Bitva u Aspern a Esslingu

Napoleon Bonaparte

Napoleonův plán byl jednoduchý. Vzhledem k tomu, kolik měl na druhém břehu jednotek (tři divize pěší: Legrandova, Molitorova, Boudetova – Massénův sbor, dvě divize jezdecké: Lassalova, d'Espagneho-Bessiéresovo jezdectvo), nemohl příliš mnoho útočit. Proto se rozhodl soustředit na obranu Aspernu a Esslingu, zatímco Gemeinde-Au a planinu obsadil jen nevysokým počtem jednotek. Napoleon vydal rozkaz udržet pozice do zítřka, kdy předpokládal, že na druhý břeh dorazí další muži, aby mohl přejít do protiútoku. Napoleon měl k prvnímu dnu k dispozici 29 500 mužů, kteří měli jen několik málo děl.

Karel žádný složitější operační plán nevypracoval. Podle jeho rozkazů měly jeho síly, rozdělené do šesti kolon, útočit, dokud francouzské jednotky nevytlačí z obou vesnic. Na Aspern měly útočit dvě kolony, Hillerova a Bellegardeho, na centrální část bojiště dvě kolony pod velením Hohenzollerna-Hechingena a Johanna Lichtensteina. Na Essling útočily také dvě kolony, jejichž velitelé byli Dedovich a Hohenlohe-Bartenstein. Arcivévoda měl k prvnímu dni celkem 99 000 mužů, kteří disponovali 290 dělovými hlavněmi.

Poté, co se ranní mlha rozplynula, obsadila Marulazova divize z Massénova sboru Aspern, ale jen nevelkými silami, zbytek zůstal v cihelně za Aspern. Na břehu už mělo být více mužů, ale lodě s kameny, které Rakušané spouštěli po proudu, ničily mosty a jednotky se nedokázaly dopravit včas. Rakušané zahájili ráno postup, přičemž Francouze zpozorovali dříve, než oni je. Molitor prohlásil, že Aspern udrží stůj co stůj. I sám Masséna se kvůli naléhavé situaci přemístil do této vesnice. Rakušané útočili kolonami Hillera a Bellegardeho a proti původnímu předpokladu se k tomu připojila i kolona Hohenzollerna-Hechingena. První útok začal až v jednu hodinu odpoledne v prostoru aspernského hřbitova; vedl jej francouzský emigrant Nordmann v rakouských službách. Po hodině a půl vypudili Rakušané ze hřbitova hrstku francouzských voltižérů, kteří ho udatně bránili. Ve stejné chvíli zaútočili od jihu rakouští hraničáři, přičemž se přiblížila kolona Bellegardeho, která se okamžitě zapojila do bojů s velkým úspěchem. Dva francouzské pluky ve východní části vesnice náporu neodolaly a byly donuceny ustoupit. Zároveň probíhaly i tuhé boje o Gemeinde Au, ve kterých však Hillerovy jednotky neměly v neprostupných křovinách valný úspěch.

Další útok začal o půl čtvrté a byl veden přes celý prostor od Gemeinde Au až po Aspern. Zapojil se do něj i Bellegarde, a na Molitorovu divizi rozmístěnou na celém úseku se valila obrovská masa vojska. Naštěstí pro Molitora i Massénu útok neprobíhal koordinovaně, takže Masséna mohl obranu aspoň provizorně vyspravovat. Ve chvíli kdy boj kulminoval, dorazily do boje další rakouské síly a situace se začala povážlivě zhoršovat. Masséna nechával nalévat víno, což vojáky značně povzbudilo. Situace se začala špatně pro Francouze vyvíjet i u Gemeinde Au, načež následoval třetí útok Rakušanů. Hroutící obranu na poslední chvíli posílil 26. lehký pluk z Legrandovy divize, který nedávno přešel břeh. Vojáci obou stran se rvali o hřbitov a kostel, mezitím se však ze severu přiblížila třetí rakouská kolona Hohenzollern-Hechingenova. Na Francouze se začala sypat palba 123 děl, což mělo za následek vyklizení severu vesnice a přesunu na jih. Masséna, který byl zkušený, však odtušil, že nyní přijde hlavní útok, a pro jistotu si ušetřil do zálohy dva pluky. André Masséna uvažoval správně, protože ve stejné chvíli dostal Bellegarde rozkaz k dobytí vesnice za jakýchkoliv ztrát. Bellegarde i Hiller tentokrát nechali zabubnovat na útok současně, přičemž je podpořil i Hohenzollern-Hechingen a jezdectvo Lichtensteina. Než však tyto oddíly stihly zaútočit, vrhly se na ně čtyři kyrysnické pluky Francouzů z d'Espagneho divize. Jezdci se nakonec dostali do zmatku, ve kterém probíhalo mnoho osobních soubojů. Střet trval čtvrt hodiny, po něm museli kyrysníci ustoupit. Všechny rakouské jednotky měly cestu volnou a vrhly se na aspernský hřbitov, který bránil zoufale 37. řadový pluk. Zároveň se na rovné planině roztáhly jednotky třetí kolony, čímž hrozila definitivní porážka francouzského levého křídla. Napoleon vyslal na ohrožený úsek zbytek pěchoty a Marulazovy lehké jezdce, ti však byli odraženi. I přesto jezdectvo učinilo několik dalších útoků, díky kterým se podařilo získat cenný čas a levé křídlo bylo zachráněno.

