Jiří Pernes

Vystudoval v letech 1966 až 1972 český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně a v letech 1978 až 1980 na téže škole postgraduální studium muzeologie. V roce 1996 získal vědecký titul Dr. (ekvivalent Ph.D.) a v roce 2008 se habilitoval s prací Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a stal se docentem pro obor Historie se zaměřením na české a československé dějiny.[2]

Od roku 1977 pracoval v několika muzeích (mj. v muzeu v Slavkově u Brna, kde byl i ředitelem), v letech 1990–1992 byl ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Od roku 1994 je zaměstnán v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a mezi lety 2003 až 2017 byl vedoucím jeho brněnské pobočky.[3] Je též externím vyučujícím na Masarykově univerzitě, působí mimo jiné i na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Mezi lety 2008 až 2010 zastával post předsedy Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů.[4] V únoru 2010 byl Jiří Pernes zvolen na místo ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, kde od 1. dubna téhož roku nahradil Pavla Žáčka.[5] Dne 12. května 2010 byl pro podezření z plagiátorství Radou ústavu z pozice ředitele ke dni 13. května 2010 odvolán.[6]

Jako historik se odborně zaměřuje zejména na moravské, české, československé a středoevropské moderní a soudobé dějiny. Mezi předměty jeho zájmu patří zejména dějiny pozdního období existence habsburské monarchie a Rakousko-Uherska, dějiny osobností z řad Habsburků a z oblasti soudobých dějin pak zejména dějiny Československa 50. a 60. let a dějiny jeho politických elit. Zabýval se také dějinami čs. exilu po roce 1948.[3] Známým se stal také jako host, odborný poradce a spolutvůrce dokumentárních pořadů a jako autor velkého množství přehledových a popularizačních prací. Pro jeho odborná díla je typický akcent na politické dějiny s přesahy k dějinám společnosti, dále pak velký důraz na čtivost textu a na představení široké palety faktografických detailů a dobových souvislostí.

V roce 1994 byl zvolen jako člen ODA do brněnského zastupitelstva. V roce 1996 neúspěšně kandidoval za tutéž stranu do senátu v obvodu č. 58 - Brno-město.[7] Dnes je členem politické strany Moravané a v krajských volbách v roce 2008 byl jejím lídrem pro Jihomoravský kraj.[8] Za tuto stranu též kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009.[9] Měl také působit v odborné historické komisi ČSSD.[10] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval na 3. místě kandidátky strany Moravané, ale neuspěl.[11]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako člen strany Moravané za koalici stran ODS a Moravané v obvodu č. 58 – Brno-město.[12] Se ziskem 9,63 % hlasů skončil na 5. místě a do druhého kola nepostoupil.[13] V souběžných krajských volbách v roce 2016 kandidoval jako člen strany Moravané také do Zastupitelstva Jihomoravského kraje, ale rovněž neuspěl.[14]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval na 3. místě kandidátky strany Moravané, ale nebyl zvolen.[15]

Po zvolení ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů byla na Jiřího Pernese upřena značná pozornost médií. Byla zveřejněna informace, že Pernes byl rok studentem Večerní univerzity marxismu-leninismu. Tuto informace neuvedl do svého životopisu pro výběrové řízení a sám tvrdí, že ji nepovažuje za důležitou.[16]

Před svým nástupem na VUML připravil knihu o dějinách Slavkova, která vyšla v roce 1987 a obsahuje část velebící úlohu komunistů v únoru 1948 a po něm. Pernes přiznává, že je autorem knihy, ale tvrdí, že kapitolu o událostech roku 1948 napsal někdo jiný, pravděpodobně regionální výbor KSČ.[17]

Z plagiátorství byl obviněn u své knihy Svět Lidových novin 1893–1993, kde využil diplomovou práci Blanky Maškové Arnošt Heinrich a Lidové noviny z roku 1958. Opsal celé odstavce i kapitoly, aniž v citacích přiznal autorství Blance Maškové.[18] Upozornila na to v roce 2009 ve své diplomové práci na Masarykově univerzitě v Brně studentka Libuše Janáčková.[19] Z plagiátorství byl obviněn i u své knihy Emanuel Moravec: až na dno zrady, kde využil diplomovou práci Josefa Vytlačila.[20] V tomto případě však Komise pro etiku vědecké práce Akademie věd ČR pod předsednictvím Heleny Illnerové 12. července 2010 konstatovala, že „posuzovanou práci Jiřího Pernese Až na dno zrady: Emanuel Moravec není možné jako celek považovat za plagiát ve smyslu definice obsažené v normě ISO 5127-2003“, neboť „Jiří Pernes nezastírá a naopak opakovaně uvádí, že znal a použil ve své práci i diplomovou práci Josefa Vytlačila. Přestože jeho kniha jako dílo popularizační nepoužívá klasický poznámkový aparát, na několika místech na práci Josefa Vytlačila přímo odkazuje“.[21]

Po zvolení do čela Ústavu pro studium totalitních režimů bylo zveřejněno, že Pernes byl veden jako kandidát tajné spolupráce Státní bezpečnosti; lustrační zákony se však na tuto kategorii osob nevztahují, neboť o záměrech StB nemusely vůbec vědět.[22]

• Spiklenci proti Jeho Veličenstvu aneb Historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách, Praha 1988
• Život plný nepřátel aneb Život a smrt Františka Ferdinanda d'Este, Praha 1995
• Habsburkové bez trůnu, Praha 1995
• Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství, Brno 1996
• Maxmilián I. Mexický císař z rodu Habsburků, Praha 1997
• Až na dno zrady. Emanuel Moravec, Praha 1997
• Pod Habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století, Praha 2001, 2006
• Takoví nám vládli. Komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili, Praha 2003
• František Josef I. Nikdy nekorunovaný český král, Praha 2005
• Komunistky. S fanatismem v srdci, Praha 2006
• Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století, Brno 2008
• Alexej Čepička: šedá eminence rudého režimu (2008, s Jaroslavem Pospíšilem a Antonínem Lukášem)

• PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Pernes na Wikimedia Commons
• Osoba Jiří Pernes ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Pernes
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Jiří Pernes – životopis
• Jiří Pernes: Společenské a politické předpoklady znárodňování
• Pernes: Svým studiem VUML jsem nikomu neubližoval, ČT24, 27. 2. 2010