Radek Jaroš
Radek Jaroš (* 29. dubna 1964 Nové Město na Moravě[1]) je český horolezec a autor knih. Stal se 15. horolezcem na světě a prvním Čechem, který vystoupil na všech 14 světových osmitisícovek bez použití kyslíku.[2] V roce 2019 dokončil výstupy na nejvyšší vrcholy všech kontinentů.[3] Je členem novinářského profesního sdružení Czech Travel Press.
Radek Jaroš | |
---|---|
Narození | 29. dubna 1964 (58 let) Nové Město na Moravě Československo |
Povolání | profesionální horolezec a spisovatel |
Znám jako | první český držitel Koruny Himaláje (2014), držitel Koruny planety (2019) |
Ocenění | Skleněná medaile Kraje Vysočina (2009) Cena Jiřího Gutha-Jarkovského (2014) Sportovec Kraje Vysočina (2014) Kamenná medaile Kraje Vysočina (2015) |
Děti | Andrea Jarošová, Ondřej Jaroš |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Dětský sen stát se horolezcem začal naplňovat až v osmnácti letech, kdy začal s lezením na Českomoravské vrchovině.[4] Následovaly Tatry, Ťan-šan, Pamír a Himálaj. Mezi své velké cenné kopce řadí šestitisícový Pik Moskevské pravdy (1989) a pětitisícový Pik Učitěl (1989).
V roce 1994 se neúspěšně pokusil o Mount Everest (8 848 m n. m.). Kouzlu nejvyšší hory podlehl a při své druhé expedici v roce 1998 se mu společně s Vladimírem Noskem podařilo z Tibetu, severním žebrem, vystoupit bez použití kyslíkových přístrojů na vrchol. „Mount Everest jsem nepokořil, ale hora mi souhrou okolností dovolila, abych na ni vystoupil.“ Později vystoupil na známý jihoamerický Huascarán.[5]
Osmitisícovky
V roce 2006, kdy měl zdoláno šest osmitisícovek, oznámil svůj cíl zdolat všechny vrcholy, které mají nad osm tisíc metrů.[6]
Na podzim roku 2000 se zúčastnil expedice na Kančendžengu (8 586 m n. m.), velmi špatné počasí nepustilo nikoho na vrchol. Špatné počasí zhatilo i výstup na nejtěžší osmitisícovku K2 (8 612 m n. m.) v roce 2001.[7] Ta je jeho osudovou horou, neúspěšně se na ni pokoušel vystoupit ještě v letech 2003 a 2005. Měl v plánu se pokusit o výstup na K2 ještě v roce 2007, ale kvůli zranění musel expedici ukončit. V roce 2002 se vrátil jako člen malé tříčlenné expedice na Kančendžengu a jako druhý Čech stanul na vrcholu bez použití kyslíku. Expedice byly většinou vedeny lehkým stylem[8] (v malém týmu), nejhodnotnějším výstupem je cesta Scott/McIntyre na Šiša Pangmu v roce 2004 vykonaná alpským stylem a oceněná Výstupem roku ČHS.[9]
V den svých pětačtyřicátých narozenin 29. dubna 2009 vystoupil na Manáslu sólově.[p 1][1] V roce 2010 vystoupil spolu s Liborem Uhrem během deseti dnů na vrchol Gašerbrum II a Gašerbrum I.[10] V roce 2011 sólově vystoupil na vrchol čtvrté nejvyšší hory světa Lhoce.[11] Jeho další úspěšný výstup proběhl v roce 2012, kdy vystoupil na vrchol desáté nejvyšší hory světa Annapurny.[12] Při tomto výstupu ovšem utrpěl těžké omrzliny prstů na nohou a postupně mu byly amputovány všechny prsty na levé noze (celkem 9 článků) a dva prsty na noze pravé (2,5 článku).[13] Přesto pokračoval v přípravách na výstup na poslední osmitisícovku, která mu ještě odolávala. Na K2 nakonec vystoupil v červenci 2014 a zkompletoval tak pomyslnou „Korunu Himálaje“. Jako patnáctý ve světě a první Čech vystoupil na všech 14 osmitisícovek bez použití umělého kyslíku.[14][15] Až na Siša Pangmu prostoupenou alpským stylem a oceněnou Výstupem roku se jednalo o výstupy klasických cest expedičním stylem bez použití výškových nosičů.