Během takto získané půlhodiny Napoleon přes opravené mosty dostal další posily, které použil na obou dvou křídlech. První přešly poslední říční rameno jednotky Carry Saint-Cyra, které byly poslány na nejnebezpečnější úsek, a to právě k Massénovi do Aspern, kde byla situace povážlivá, neboť rakouská pěchota dobyla hřbitov. Masséna ale zjistil, že u Gemeinde Au se zastavil Hillerův útok, a bleskově přesouval jednotky do Aspern. Massénovi se dařilo odrážet nesčetné rakouské útoky, ale zdevastovanou Molitorovu divizi byl donucen přesunout k Gemeinde Au. Následoval další rakouský útok na Aspern, vedený jednotkami všech tří kolon. Masséna sice se svou artilérií napáchal škody v útočících řadách, ale rakouská přesila postupovala neochvějně dál. Vzápětí se rozhořela nejtěžší bitva o hřbitov a kostelík za celý první den bitvy. Na Aspern útočilo 20 batalionů, na méně důležité Gemeinde Au jen pět. Legrandova pěchota v Aspern měla co dělat, aby vůbec ve vesnici vydržela. Rakouský nápor slavil úspěch, jednotky dobyly půlku vesnice, Masséna však držel neustále strategicky důležitý hřbitov. O půl sedmé dorazila do vesnice rakouská děla a Massénovi nezbylo než urychleně ustoupit na jih vesnice. Napoleon poté k Aspernu vyslal divizi Saint-Cyra s 9 000 muži a 18 děly. Ten na vesnici zaútočil, ale zastavila ho dělostřelecká palba. Poté už žádné ucelené útoky nevznikly, boj už probíhal od domu k domu, přičemž obě dvě strany bojovaly nejurputněji o hřbitov. Ten nakonec rozstřílela i se zdí rakouská děla, aby už hřbitov nemohl sloužit jako defenzivní pozice. Poté už boj pozvolna utichal. Vesnice během dne změnila údajně čtrnáctkrát stranu. V rakouských rukách zůstaly zřejmě sever vesnice a hřbitov, Francouzi pak vlastnili jih vesnice. Francouzům zůstal i prostor Gemeinde Au, kde se francouzská obrana zachytila na stejném místě jako ráno.

