Cesta oknem

Cesta oknem je opera českého skladatele Karla Kovařovice z roku 1885. Libreto k ní napsal český překladatel a libretista Emanuel František Züngel podle divadelní hry francouzských autorů Eugèna Scriba a Gustava Lemoina Une femme qui se jette par la fenêtre. Premiéra opery se konala 11. února 1886 v pražském Národním divadle.

Cesta oknem
Karel Kovařovic. Kresba Jana Vilímka
Základní informace
Žánrkomická opera
SkladatelKarel Kovařovic
LibretistaEmanuel František Züngel
Počet dějství1
Originální jazykčeština
Literární předlohaEugène Scribe, Gustave Lemoine: Une femme qui se jette par la fenêtre
Datum vzniku1885
Premiéra11. února 1886, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a historie díla

80. léta 19. století byla v tvorbě Karla Kovařovice nejplodnější a velká část jeho děl byla určena Národnímu divadlu, v jehož orchestru působil; byly to scénické hudby, balety i opery. Ve své druhé opeře se Kovařovic obrátil k žánru francouzské opéra-comique. E. F. Züngel pro něj na libreto přepracoval aktovku známých francouzských dramatiků poloviny 19. století, E. Scriba a G. Lemoina. Obecenstvo i kritika byly překvapeny, že děj nebyl, odchylně od dobové zvyklosti, přemístěn do českého prostředí a zůstalo francouzské dějiště, jména a ostatně i hudba.[1]

Ve svém pojetí konverzační veselohry francouzského střihu Kovařovic programově navazoval na Smetanovy Dvě vdovy, s nimiž koneckonců jeho opera sdílí libretistu v osobě E. F. Züngela. Zejména v psychologickém vystižení a charakterizaci však Cesta oknem svého vzoru nedosahuje.[2][1] Partituru nicméně vypracoval s lehkostí, vtipem a technickou zručností.[2][1] Zatímco námětově a melodicky se přibližoval pozdní francouzské opéra-comique a operetě,[2] hutná massenetovská instrumentace byla pro zvolený námět poněkud těžká.[1]

Kovařovicova náklonnost k francouzskému hudebnímu stylu byla v té době mezi českými skladateli ojedinělá a projevuje se i v řadě jeho dalších děl, což mu kritika – zejména pokud byla ovlivněna Hostinského koncepcí hudebního pokroku na základě moderní hudby německé – značně vyčítala. Ještě podle názoru Huberta Doležila z 30. let 20. století francouzské vlivy „ohrožovaly tu žádoucí samostatnost uměleckého projevu i konečně jeho [=Kovařovicovu] národní příslušnost“.[1] Anna Hostomská v 50. letech 20. století označila Cestu oknem v souladu s dobovou nejedlovskou estetikou za „přímo typickou ukázku českého buržoasního obdivu francouzské mondénnosti“.[3] Jisté uznání sklidily pouze lidové scény, které svým polkovým základem určitěji navazovaly na komické opery Bedřicha Smetany a raného Antonína Dvořáka.[1][3]

Jelikož se jedná o jednoaktovku, bývá při inscenování večerní program doplňován jinými kusy. Při premiéře byla kombinována s baletem Giselle Adolpha Adama.[4]

První inscenace v Národním divadle měla jen pět repríz, vícekrát se za Kovařovicova života na jeviště nedostala. Nově byla nastudována v letech 1921–23 (při příležitosti 1. výročí skladatelovy smrti, hráno 4krát)[1] a 1943–44 (7krát).[4] Poslední (a v době po druhé světové válce zřejmě jedinou) inscenaci uvedlo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci roku 1982, v kombinaci s Novákovým Zvíkovským raráškem.[5]

Na stejný námět napsal operu se stejným názvem (La via della finestra) napsali libretista Giuseppe Adami a skladatel Riccardo Zandonai; měla premiéru v Pesaru roku 1919.[6]

Osoby a první obsazení

osobahlasový oborpremiéra (11. 2. 1886)
Baron LageybasVilém Heš
MarkýzkaaltBetty Fibichová
Gabriela, její dcerasopránMarie Panznerová
Raoul, Gabrielin choťtenorAdolf Krössing
Hana, nájemnice dvorcesopránMarie Vollnerová
Martin, ženich jejíbarytonVáclav Soukup
Vesničané obého pohlaví, hudebníci
Dirigent: Karel Kovařovic, režie: Edmund Chvalovský

Děj opery

Děj na Raoulově statku.

