat vývoj trhů, protože se o jeho majetek stará profesionální správce
• Volný vstup a výstup – podílník může kdykoliv do fondu vstoupit i vystoupit (nechat odkoupit podílové listy) za tržní cenu
• Možnost diverzifikace rizik – fond obvykle obsahuje široké spektrum aktiv, tím pádem problémy spojené s jedním cenným papírem nemusí postihnout celou investici výrazným způsobem
• Sdružovací efekt – díky velkému množství kapitálu fondu a investorů může i malý investor participovat na výnosech cenných papírů, které by díky omezenému jmění nemohl nakoupit

• základní dokument, který upravuje fungování fondu a jeho strategii. Na jeho dodržování dohlíží depozitář a regulátor - v Česku Česká národní banka. Je nezbytnou součástí každého podílového fondu

Aby bylo možné mít přehled o výsledcích fondu, je potřeba pravidelně ohodnocovat majetek fondu. Standardně se používá metoda prostého sčítání cen aktiv - sečteme aktuální tržní ceny aktiv a součet (NAV) vydělíme počtem emitovaných podílových listů. Tak dostaneme aktuální cenu podílového listu. Na rozdíl od investičního fondu nemá na cenu podílového listu vliv poptávka a nabídka po fondu - tj. investor není ohrožen diskontním rizikem.

1. NAV - Net Asset Value - čisté jmění fondu = aktuální tržní hodnota veškerých aktiv fondu očištěná od poplatků a dalších nákladů
2. Frekvence oceňování závisí na struktuře majetku fondu, způsobu řízení a zvolené strategii manažera. Standardně se setkáváme s denním oceňováním, dvou či třídenním oceňováním, popř. týdenním. Některé fondy se oceňují i několikrát denně, indexové fondy se zpravidla oceňují po skončení obchodování na konkrétní burze.

Fondy s méně likvidním majetkem (reality, fondy kvalifikovaných investorů, umění...) se oceňují méně často, protože ocenění provází vysoké náklady a trh s těmito aktivy není tolik pružný, aby bylo např. denní oceňování smysluplné.

V České republice se investování a fungování podílových fondů řídí Zákonem č. 240/2013 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech a zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Na dodržování legislativy a konkrétních statutů dohlíží Česká národní banka. Jakýkoliv podílový fond určený k distribuci na území ČR musí být notifikován u ČNB. Licenci ČNB musí mít i další subjekty, které s podílovými fondy přijdou do styku – tj. investiční poradci, zprostředkovatelé a investiční společnosti, popř. obchodníci s cennými papíry

1. Fyzické osoby - fyzické osoby jsou dle zákona osvobozeny od daně z příjmu z výnosu cenných papírů, jsou-li drženy alespoň 6 měsíců (od ledna 2014 3 roky)
2. Právnické osoby - právnické osoby jsou zdaněny klasickou sazbou dle zákona o dani z příjmu
3. Fond - výnosy fondu registrovaného v ČR jsou zdaněny sazbou 5% (FO osvobození od daně za předpokladu, že investice bude minimálně na 6 měsíců - od ledna 2014 3 roky). Díky tomu registruje řada institucí své fondy v jiných zemích, kde je daňové zatížení fondů menší - viz Daňový ráj

• Vstupní – hradí náklady na nákup a úpis podílových listů, odměny zprostředkovateli. Pohybuje se mezi 0-5%
• Manažerský (za správu) – průběžný poplatek, který si manažer strhává každý rok z majetku fondu. Závisí na druhu investice a způsobu řízení fondu (aktivní strategie jsou obecně nákladnější). Pohybuje se obecně mezi 0-2% ročně.
• Výstupní – není až tak běžný, vyskytuje se především u projektového financování a u zajištěných fondů. Pokrývá dodatečné náklady, které má správce s předčasným odstupem investora.
• Success fee - Umožňuje správci participovat na nadstandardním výnosu fondu. Pro investora může být zavedení tohoto poplatku dobrou zprávou – manažer je tak silněji motivován k dobrým výsledkům fondu a je zde omezen morální hazard správce. Určuje se v procentech z výnosu nad stanovenou mez.

• Garance likvidity – podílník je v jakékoliv chvíli oprávněn své podíly prodat za tržní cenu zpět emitentovi
• Nemožnost krachu – vzhledem k tomu, že podílový fond nemá právní subjektivitu, nemůže ani zkrachovat
• Transparentní operace – podílník je předem seznámen s tím, jak bude s jeho prostředky naloženo - na rozdíl od bankovních produktů. Podílník je vystaven řadě rizik např. kreditnímu riziku

• Dodržování statutu – na dodržování statutu fondu dohlíží jak depozitář, tak regulátor (ČNB)
• Čínská zeď – oddělení majetku investorů od správce