Kyrysníci u Esslingu

U Esslingu začal boj podstatně později, jelikož Dedovichova a Hohenloheho kolona dorazily k vesnici o hodně později, než říkal rozkaz. Vzhledem ke zpoždění Rakušanů zde Francouzi vystavěli aspoň základní obranu v prostoru Velké zahrady (Grosser Garten). Ve vesnici byla ještě Dlouhá zahrada (Langer Garten), ale ta byla k obraně nevhodná. Obraně Esslingu velel maršál Jean Lannes, vévoda z Montebella. Lannes měl k obraně jedinou divizi, a to Boudetovu, kterou tvořily tři pluky. Dvě kolony Dedovichova a Hohenloheho, obě dvě ale pod velením Rosenberga-Orsiniho, se pomalu blížily k Esslingu. Dedovich po přiblížení k vesnici ale čekal na Hohenloheho, který nepřicházel ani ve čtyři hodiny, navíc otálel, jak útok na opevněnou vesnici vést. Tento čas poskytl Napoleonovi velkou výhodu. Dedovich prováděl jen průzkum bojem, který však nic neřešil. Napoleon jako velký taktik poznal, že Dedovich čeká na druhou kolonu, a rozhodl se vyslat na toto křídlo d'Espagneho kyrysnickou divizi. Útok mohl vést k úspěchu, ale rakouské záložní jezdectvo jej zastavilo. V téže chvíli spokojený arcivévoda vydal rozkazy aby zaútočil, protože nečinnost této kolony kazila celkové vyhlídky v bitvě. Nakonec po naléhavých příkazech Dedovich i Hohenlohe zaútočily, ale Lannes útok odrazil bez větších problémů. Když Lannes viděl že má šanci k protiútoku, vydal rozkaz Bessiéresovi, kterého dostal pod velení, a kterého z duše nenáviděl. Ten zachránil Lannesovy pěšáky doslova na poslední chvíli, protože byli drceni rakouskou dělostřeleckou palbou. Zatímco Lannes sváděl tuhé boje se čtvrtou kolonou, přes Gross-Enzersdorf přešla 5. kolona, která v sedm večer zaútočila, ale útok nebyl dostatečně razantní, a Lannes ho odrazil. V této chvíli se už zdálo že bitva skončí, protože rakouská vojska splnila operační plán. Lannes, který dával vinu Bessiéresovi za to, že jeho kyrysnické útoky se nepodařily, nařídil nesmyslný útok, ve chvíli kdy byl již konec prvního dne. Rozkaz velel zaútočit kyrysníkům d'Espagneho, aby útočily z bezprostřední blízkosti. Kyrysníci se vrhli vpřed, ale rakouská pěchota se stihla seskupit do tzv. Massen, to jest obranné formace proti koním, která ukázala své přednosti obzvlášť v této bitvě. Útok se rozbil, načež přiklusalo francouzské i rakouské jezdectvo a došlo k jejich střetu. Francouzi byli donuceni ustoupit, ale Lannes, který si vyléval svou nenávist k Bessiéresovi, nařídil další útok. Rakouská obranná formace (Massen) a dělostřelectvo francouzské jezdce rozmetaly, a d'Espagne padl. Po jezdeckých srážkách se na bitevním poli z východu nakonec objevila 5. kolona podmaršálka Hohenloheho. Lannes postřehl nebezpečí, ale nemohl proti němu mnoho udělat, protože na směru hlavního útoku měl jen jeden pluk a dvě brigády jezdců. Rakušané sice dobyli Dlouhou zahradu, ale na víc nápor nestačil. V devět večer zahájil postup Dedovich, ten však dobyl jen nedůležitou náves. V Esslingu tedy zůstala situace Francouzů příznivější, než v Aspern. V jejich držení zůstala sýpka i Velká zahrada, tedy nejklíčovější body vesnice. Rakušanům se jejich vlažný postup zde nevyplatil – zůstala jim jen náves a Dlouhá zahrada.