(Okraj zámeckého parku, na scéně jsou jednak panský pavilón s balkónem, jednak brána do panského statku.) Jako první se na dějišti objevuje baron. Měl strastiplnou cestu a nakonec jej kočí i vyklopil (zpěv Zvrátit vůz! Nešika!... Veselé to cestování, kéž to všichni všudy). Díky Bohu je však již téměř u konce své cesty. Přijel totiž navštívit svého synovce Raoula i jeho mladou choť, kterou ještě neviděl. Zato její matku znával dobře a málem by si ji byl vzal, nebýt její panovačné povahy. Z pavilonu právě vychází nájemkyně panského statku Hana, nesoucí pánův list. Baron ji zastaví a dozví se od ní, že jeho synovec bydlí již asi měsíc v zahradním pavilónu (duet O buďte, pane, jist).

Vzápětí vychází Raoul. Zdraví strýce a na jeho otázky zdráhavě vysvětluje situaci: v jeho mladém manželství brzy nastaly spory podněcované zejména markýzou, jeho tchyní, jež se k novomanželům nastěhovala. Poslední prudká hádka skončila tím, že jeho žena dokonce vyskočila z okna. Jen díky šťastné náhodě, že pod oknem právě ležela kupa sena, se jí nic nestalo. Baron Raoula varuje před tím, aby ženám příliš důvěřoval, ale ten se vzpírá všem pochybnostem o své ženě (dialog S kým to klábosíš?… Ano, strýčku, manželství mé a duet Musíš nyní ženy znáti).

Strýci dává za pravdu i Hana, jež se právě vrací s „ultimátem“ diktovaným markýzou, totiž že Raoul musí obě ženy odprosit. Hana k tomu připojuje svůj názor: to její ženich Martin, s nímž právě dnes slaví svatbu, dokáže být skutečným pánem v domě, a to se na něm právě Haně líbí (dialog Uf, jak jsem se uběhla a Hanina píseň Muž má pánem v domě být). Baron žádá Raoula, aby nechal celou záležitost na ně, nyní nechť se jdou spolu poveselit na Haninu svatbu, byť by to mělo tchyni rozčílit (dialog A kdo je ten Martin tvůj?). Svatební průvod přichází, ženich vyvádí z panského dvora nevěstu – Hanu, lidé připíjejí a provolávají slávu mladému páru a Martin s Hanou jim za to děkují (sbor Veseláť svatba dnes… Mladému páru ke cti a zdaru… Vroucí naše díků vzdání).

Po odchodu svatebčanů se objeví Gabriela a její matka. Dostaly odpověď na své ultimátum, které za Raoula napsal jeho strýc. Markýza je zeťovou nepovolností rozzlobená, Gabriela by si však již přála smír. Ostatně s tím skokem z okna to nebylo tak vážné, dobře věděla, že je pod ním seno (dialog Čtla jsem dobře, co píše?). Toto přiznání markýzu překvapí i potěší, zaslechne je však i baron, který k nim přistupuje. Zdraví se s bývalou snoubenkou, jež mu představuje svou dceru. V hovoru o Raoulovi se naoko staví na stranu obou žen. Ty si teprve nyní všimnou lomozu ve dvoře: je to Hanina a Martinova svatba a Gabriela s podivením a rozladěně pozoruje Raoula, jak bezstarostně tančí, ba i líbá nevěstu. Markýza s Gabrielou pohoršeny odcházejí, baron se potutelně usmívá: na Gabriele poznává, že jeho plán funguje (dialog Paní markýzo! – Pan baron Lagey! a tercet Všecko ve mně vře a kypí).

