Anatolij Bukrejev

Bukrejev se narodil v ruském městě Korkino. V roce 1975 dokončil střední školu a nastoupil na univerzitu v Čeljabinsku, kde studoval fyziku a roku 1979 získal titul bakaláře věd. Ve stejném roce získal také licenci na trenéra běžeckého lyžování. Krátce poté ho začalo zajímat horolezectví a proto se přestěhoval do největšího města Kazachstánu Alma-Aty nacházejícího se poblíž pohoří Ťan-šan. Od roku 1985 byl členem národního sovětského horolezeckého týmu a po rozpadu Sovětského svazu přijal státní občanství nově vzniklého Kazachstánu.

S vysokohorským lezením začal Bukrejev v roce 1987, kdy zdolal Pik Lenina. Za dva roky vystoupil novou cestou na svou první osmitisícovku Kančendžengu a o 14 dní později přešel jako první všechny 4 vrcholy Kančendžengy měřící více než 8000 metrů. Roku 1991 zdolal jako člen první kazašské himálajské expedice novou cestou v západní stěně Dhaulágirí a na podzim tohoto roku stanul také na vrcholu Mount Everestu. V roce 1995 se vrátil na Dhaulágirí, kde vytvořil nový rychlostní rekord. Ze základního tábora vystoupil na vrchol za 17 hodin a 15 minut. O rok později se účastnil expedice na Lhoce a Mount Everest, kde ve výšce 8000 metrů za špatného počasí zachránil 3 horolezce. Za tento výkon byl odměněn americkým horolezeckým svazem cenou Davida Sowlese.

Pomník Anatolije Bukrejeva v BC pod Annapurnou

Na konci roku 1997 odjel Bukrejev spolu s dalším kazašským lezcem Dmitrijem Sobolevem a Simone Morem z Itálie pokusit se zdolat jižní stěnu Annapurny. Zde je během zajišťování trasy fixními lany zasáhla lavina. Jako jediný z této trojice přežil italský lezec Simone Moro, který poté sestoupil do základního tábora a odletěl do Káthmándú. Pátrání po Bukrejevovi a Sobolevovi bylo neúspěšné a oba horolezci byli na počátku roku 1998 prohlášeni za mrtvé.