Ve tři hodiny ráno zahájila rakouská děla palbu po celé délce bitevní linie, a o hodinu později Francouzi spatřili první rakouské uniformy. Masséna v Aspernu na nic nečekal a zaútočil s momentem překvapení hned ráno, přičemž se mu podařilo Rakušany zaskočit a ti začali ustupovat. Zanedlouho byla dobyta hlavní ulice i s kostelíkem, načež padl celý Aspern, kromě jednoho domu, který bránil půlbatalion Erzherzog Rainer. Massénův útok těžce zasáhl hlavně předvoj Bellegardeho kolony. Zoufalý velitel předvoje rozesílal zprávy na všechny strany, ale bez reakce. Vzápětí byla napadena 3. kolona Hohenzollerna-Hechingena, která utrpěla rovněž těžké ztráty. Útoku se kromě Legrandových a vyčerpaných Molitorových mužů, zúčastnila i celá divize Carryho Saint-Cyra. Hiller nařídil na vesnici palbu, a podařilo se mu dobýt zpět celý kostelík i se hřbitovem, ale Massénův další protiútok ho vytlačil z celé vsi, kterou Masséna s přehledem v sedm ráno ovládl. Po Lannesově útoku u Esslingu, kdy arcivévoda pochopil Napoleonův záměr, nařídil Hillerovi a Bellegardemu další útok. Ten začal po sedmé masivní dělostřelbou obou kolon, načež zaútočila pěchota, která dobyla polovinu vesnice a zastavila je v osm hodin až Massénova poslední záloha, Hesenci. Poté opět zahájilo palbu rakouské dělostřelectvo, které zlikvidovalo prakticky zbytky domů. Poté zahájili Hesenci a další Napoleonovy oddíly nový útok, který sice uspěl, ale následný rakouský protiúder vyhnal Massénu z celé vsi. V deset ovládli Hiller a Bellegarde celou ves. Zhruba ve stejné chvíli se dozvěděli to, co Masséna věděl už dávno, totiž že od sedmi do osmi hodin rakouští diverzanti spouštěli hořící lodice, či lodice naložené kamením, které protrhly velikou část mostů, a Napoleonovi přestaly proudit posily, munice, potraviny a vybavení. Masséna poznal, že musí Aspern dobýt stůj co stůj, protože jinak by otevřel cestu do svého týlu. Navíc otevřená planina, kam ho donutili Rakušané ustoupit, neskýtala mnoho možností k obraně. V jedenáct dostal jako podporu tři prapory mladé gardy a zahájil útok. Podařilo se mu opět dobýt jih vsi i hřbitov, ale Hiller se nenechal vytlačit a zahájil protiútok, protože i on chápal, že Aspern je klíč k celé bitvě. Ve vesnici i na hřbitově se dostaly ke slovu bodáky a pěsti. Hiller se snažil Massénu za pomoci mohutné dělostřelecké palby a opakovaných útoků vyhnat, aby si otevřel cestu na rovinu za Aspern, kde by jistě Massénovy jednotky obrátil v útěk. To Masséna věděl, a navíc kryl ústup ostatních jednotek, takže Aspern nemohl rovněž opustit. Ve dvě hodiny se začala situace měnit k lepšímu pro Rakušany, kteří ovládali skoro celou ves, až na východní okraj a Gemeinde-Au, kde byly umístěny zbytky Molitorovy divize. Pár hodin poté obdržel Masséna povel k ústupu a jeho jednotky se začaly spořádaně stahovat směrem k Lobau. Největší zásluhy na tomto historicky prvním vítězství nad Napoleonem připisují se skvělemu výkonu rakouského dělostřelectva, kterému velel pozdější vrchní velitel rakouského dělostřelectva generálmajor Josef von Smola.

Mladá garda v Esslingu

Mezi třetí a pátou ráno vypukly boje i v Esslingu. Lannes chtěl zamezit útoku od Gross-Enzersdorfu a vytvořit si nástupní prostor pro útok, Hohenlohe ho ale předešel a sám zahájil útok, který však začala likvidovat francouzská křížová palba. Rakouský podmaršálek Rosenberg-Orsini, velící oběma kolonám, chtěl odčinit včerejší pozdní nástup do boje, a vpřed vyslal i Dedovichovy muže, ti se ale zastavili u sýpky. Hohenlohe se pokoušel o boční útok, ale ani ten neuspěl. Francouzi zde uplatnili to, že jako na jediném úseku měli více děl, a proto zahájili boční i přímou palbu do Rakušanů. Došlo k několika jezdeckým srážkám, ale nakonec Hohenlohe začal ustupovat, přičemž na něj útočili francouzští kyrysníci. Lannes, spokojený s vývojem situace, začal připravovat vše pro nadcházející útok, na který byl už připraven i Bessiéres se svým jezdectvem. Útok měl být veden mezi 3. rakouskou kolonu a Lichtensteinovo záložní jezdectvo, na obranu Esslingu zůstala Boudetova divize, sama proti oběma kolonám Rosenberga-Orsiniho. Lannes zahájil postup vpřed, pochodoval však pomalu. Podpora francouzského dělostřelectva se sice jevila jako dostatečná, vzápětí ale zahájilo palbu dělostřelectvo rakouské, které Lannese připravovalo o mnoho mužů. Lannes vydal příkaz Bessiéresovu jezdectvu, ať na děla zaútočí.