Baron informuje i Raoula a odvádí ho k sepsání druhého „ultimáta“. Gabriela se sama vrací, nešťastná; její manžel ji zdá se již nemá rád, její matka jí radí ke vzdoru a po vysněném manželském štěstí je veta (árie Běda mně! Již ztrácím víru v lásku chotě svého). Potkává se s Hanou, již podrobuje výslechu ohledně tance a polibku, ale Hana se hájí – postupovala přece přesně podle pokynů svého manžela – a přednáší Gabriele svou teorii o nutnosti důsledné manželské poslušnosti. Kdyby se byla přání manžela vzepřela, rozzlobila by ho a musela jej by pak sama žádat o smír – což radí učinit i Gabriele (duet Mladá milostpaní… Ňadry mými vášeň zlá, žárlivost jak oheň plá… Já ze zkušení to vše vím).

K oběma ženám se připojí markýza a baron. Baron oznamuje, že Raoul je pevně rozhodnut odcestovat na dlouhou cestu do ciziny, pokud manželka nesplní jeho podmínku ke smíru: musí se do jejich bytu vrátit tak, jak jej opustila, tedy oknem. Markýza soptí a vyhrožuje rozvodem, zato Gabriela přemýšlí už jen o tom, jak se do okna dostat. S tím jí nabízí pomoci Hana (kvartet Nemůže se nijak státi, co on na nás žádá).

Markýza a baron si osvěží vzpomínky na svůj dávný vztah ostrou hádkou (duet Vaše to dílo jest!). Když dáma odkvapí, vyjde z pavilónu Raoul a ve skrytu sledují Hanu, jak s Gabrielou přináší žebřík a pomáhá jí vylézt na balkón. Když se tam mladá paní dostane, narazí na zamčené dveře, a jelikož žebřík i Hana již jsou pryč, úpěnlivě prosí přes dveře manžela o smír a odpuštění. Raoul to nevydrží a běží do pavilonu své ženě otevřít.

Na baronův pokyn namluvila Hana markýze, že Raoul přijímá v pavilónu cizí ženu. Markýza přiběhne a skutečně na balkónu zahlédne ženskou postavu. Zavolá tedy svatební hosty a služebnictvo jako svědky zeťovy nevěry. Ale ze zahalené ženy, kterou markýza násilím vyvádí z pavilónu, se vyklube její vlastní dcera. Hana ráda vše všem vysvětlí a markýza je vystavena posměchu, zato Gabriela s Raoulem jsou smířeni. Baron nabádá markýzu, aby napříště mladý pár nechala na pokoji, a všichni oslavují vítězství lásky a smíru (finále Krok jsem pravý učinila… Když srdce k sobě pojí).

Odkazy

Reference

  1. DOLEŽIL, Hubert. Karel Kovařovic. In: HUTTER, Josef; CHALABALA, Zdeněk. České umění dramatické II - Zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, společnost s r. o., 1941. S. 184.
  2. ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Karel Kovařovic, s. 126. (česky)
  3. HOSTOMSKÁ, Anna. Opera. Průvodce operní tvorbou. 4. vyd. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1959. S. 638. (česky)
  4. Cesta oknem v databázi Archivu Národního divadla
  5. Cesta oknem [online]. Praha: Divadelní ústav, 2001 [cit. 2012-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-25.
  6. WAGNER, Heinz. Das grosse Handbuch der Oper. 4.. vyd. Hamburg: Nikol Verlagsgesellschaft mbH, 2008. 1470 s. ISBN 978-3-937872-38-4. S. 1402–1403. (německy)

Literatura

  • BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 234–235.
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 39.
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 778–779.

Externí odkazy

Cesta oknem v databázi Archivu Národního divadla

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.