Osmitisícovka

Osmitisícovka je označení Mezinárodní horolezecké federace pro horu, jejíž nadmořská výška přesahuje 8 000 m. Na Zemi se tyčí 14 osmitisícovek. Všechny se nacházejí v jižní Asii v pohořích Himálaj (10) a Karákóram (4). Vesměs byly poprvé zdolány v 50. letech 20. století, poslední Šiša Pangma roku 1964.

Čo Oju, Lhoce, Makalu a Mount Everest, pohled ze stanice ISS
Letecký pohled na šest osmitisícovek v oblasti Khumbu v severní části Nepálu
Poloha všech 14 osmitisícovek na mapě

Historie výstupů

První zaznamenaný pokus o výstup na osmitisícový vrchol podnikla expedice, kterou vedli Britové Albert Mummery a John Norman Collie, která v roce 1895 směřovala na Nanga Parbat. Expedice dosáhla výšky 6 100 m, následně však část výpravy strhla lavinu, ve který zahynuli Mummery a dva Gurkhové. Zbytek výpravy již ve výstupu nepokračoval a vrátil se zpět.[1]

Poprvé úspěšně vystoupili na osmitisícový vrchol Maurice Herzog a Louis Lachenal, kteří stanuli na vrcholu Annapurny dne 3. června 1950. Prvním horolezcem, který vylezl na všech 14 osmitisícovek, byl Reinhold Messner. Své výstupy dokončil 16. října 1986 a to bez kyslíkového přístroje. O rok později, v roce 1987, to jako další dokázal polský horolezec Jerzy Kukuczka, když většina jeho výstupů byla novými cestami. První ženou, která nepochybně vylezla na všechny osmitisícovky, byla španělská horolezkyně Edurne Pasabanová v roce 2011. Prvním Čechem pak byl horolezec Radek Jaroš, který dokončil své výstupy dne 26. července 2014 zdoláním hory K2.[2]

Seznam osmitisícovek

Hora[3] Výška Prominence Stát(y) Prvovýstup Výprava Prvolezci První zimní výstup Výstupů (do roku 2012)[4] Úmrtí (do roku 2012)[4]
Mount Everest 8850 m 8850 m Čína/Nepál 29. května 1953 Spojené království Spojené království Edmund Hillary, Tenzing Norgay Krzysztof Wielicki, Leszek Cichy 5 656 223
K2 (Čhogori) 8611 m 4017 m Čína/Pákistán 31. července 1954 Itálie Itálie Achille Compagnoni, Lino Lacedelli 306 81
Kančendženga 8586 m 3922 m Indie/Nepál 25. května 1955 Spojené království Spojené království George Band, Joe Brown Krzysztof Wielicki, Jerzy Kukuczka 283 40
Lhoce 8516 m 0610 m Čína/Nepál 18. května 1956 Švýcarsko Švýcarsko Fritz Luchsinger, Ernst Reiss Krzysztof Wielicki 461 13
Makalu 8463 m 2386 m Čína/Nepál 15. května 1955 Francie Francie Jean Couzy, Lionel Terray Simone Moro, Děnis Urubko 361 31
Čo Oju 8201 m 2340 m Čína/Nepál 19. října 1954 Rakousko Rakousko Joseph Joechler, Pasang Dawa Lama, Herbert Tichy Maciej Berbeka, Maciej Pawlikowski 3 138 44
Dhaulágirí 8167 m 3357 m Nepál 13. května 1960 Švýcarsko Švýcarsko Rakousko Rakousko Kurt Diemberger, Peter Diener, Nawang Dorje, Nima Dorje, Ernst Forrer, Albin Schelbert Andrzej Czok, Jerzy Kukuczka 448 69
Manáslu 8163 m 3092 m Nepál 9. května 1956 Japonsko Japonsko Toshia Imanishi, Gyalzen Norbu Maciej Berbeka, Ryszard Gajewski 661 65
Nanga Parbat 8125 m 4608 m Pákistán 3. července 1953 Německo Německo Rakousko Rakousko Hermann Buhl Simone Moro, Alex Txikon, Muhammad Ali Sadpara 335 68
Annapurna 8091 m 2984 m Nepál 3. června 1950 Francie Francie Maurice Herzog, Louis Lachenal Jerzy Kukuczka, Artur Hajzer 191 61
Gašerbrum I 8068 m 2155 m Čína/Pákistán 5. července 1958 USA USA Andrew Kauffman, Peter Schoening Adam Bielecki, Janusz Golab 334 29
Broad Peak 8047 m 1701 m Čína/Pákistán 9. června 1957 Rakousko Rakousko Hermann Buhl, Kurt Diemberger, Marcus Schmuck, Fritz Wintersteller Maciej Berbeka, Adam Bielecki, Tomasz Kowalski, Artur Malek 404 21
Gašerbrum II 8035 m 1523 m Čína/Pákistán 8. července 1956 Rakousko Rakousko Josef Larch, Fritz Moravec, Hans Willenpart Simone Moro, Děnis Urubko, Cory Richards 930 21
Šiša Pangma 8027 m 2897 m Čína 2. května 1964 Čína Čína 10 horolezců pod vedením Hsu Ching Simone Moro, Piotr Morawski 302 25