Útok rakouských granátníků

Jako první vyjelo na rakouská děla Marulazovo lehké jezdectvo, které ale bylo třikrát zastaveno rakouskou obrannou formací. Marulaz tedy neuspěl a bylo načase, uvažovat nad novým útokem. Lannes ho okamžitě zahájil, arcivévoda Karel ale nyní pochopil Napoleonův záměr. Vydal rozkaz do Aspern, kde Masséna neodolal útoku a byl poražen. Lannes to sice věděl, ale pokračoval v úspěšně započatém útoku. Při něm ho podporovali kyrysníci a takzvané francouzské „létající“ baterie dělostřelectva, které rychle zaujaly postavení a spustily palbu podporující jezdectvo. Kyrysníkům se začínal dařit průlom, jenže najednou zasáhl sám arcivévoda Karel, který zvedl prapor pluku Zach, pobídl vojáky do útoku a společně s jezdectvem francouzské kyrysníky zastavil. Vzápětí dorazily na bojiště dva prapory podmaršálka d'Aspreho, elita rakouské armády – granátníci. Lannesův útok tak kolem deváté skončil, a jeho jednotky se pomalu stahovaly na linii, odkud ráno vyšly. Rakouské dělostřelectvo proto opět rozpoutalo palbu. Lannes si myslel, že bude mít příležitost k dalšímu útoku společně s Davoutovým sborem, který měl přijít jako posila, jenže ten nedorazil kvůli probořeným mostům. Lannes byl zahnán zpět, zatímco nebohá Boudetova divize v Esslingu čelila opakovaným útokům Dedovichovy kolony a granátníků. Boudet se sice statečně držel, ale devátý útok obrovské rakouské přesily obrátil jeho vojáky na útěk, a bráněna zůstala pouze sýpka. Utíkajícím vojákům zastoupili cestu granátníci a myslivci staré gardy, kteří jako jediní stihli přejít po chvilkově opravených mostech. Rakušané zabrali celý Essling, až na sýpku, kde se bránil Boudet a hrstka jeho mužů. Místo většiny uprchlé divize Boudetovy přišly dva pluky ze Saint-Hilairovy divize. Napoleon už věděl, že bitvu prohraje, a proto vyslal do Esslingu starou gardu, aby zachránila situaci. Té se podařilo Essling stabilizovat, přičemž arcivévoda Karel ustoupil, protože jeho dělům, které významně přispívaly k francouzské porážce, docházela munice. Ve čtyři hodiny zde tedy boj dá se říci utichl, zatímco u Aspern sváděl Masséna těžké boje, aby se nepřítel nedostal na rovinu za Aspern. V téže době byl zahájen stupňovitý ústup francouzských sil na Lobau. Masséna i Lannes zoufale drželi obě dvě vesnice, aby se mohlo celé vojsko stáhnout. V sedm hodin zahájili ústup i oni. V devět hodin už stála na druhém břehu jen Legrandova divize a stará garda, kteří chránili ústup před případným útokem Rakušanů. Ten už ale nepřišel, protože arcivévoda Karel už jen nechal dostřílet svá děla, načež opustil bojiště a vychutnával si pocit prvního vítěze nad Napoleonem Bonapartem.

Francouzi ztratili mnohem více vojáků než arcivévoda Karel. Za bitvu zaplatili 7 000 mrtvými a měli 16 000 zraněných. Francouzi neměli tak spolehlivé údaje o ztrátách jako Rakušané, proto se vychází jen z odhadů a hlášení.

Rakouské ztráty byly nižší než francouzské. Arcivévoda Karel ztratil 4 286 mrtvých mužů, měl 16 314 raněných, 1 903 pohřešovaných a 837 mužů bylo Francouzi zajato.

• KOVAŘÍK, Jiří. Napoleon na Dunaji. Aspern a Wagram. První Napoleonova porážka a poslední vítězné tažení 1809. Praha: Epocha, 2009. 344 s. ISBN 978-80-7425-004-0.
• PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Aspern na Wikimedia Commons