Milan Kuna

Narodil se 19. března 1932 ve Zdicích, v rodině Oldřicha (1897–1953) a Zdeny (1904–1984) Kunových. Otec byl cukrovarnickým odborníkem, matka byla převážně v domácnosti, později pracovala jako knihovnice. Byla též amatérskou malířkou a v mládí navštěvovala malířskou školu Rudolfa Vejrycha. Milanovi prarodiče Kunovi měli v Praze Na Františku kovárnu, prarodiče z matčiny strany (Vackovi) žili v Sázavě, dědeček byl ředitelem skláren Kavalier. Starší bratr Zbyněk (1925-2005) byl hokejistou a jako trenér vedl např. národní výběr Jugoslávie na olympiádě v Innsbrucku v roce 1964. Sestra Radmila (1932-2008, Milanovo dvojče) vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Františka Muziky a působila v oboru užité grafiky.

Otec nejprve přijal práci v cukrovarech v Jugoslávii a Bulharsku (Gorna Orjachovica), kde rodina žila v letech 1925-1931. Následně se Kunovi přestěhovali za otcovým cukrovarnickým zaměstnáním do  Zdic (1931-1941) a Berouna (1941-1945; zdejší cukrovar byl na konci války zničen při náletu). V Berouně Milan vystudoval reálné gymnázium (1945-1950). Po maturitě (1950) studoval Milan Kuna na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze hudební vědu a národopis (1950-1955), a to zejména u profesorů Mirko Očadlíka a Antonína Sychry.[1]

Milan Kuna byl třikrát ženatý: se Zuzanou Novákovou (dcerou estetika Mirko Nováka[2] a vnučkou Maxe Švabinského; 1953-1964), Evou Jelínkovou (1964-2000) a Elke Rusinovou (2000-2014). Z prvního manželství má syna Martina (* 1954, archeolog), z druhého manželství syna Viktora (* 1965, houslista, později manažer a filmař).

Svůj život Milan Kuna zachytil v knihách vzpomínek osobního rázu (Střípky z bezedného deníku, 2011)[3] i pracovního zaměření (Být muzikologem, 2017)[4]

Bibliografický seznam prací Milana Kuny [7] zahrnuje kolem 30 monografií a edic, 170 odborných statí a přes 200 hudebních kritik a příležitostných textů (recenze, úvody katalogů výstav, rozhovorů, komentářů na gramofonové desky apod.). Kunovo dílo je mnohostranné, ale lze v něm vysledovat několik hlavních témat. K prvním námětům Kunových větších prací patřila hudební teorie (Zvuk a hudba ve filmu, 1969) a kvantitativní analýza hudební interpretace (Čas a hudba, 1982, s M. Bláhou). Obě práce zaznamenaly značný ohlas, a to jak mezi odborníky, tak studenty, avšak v experimentech na tomto poli nebylo Kunovi dovoleno pokračovat, ani o nich systematicky přednášet.

Významným tématem Kunových prací se stal hudební život v době nacistické okupace. K tématu se vázala především jeho kandidátská práce (1967), která měla vyjít v nakladatelství Academia. Proces schvalování se však protáhl na deset let a nakonec byla kniha stažena z výroby, a to jak kvůli osobě autora, tak kvůli některým poznatkům, které nesouzněly s oficiálním výkladem daného období. Práce v původním rozsahu nikdy nevyšla, ale na základě shromážděných dat později Kuna vytvořil řadu studií, výstav a především oceněnou práci Hudba na hranici života (1990) zabývající se hudebními aktivitami vězňů v koncentračních táborech (v roce 1992 a 1997 vyšla ve dvou německých vydáních). Prostředí terezínského ghetta se věnovala i kniha Hudba vzdoru a naděje (2000).  

Studium hudebních poměrů za okupace přivedlo Kunu k osobě dirigenta Václava Talicha a k otázce historické křivdy, kterou Talichovi přineslo poválečné období. Kuna bojoval za Talichovu rehabilitaci, napsal o jeho životě řadu studií, zpracoval katalog jeho pozůstalosti (1979) a připravil k vydání soubory jeho korespondence. Některé z těchto knih mohly vyjít až po roce 1989; výběr z Talichovy korespondence vychází v Kunově redakci nově v roce 2022. Největším přínosem k talichovskému bádání je ovšem rozsáhlá Kunova monografie Václav Talich (1883-1961). Šťastný i hořký úděl dirigenta (2009, 1191 str.). Kromě Talicha zpracoval Kuna monograficky i biografie dalších dvou hudebních osobností, skladatelů Karla Boleslava Jiráka (2003) a Karla Reinera (2008, německy 2015).

Hlavním tématem Kunova badatelského zájmu se už od dob jeho univerzitních studií stala osobnost Antonína Dvořáka. O Dvořákovi publikoval řadu studií, v nichž se zabýval například Dvořákovým slovanstvím, genezí Dimitrije a Jakobína, dumkami, pobyty v Rusku a Dvořákovým vztahem k Čajkovskému atd. Pod Kunovým vedením vznikla i monumentální desetisvazková edice Antonín Dvořák. Korespondence a dokumenty. První čtyři svazky (1987-1995) obsahují skladatelovu odeslanou korespondenci, další čtyři svazky (1996-2001) přijatou korespondenci. Korespondence je vydána v originálních jazycích, ale zahrnuje i překlady, cizojazyčné regesty a poznámkový aparát. Poslední dva svazky (2004) se skládají ze zhruba tisíce dokumentů k Dvořákovu životu jako např. zápisy v matrikách, osobní doklady, vysvědčení, žádosti o umělecká stipendia atd. V roce 2017 vydává Kuna encyklopedii osobností, které hrály větší roli v Dvořákově životě (Antonín Dvořák. Reflexe osobnosti a díla) a v roce 2019 svazek sebraných článků na dvořákovská témata (Dvořákovské variace].[8] Obdobný svazek sebraných statí, zaměřených k jiným tématům (Varia musicologica), vyšel v roce 2020.[9]