Karel Ludvík Rakousko-Těšínský

Arcivévoda Karel v bitvě u Aspern, obraz od Johanna Petera Kraffta

Karel přišel na svět jako třetí syn velkovévody toskánského a pozdějšího císaře Leopolda II. a byl mladším bratrem císaře Františka II. (I.). Kvůli své nemoci (epilepsie) byl nejprve veden k duchovním činnostem, on se však zajímal o vše co souviselo s armádou. Karel byl po smrti rodičů adoptován svou bezdětnou tetou arcivévodkyní Marií Kristinou a jejím mužem Albertem Sasko-Těšínským a byl náležitě veden ke své zálibě. Již v roce 1780 je uváděn jako vlastník 3. pěšího pluku.[1]

V letech 1793/94 se stal generálním guvernérem rakouského Nizozemska. V letech 1796 až 1800 byl velitelem rakouské armády v jižním Německu, severní Itálii a Švýcarech. Od roku 1801 pak zastával úřad prezidenta dvorské válečné rady a byl významným reformátorem císařského vojska (zrušení celoživotní vojenské služby, sestavení rakouských pozemních sil, zřízení armádního sboru).

Jezdecký pomník Karla na náměstí Hrdinů ve Vídni

V napoleonských válkách byl nejvyšším generálem a porazil Napoleona v bitvě u Aspern, nicméně byl poražen v bitvě u Wagramu a uzavřel příměří ve Znojmě, pročež byl Františkem I. suspendován. Poté se stáhl do ústraní na zámku Weilburg u Badenu. Po Vídeňském kongresu se oženil s Jindřiškou Nasavsko-Weilburskou, s níž žil ve velmi šťastném manželství. Zajímavé je, že byla kalvínského vyznání a ani po svatbě nekonvertovala. Od roku 1815 byl Karel guvernérem pevnosti Mohuč. Toto město miloval, neboť právě zde se setkal s Henrietou. Karel je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojenských spisovatelů 19. století.

Henrieta zemřela 29. prosince 1829 ve věku 32 let na spálu, poté co se nakazila od svých dětí. Byla pohřbena jako jediný protestant ze široce rozvětvené rodiny Habsburků v Kapucínské hrobce. císař František II./I. k tomu řekl: „Jestliže mezi námi prodlévala jako živá, nechť tak spočine také jako mrtvá.“

Karlův jezdecký pomník od A. D. Fernkorna na Heldenplatzu ve Vídni platí za technicky mistrovské dílo, neboť kůň se dotýká podstavce pouze zadníma nohama. 22. července 1858 se podařil hlavní odlitek naprosto bezvadné čistoty. Již roku 1859 mohlo být započato s expozicí. Dílo si vyžádalo 350 centů slitiny, a celkové náklady se vyšplhaly na 294 378 zlatých. Slavnostní odhalení se konalo 22. května 1860. Podstavec navrhli E. van der Nüll a A. S. von Sicardsburg z untersberského mramoru, provedení od vídeňského kameníka Josefa Krannera.[2]

• Marie Terezie Izabela (1816–1867) královna neapolsko-sicilská
• Albrecht (1817–1895)
• Karel Ferdinand (1818–1874)
• Bedřich Ferdinand Leopold (1821–1847)
• Rudolf František (*/† 1822)
• Marie Karolína (1825–1915), manžel (1852) Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský (1827–1913), (bratranec Marie Karolíny)
• Vlém (1827–1894)