Možné rozšíření

V roce 2012 Nepál a Pákistán navrhly Mezinárodní horolezecké federaci, aby šest vedlejších vrcholů u osmitisícovek (3 u Kančendžengy, 2 u Lhoce, 1 u Broad Peak), jejichž nadmořská výška přesahuje 8 000 m a prominence přesahuje 60 m, bylo reklasifikováno jako samostatné osmitisícovky.[5] Tento návrh však zatím podporu nezískal.

Horolezci, kteří stanuli na vrcholech všech osmitisícovek

Reinhold Messner jako první vylezl na všechny osmitisícovky v roce 1986
Jerzy Kukuczka (vlevo) vylezl na všechny osmitisícovky jako druhý v roce 1987, zahynul o dva roky později při výstupu na Lhoce

Horolezec, který prokazatelně zdolá všech 14 osmitisícových vrcholů, je symbolicky oceněn tzv. Korunou Himálaje.

Zdroj k tabulce:[6]

JménoObdobíVěkStátBez umělého kyslíku
1Reinhold Messner1970-198642Itálie Itálie1.
2Jerzy Kukuczka1979-198739Polsko PolskoMount Everest s kyslíkem
3Erhard Loretan1982-199536Švýcarsko Švýcarsko2.
4Carlos Carsolio1985-199633Mexiko MexikoMakalu s kyslíkem
5Krzysztof Wielicki1980-199646Polsko PolskoMount Everest s kyslíkem
6Juanito Oiarzabal1985-199943Španělsko Španělsko3.
7Sergio Martini1976-200051Itálie ItálieMount Everest a Kančendženga s kyslíkem
8Pak Jŏng-sŏk1993-200138Jižní Korea Jižní Korea
9Ǒm Hong-gil1988-200140Jižní Korea Jižní KoreaMount Everest, Kančendženga a K2 s kyslíkem
10Alberto Iñurrategi1991-200233Španělsko Španělsko4.
11Han Wang-jong1994-200337Jižní Korea Jižní KoreaMount Everest, Kančendženga a Manáslu s kyslíkem
12Ed Viesturs1989-200546Spojené státy americké5.
13Silvio Mondinelli1993-200749Itálie Itálie6.
14Ivan Vallejo1997-200849Ekvádor Ekvádor7.
15Děnis Urubko2000-200935Kazachstán Kazachstán8.
16 Ralf Dujmovits1990-200947Německo NěmeckoMount Everest s kyslíkem
17Veikka Gustafsson1993-200941Finsko Finsko9.
18Andrew Lock1993-200948Austrálie AustrálieMount Everest s kyslíkem
19João Garcia1993-201043Portugalsko Portugalsko10.
20Piotr Pustelnik1990-201058Polsko Polsko
21Edurne Pasabanová2001-201036Španělsko ŠpanělskoMount Everest a Kančendženga s kyslíkem
22Abele Blanc1992-201156Itálie ItálieKančendženga s kyslíkem
23Mingma Šerpa2000-201133Nepál Nepál
24Gerlinde Kaltenbrunnerová1998-201140Rakousko Rakousko11.
25Vasilij Pivcov2001-201136Kazachstán KazachstánMount Everest s kyslíkem
26Maxut Žumajev2001-201134Kazachstán Kazachstán12.
27Kim Džä-su2000-201150Jižní Korea Jižní Korea
28Mario Panzeri2001-201248Itálie Itálie13.
29Hirotaka Takeuči1995-201241Japonsko JaponskoMount Everest, Makalu a K2 s kyslíkem
30Chhang Dawa Šerpa2001-201330Nepál Nepál
31Kim Čchang-ho2005-201343Jižní Korea Jižní Korea14.
32Jorge Egocheaga2002-201245 ŠpanělskoMount Everest s kyslíkem
33Radek Jaroš1998-201450Česko Česko15.
34/35Romano Benet1998-201755Itálie Itálie16./17.
34/35Nives Meroi1998-201755Itálie Itálie16./17.
36Peter Hámor1998-201752Slovensko Slovensko
37 Azim Geychisah 2008-2017 37 Írán Írán 18.
38 Ferran Latorre 1999-2017 46 Španělsko
39 Òscar Cadiach 1984-2017 64 Španělsko 19.
40 Zhang Liang 2000-2018 54 Čína Čína
41 Nirmal Purdža 2014-2019 35 Nepál V polohách nad 8000 m s kyslíkem (např. dle filmu: 14 Peaks: Nothing Is Impossible - Wikipedia )