Správce vydává doporučení, která jsou poté realizována. Správce sám nemá možnost s prostředky fondu nakládat a jeho majetek je právně oddělen od majetku podílníků. Majetek fondu je uložen u depozitáře – banky se speciální licencí. Ani depozitář nemá možnost s prostředky fondu pracovat (půjčovat je, zastavovat je apod.). Tento majetek je veden na speciálním účtu, který nepodléhá standardním pravidlům pro výkon činnosti bank. V případě krachu správce se vybere nový správce a fond pokračuje ve své činnosti. V případě krachu depozitáře se majetek fondu buď rozprodá a vyplatí se investoří, popř. se převede k jinému depozitáři. Pravidla v konkrétních případech stanovuje Zákon o investičních společnostech a investičních fondech

Při výběru podílových fondů by se investor měl řídit základními pravidly investování na kapitálovém trhu. Investor by měl vždy zvážit veškerá rizika, která může daná investice přinést – např. politické riziko, riziko nemožnosti repatriace kapitálu, měnové, kurzové či úrokové riziko, riziko snížené likvidity a další případná rizika - viz Riziko. O těchto rizicích by investora vždy měl podrobně informovat zprostředkovatel. Při tvoření investičního plánu lze také využít odborných služeb finančního či investičního poradce, který klientovi může pomoci postavit portfolio podle možností a účelu investice. Poradce také s klientem zpracuje analýzu či investiční dotazník.

Další pravidla pro investování:

1. Magický trojúhelník – určuje vztahy mezi bezpečností investice, výnosem a její likviditou
2. Určení investičního účelu – toto je jedna z nejdůležitějších věcí, které je potřeba před investicí provést. Jinak budeme investovat s účelem naspoření prostředků na penzi a jinak budeme pracovat s krátkodobou finanční rezervou
3. Investiční pyramida – částečně vychází z předchozího bodu. V první pyramidě jsou podle důležitosti pod sebe postaveny pravidelné náklady investora (dole nejnutnější, nahoře zbytné), v druhé depozita (dole nejbezpečnější, nahoře nejrizikovější). V ideálním portfoliu by nikdy neměly být nejrizikovější investice zastoupeny většinovým podílem.
4. Zkušenosti se správcem – historie a doba existence společnosti, stejně tak jako její jméno mohou být dobrým vodítkem při výběru správce
5. Minulé výsledky fondu – ač nemusí být garancí budoucích výnosů, slouží jako orientační obrázek o fungování fondu a kvalitě jeho správy
6. Daňová hlediska – obsah majetku fondu i místo jeho registrace může mít značný vliv na to, kolik z celkového výnosu zaplatíme na daních
7. Poplatková problematika – vysoké poplatkové zatížení může znatelně zredukovat náš výnos. Často najdeme na trhu dva podobné fondy s minimálními rozdíly ve výsledcích, ale se znatelnými rozdíly v poplatcích. Občas můžeme najít i ten samý fond u jednoho obchodníka s nižším poplatkem než u jiného.

Investorské pravidlo, které vyjadřuje vztah mezi bezpečností investice, její možností rychle proměnit aktiva v hotové peníze (likviditou) a výnosem. Investor se až na drobné výjimky pohybuje vždy mezi hranicemi tohoto trojúhelníka. Princip magického trojúhelníka říká, že není možné dosáhnout ideální investice (není možné získat maximální výnos v maximálně bezpečné investici, kterou bude možné okamžitě prodat a proměnit v hotové peníze)

• Investiční fondy – Investiční fond je svým účelem podobný fondu podílovému. Hlavním rozdílem je to, že investiční fond je na rozdíl od podílového fondu subjektem s právní subjektivitou. Zpravidla se jedná o akciovou společnost, investor se nestává podílníkem, ale akcionářem. Tím nese veškerá rizika spojená s akciovou investicí. Majoritní ekonomickou činností tohoto subjektu je nákup a prodej cenných papírů.
• Individuální portfolia – Jedná se o alternativy pro investory s větším majetkem. Portfolio není sdružené ve fondu, ale jedná se o vhodně zvolenou kombinaci několika cenných papírů určených k přímým investicím (akcie, dluhopisy...) Správcem portfolia není investiční společnost, ale zpravidla investiční poradce, který pouze vydává doporučení pro investora.
• Investiční certifikáty a Exchange Traded Funds/ETF – moderní formy investování, jedná se o cenné papíry obchodovatelné na burze a mimoburzovním trhu. Výhodou mohou být nižší poplatky
• Bankovní produkty – spořící účty, termínované vklady, vkladní knížky, depozitní certifikáty... výhodou je pojištění vkladů, nevýhodou je srážkové zdanění výnosu a netransparentní hospodaření banky s prostředky, většinou také nižší výnos

• Umění investovat - Komise pro cenné papíry, 2003
• MiFID: Průvodce spotřebitele, investování do finančních produktů - Výbor evropských regulátorů cenných papírů, 2008 - k dispozici na stránkách ČNB
• Zákon č. 240/2013 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech
• Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu
• Zákon 586/1992 Sb., o dani z příjmů
• Průvodce podílovými fondy, Měšec.cz
• Peníze.cz - podílové fondy

• Investice
• Kapitálový trh
• Akcie
• Dluhopis
• Exchange-traded fund

• Měšec.cz
• Peníze.cz
• Akcieatrhy.cz Archivováno 13. 8. 2020 na Wayback Machine
• Česká národní banka