Úspěšné výstupy
- 19. května 1998: Mount Everest, 8 848 m n. m.
- 15. května 2002: Kančendženga, 8 586 m n. m.
- 18. června 2003: Broad Peak, 8 051 m n. m.
- 10. května 2004: Čo Oju, 8 201 m n. m.
- 9. října 2004: Šiša Pangma, 8 027 m n. m., J stěna Scott/Mc Intyre alpským stylem, oceněno jako Výstup roku ČHS[16]
- 28. června 2005: Nanga Parbat, 8 126 m n. m.
- 1. května 2008: Dhaulágirí, 8 167 m n. m.
- 21. května 2008: Makalu, 8 485 m n. m.
- 29. dubna 2009: Manáslu, 8 163 m n. m.
- 17. července 2010: Gašerbrum II, 8 035 m n. m.
- 28. července 2010: Gašerbrum I, 8 080 m n. m.
- 19. května 2011: Lhoce, 8 516 m n. m.
- 6. května 2012: Annapurna, 8 091 m n. m.
- 26. července 2014: K2, 8 611 m n. m., dokončení projektu Koruna Himálaje
Koruna planety
Poté, co dokončil projekt „Koruna Himálaje“ zrealizoval úspěšně další projekt – Korunu planety (1998–2019).
- 19. května 1998: Mount Everest, 8 848 m n. m.
- 31. května 2016: Denali, 6 190 m n. m.[17]
- 4. října 2016: Elbrus, 5 642 m n. m.[18] (Mont Blanc 1994)
- 29. srpna 2017: Mount Kosciuszko, 2 228 m n. m.
- 25. prosince 2017: Vinson Massif, 4 892 m n. m.
- 6. ledna 2019: Aconcagua, 6 959 m n. m.
- 1. října 2019: Kilimandžáro (5 895 m n. m.), dokončení projektu Koruna planety
Nadále mu zbývá Puncak Jaya (4 884 m n. m.), nejvyšší hora Oceánie.
Rodina
Radek Jaroš je rozvedený, má dceru Andreu a syna Ondřeje.
Ocenění
Na počest zdolání Koruny Himálaje vydala Česká mincovna pamětní medaile z ryzího zlata a stříbra. Křest medaile proběhl společně s křtem nové knihy Radka Jaroše “K2, poslední klenot mé Koruny Himálaje” v pátek 2. října 2015. Celkem bylo vyraženo 550 stříbrných a 300 zlatých pamětních medailí.[19]
Dílo
Společně s Arnoštem Tabáškem napsal knihu Dobývání nebe, ve které popisuje pět expedic na tři nejvyšší hory světa. Na dva z těchto vrcholů (Mount Everest, Kančendženga) se mu podařilo vystoupit jako druhému Čechovi bez použití umělého kyslíku. Kniha čerpá z reportáží posílaných v době expedic na Jarošův web. Další knihou této dvojice je titul Hory shora. V roce 2011 vydal ve spolupráci se svou dcerou Andreou knihu Hory má panenko. V roce 2013 vydal další knihu, opět ve spolupráci s Andreou, Hory shora 2.[20] V roce 2015 vydal knihu “K2, poslední klenot mé Koruny Himálaje”.[19]
Z každé ze svých osmitisícovek má Radek Jaroš zpracované dokumenty na DVD, v roce 2015 vznikl dokumentární film Cesta vzhůru.