Nejkratší čas na všech 14 vrcholů potřeboval nepálský horolezec Nirmal Purdža (méně než 7 měsíců v roce 2019), po něm Kim Čchang-ho a Jerzy Kukuczka - 7 let a 11 měsíců. Pozoruhodná je také hodnota Kukuczkových výstupů. Kromě úplně prvního výstupu (Lhoce 1979) podnikl všechny výstupy novými cestami nebo v zimě (v případě Čo Oju 1985 obojí). Novátorské výstupy podnikali také Reinhold Messner, Erhard Loretan nebo Krzysztof Wielicki.

Protože většina výše uvedených horolezců zlezla jednu nebo více osmitisícovek více než jednou, celkový počet jejich výstupů je vyšší. Už Messner jako první z nich podnikl celkem 18 úspěšných výstupů. Rekord v tomto směru drží Juanito Oiarzabal s 26 úspěšnými výstupy. Šerpa Phurba Tashi na všechny osmitisícovky sice nevylezl, má ale na svém kontě 30 úspěšných výstupů na osmitisícovky v letech 1998 až 2013, z toho Mount Everest 21krát.[7]

Další pořadí

Horolezci jsou uvádění chronologicky, aktuální k roku 2011.[8]

13 vrcholů

12 vrcholů

11 vrcholů

10 vrcholů

Čeští horolezci, kteří stanuli nejvíckrát na osmitisícových vrcholech

Jméno Časové období Počet výstupů
Radek Jaroš 1998-2014 14 (Mount Everest, Kančendženga, Broad Peak, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat, Dhaulágirí, Makalu, Manáslu, Gašerbrum II, Gašerbrum I, Lhoce, Annapurna, K2)
Josef Rakoncaj 1983-1992 9 (2×K2, Lhoce, Broad Peak, Anapurna, Manáslu, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat)
Zdeněk Hrubý  1995-2012 8 (Čo-Oju, Šiša Pangma, Gašerbrum I, Gašerbrum II, Dhaulágirí, Lhoce, Broad Peak, Nanga Parbat)
Martin Minařík  1999-2009 7 (Manáslu, Kančendženga, Broad Peak, Šiša Pangma, Čo-Oju, Lhoce, Dhaulágirí)

Fotogalerie

Poznámka: Na fotografii Annapurny je vrchol Annapurna I vlevo.

Odkazy

Reference

  1. GREEN, Stewart. Nanga Parbat: 9th Highest Mountain in the World. ThoughtCo [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
  2. Server IDNES zpráv [online]. [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.
  3. General Info. www.8000ers.com [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
  4. Stairway to heaven. The Economist. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. ISSN 0013-0613.
  5. KHADKA, Navin Singh. Nepal mountain expansion bid stalls. BBC News. 2013-10-18. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. (anglicky)
  6. All 8000ers - Climbers - First 14
  7. Phurba Tashi - o maior SHERPA. Alta Montanha [online]. 2013-05-28 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. (portugalsky)
  8. All 8000ers - Climbers with 10 to 14 MAIN 8000ers

Literatura

  • VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách (původním názvem: Od Gašerbrumu po Everest). Překlad Marie Průšová. 1. vyd. Praha: Olympia, 1997. 183 s. ISBN 80-7033-466-5. (česky)
  • VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách 1969-2004. 2. vyd. Praha: Metafora, 2004. 183 s. ISBN 80-86518-91-4. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.