Karákóram

Dělí se na tři části:

• Velký Karákóram
• Malý Karákóram
• Severní Karákóram

Velký Karákóram je nejvyšší. Patří do něj horské skupiny Sasér, Rimó, Sijačén, Baltóró, Panmah, Hispár a Batúra. Ve skupině Baltóró se na pákistánsko-čínské hranici nachází čtveřice osmitisícovek K2, Broad Peak, Gašerbrum I a Gašerbrum II a deset sedmitisícových štítů. Například ve skupině Panmah na některé vrcholy dosud člověk nevkročil.

Malý Karákóram dosahuje největší výšky vrcholem Mašerbrum 7821 m a člení se na horské skupiny Saltóró, Mašerbrum, Haramóš a Rakapóší.

Severní Karákóram je nejnižší, dosahuje maximálně šestitisícových výšek a zahrnuje horské skupiny Khundžeráb a Lupghar.

Nižší polohy a karákóramská údolí patří k nejsušším místům na světě. Letní monzun přinášející vláhu Himálaji sem prakticky nezasahuje, a tak se množství srážek pohybuje v desítkách milimetrů za rok, teploty v nadmořských výškách 2000 m dosahují v létě i 40 °C. Toto suché a teplé podnebí zde vytvořilo ojedinělou vysokohorskou poušť. Nad hranicí 5000 m mizí srážkový stín a podnebí se stává vlhčím – až 4000 mm srážek ročně, čímž je umožněno mohutné zalednění. Karákóram je nejvíce zaledněným pohořím na světě. Sněžná čára je na jižních svazích ve výšce 5000 m, na severních 6200 m.

Nejvyšší vrcholy Karákóramu na satelitním snímku

Rozlehlé pohoří bylo vzhledem ke špatné dopravní dostupnosti vždy rozdrobeno mezi jednotlivá údolní království a státečky. Pět hlavních regionů – Hunza, Gilgit, Baltistán, Ladákh a Ujgur – existovalo samo pro sebe a jen občas sem pronikli cizí dobyvatelé.

Království Hunza přetínala kdysi jedna z větví slavné Hedvábné stezky, dnes tudy prochází Karakoram Highway. Hunzové vyznávají ismailitskou větev islámu.

Mezi regiony obydlenými muslimy je osobitý Ladákh, ve kterém žijí převážně Dardové a Tibeťané a v zdejších klášterech jsou místní centra buddhismu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karákóram na Wikimedia Commons