Ve spolupráci s Divadlem Járy Cimrmana se zúčastnil expedice Altaj – Cimrman, která si kladla za cíl pojmenovat po fiktivním géniovi Járu Cimrmanovi horu na Altaji. Z výpravy vznikl krátkometrážní mokument Vojtěcha Kotka Expedice Altaj – Cimrman mezi jeleny.[21]
Odkazy
Poznámky
- Ve své expedici byl sice sám, ale na cestě se pohybovala řada horolezců z jiných expedic, takže nešlo o sólo v obvyklém slova smyslu
Reference
- Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina [online]. Jihlava: Kraj Vysočina, 2017 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online.
- PRAVDA, Petr. Radek Jaroš vystoupil na K2, zdolal tak všechny osmitisícovky [online]. iDNES.cz, 2014-07-26 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- Lezec.cz: Radek Jaroš vylezl v Africe na Kilimandžáro v rámci 7 Summits (10/2019)
- JINDRA, Michal. Když K2 nezdolám, svět se nezačne otáčet v protisměru, říká Jaroš [online]. iDNES.cz, 2014-06-05 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- PAVLÍČKOVÁ, Jana. Horolezec Radek Jaroš: Huascarán je strašná hora! [online]. Deník, 2015-01-13 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- REICHMAN, Martin. Všechny osmitisícovky Radka Jaroše. Od Everestu až na vrchol K2 [online]. 100+1, 2014-08-08 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- Radek Jaroš: vylezl na Mount Everest, Říp zatím nezdolal [online]. National Geographic, 2011-11-02 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- Alpský styl, lehká expedice - vysvětlivky pojmů
- Radek Jaroš [online]. Festival horolezeckých filmů [cit. 2015-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-20.
- SEIDL, Jiří. Riskoval, ale na osmitisícovku Gašerbrum I se dostal bez úhony [online]. iDNES.cz, 2010-08-11 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- Radek Jaroš zdolal vrchol hory Lhoce [online]. i-vysocina.cz, 2011-05-20 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- TUREK, Kuba. Annapurna účtovala: Jaroš přišel o prsty a Tráva málem umřel v bouřce [online]. Hory doly [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- HAŠEK, Martin. Horolezec Jaroš: Nemá prsty, chodí o berlích, pokousal ho pes. A za půl roku chce na K2!. isport.cz [online]. 2013-11-13 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.
- VÝBORNÁ, Lucie. Horolezec Radek Jaroš vystoupal na K2, zdolal tak všech 14 osmitisícovek [online]. Český rozhlas, 2014-07-26 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.
- NOVOTNÝ, Ondřej. Horolezec Jaroš: Dochází mi, že není normální, co jsem dokázal [online]. iDNES.cz, 2014-08-08 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- Výstup roku 2004
- Výtěžek z charitativní přednášky věnuje Jaroš vozíčkáři [online]. Deník, 2016-12-07 [cit. 2016-12-24]. Dostupné online. (anglicky)
- KOPECKÝ, Milan. Radek Jaroš zdolal Elbrus. Pod horu přijel z Vysočiny na kole [online]. Český rozhlas, 2016 [cit. 2016-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-25.
- Korunu Himálaje Radek Jaroš zdolal, teď má i svou pamětní medaili [online]. Česká mincovna [cit. 2015-10-29]. Dostupné online. (čeština)
- JINDRA, Michal. Horolezec Jaroš se potřeboval ochránit. Nasadil jsem si kondomy, říká [online]. iDNES.cz, 2013-12-19 [cit. 2015-06-20]. Dostupné online.
- Expedice Altaj - Cimrman mezi jeleny. Česká televize [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (česky)
Literatura
- NOVÁK, Jiří. Himálaj Karakoram - Československé a české prvovýstupy 1969-2015. 1. vyd. Praha: Alpy, 2015. 208 s. ISBN 978-80-85613-54-4.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Radek Jaroš na Wikimedia Commons
- Osoba Radek Jaroš ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Radek Jaroš
- Oficiální stránky
- Radek Jaroš v Česko-Slovenské filmové databázi
- Radek Jaroš v Internet Movie Database (anglicky)
- Rozhovor k filmu Cesta vzhůru