Martin Minařík

Vyrůstal na Slovácku. S lezením začal asi v šestnácti letech v Hostýnských vrších (Skalný, Lukov, Držková) s místní partou lezců z Hulína, Holešova a Bystřice pod Hostýnem, kde studoval střední průmyslovou školu. Od devatenácti let lezl především v Tatrách. Kvůli lezení v Tatrách studoval na Slovensku Vysokou školu dřevařskou ve Zvolenu. Od léta roku 1988 pracoval při studiu jako nosič na Téryho chatě.[1] V této době absolvoval sólový přechod Vysokých Tater, zimní sólový přechod Západních Tater a jednodenní sólo čtyř stěn v Kačací dolině (Rumanův štít, Zlobivá, Ganek, Kačací mnich). V Tatrách vylezl asi 140 cest.^[zdroj?!]

Od roku 1991 žil napůl v Česku a napůl v americkém Seattlu. Lezl v Kaskádových horách, Skalnatých horách, Yosemitech, v Alpách (severní stěny), v Pamíru (sólo přes Polský ledovec), Aconcagua (Argentina) – sólo východní stěnou, v roce 1995 Cassinův pilíř na Mount McKinley (Aljaška) alpským stylem, v roce 1998 absolvoval jako první sólový přechod Mount Logan (Yukon, Kanada).

V Himálaji začínal v roce 1999 na Manáslu. Na podzim roku 2000 se účastnil české expedice na Kančendžengu, velmi špatné počasí nepustilo nikoho na vrchol. Lezl vždy v malém týmu nebo sólo, výhradně bez kyslíku. Do roku 2007 podnikl celkem devět himálajských expedic, na nichž úspěšně dosáhl sedmi vrcholů. V roce 2006 absolvoval společně s Pavlem Kalným expedici na Lhotse, kterou však nedokončili; Kalný při výstupu zahynul.[2] Na stejnou horu se vydal i v následujícím roce; tentokrát zde jeho expedice umístila pamětní desku věnovanou Kalnému.[3]

V roce 2008 podnikl výstup na Dhaulágirí bez použití kyslíku; odtud se vrátil s omrzlinami.[4] Po uzdravení se v dubnu následujícího roku vydal společně s Elisabeth Revol na Annapurnu; na vrchol se dostal dne 19. dubna 2009. Poslední zpráva od něj se objevila na jeho osobních stránkách 20. dubna v 17:41: Pomalu se posunujeme dolů, sílu prošlapávat stopu má jen Eli. Strmé srázy odjišťujeme, tak jsme slezli celý Rock Noir. Jde to velmi pomalu.[5] Následující den rychleji sestupující Elisabeth na Martina čekala, ale už se ho nedočkala, a ani když mu šla naproti, tak jej nepotkala.[6] Dne 23. dubna se Elisabeth dostala do civilizace (výstup zahájili 10. dubna) a vyhlásila pátrání, které bylo po dalších sedmi dnech ukončeno bez úspěchu.

• 1999: Manáslu, 8163 m, spolu s kanadsko-americkou výpravou
• 2002: Kančendženga, 8586 m, na Kančendžengu vystoupil jako první Čech, spolu s Radkem Jarošem a Zdeňkem Hrubým
• 2003: Broad Peak, 8047 m, spolu s Radkem Jarošem a Petrem Maškem
• 2004: Šiša Pangma, 8046 m, spolu s Radkem Jarošem, Zdeňkem Hrubým a Petrem Maškem, jižní stěnou alpským stylem, oceněno ČHS jako výstup roku 2004
• 2005: Čo Oju, 8201 m, sólo
• 2007: Lhotse, 8515 m [7]
• 2008: Dhaulágirí, 8167 m, sólo od 7000 m
• 2009: Annapurna, 8016 m, východní vrchol

• 1995 Mount McKinley (6194 m)
• 1995 Aconcagua (6962 m)
• 1998 Mount Logan (5959 m)