Karel IV. ze Schwarzenbergu
Karel IV. Schwarzenberg (německy Karl IV Friedrich Eduard Emanuel zu Schwarzenberg, 1. července 1859, Čimelice[1] – 4. října 1913, Orlík nad Vltavou[2]), byl český šlechtic a politik.
Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu | |
---|---|
5. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu | |
Ve funkci: 29. března 1904 – 4. října 1913 | |
Předchůdce | Karel III. Schwarzenberg |
Nástupce | Karel V. Schwarzenberg |
Člen rakouské Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1904 – ??? | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1891 – 1895 | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1889 – 1913 | |
Panovník | František Josef I. |
Stranická příslušnost | |
Členství | Konz. velkostatek |
Narození | 1. července 1859 Čimelice Rakouské císařství |
Úmrtí | 4. října 1913 (ve věku 54 let) Orlík nad Vltavou Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou |
Národnost | Češi |
Choť | I. (1885) Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova (1866–1889) II. (1891) Ida z Hoyos-Sprinzensteinu (1870–1946) |
Rodiče | Karel III. ze Schwarzenbergu (1824–1904) a Vilemína z Oettingen-Wallersteinu (1833–1910) |
Děti | Karel V. (1886–1914) Arnošt (1892–1979) Marie Vilemína (1896–1945) Eleonora (1899–1984) Jan (1903–1978) |
Příbuzní | bratr: Bedřich Schwarzenberg (1862–1936) sestra: Anna Maria Gabriela, provd. Thuh-Hohensteinová (1854–1898) sestra: Gabriela Josefína Marie, provd. Silva-Tarouca (1856–1934) sestra: Ida Marie Albertina, provd. Lažanská-Bukowa (1861–1922) sestra: Marie Gabriela Anna, provd. z Trauttmansdorf-Weinsbergu (1869–1931) vnuk: Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986) vnuk: František Schwarzenberg (1913–1992) tchán: Bedřich Karel Kinský (1834–1899) švagr: František z Clam-Gallasu (1854–1930) |
Alma mater | Karlo-Ferdin. univ. |
Profese | státní úředník, politik a světoběžník |
Commons | Karel IV. Schwarzenberg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Pocházel z vlivného šlechtického rodu Schwarzenbergů. Jeho otcem byl český politik Karel III. ze Schwarzenbergu, v politice působil i jeho bratr Bedřich Schwarzenberg. V roce 1877 dostudoval Akademické gymnázium v Praze a pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1881 pracoval jako koncipient na Českém místodržitelství. Roku 1882 podnikl cestu do Orientu, během které se setkal i s archeologem Heinrichem Schliemannem.[3]
Později opustil státní služby a věnoval se veřejnému životu a politice. V letech 1889–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu. Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl zvolen do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Rezignaci na poslanecký mandát oznámil dopisem 20. října 1895.[4] V roce 1895 se totiž na přání svého otce musel ujmout správy velkostatku ve Vosově.[3]
Patřil do Strany konzervativního velkostatku (sám převzal poslanecký post na zemském sněmu po svém otci[5]), tedy mezi historickou šlechtu, která podporovala české státní právo a české autonomistické aspirace. Zároveň ale jako důsledný konzervativec odmítal všeobecné volební právo.[3] V době vstupu na sněm roku 1889 vyvolal emotivní reakce jeho výrok ohledně husitství. Schwarzenberg totiž označil husity za „komunismus 15. století“ a prohlásil: „Mezi husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, avšak husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů.“ Šlo o součást veřejné diskuze ohledně umístění plakety s podobiznou Jana Husa na právě dokončované budově Národního muzea v Praze. Mladočeši byli rezolutně pro, staročeši se snažili oslavu husitství upozadit.[6]
Po vstupu na zemský sněm se ovšem Schwarzenberg připojil k mladočechům, když hlasoval proti projektu takzvaných punktací. Roku 1910 zastupoval konzervativní šlechtu při česko-německé konferenci o národnostním vyrovnání.[3]
Roku 1904 převzal po svém otci dědičné místo v Panské sněmovně (jmenovaná horní komora Říšské rady), v níž potom působil od roku 1911 jako předák pravice.[3]
Přispíval do Časopisu Českého muzea. Měl vojenskou hodnost poručíka v záloze a byl nositelem titulu čestného rytíře Maltézského řádu.[7] Byl osobním známým následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.[3]
Rodina
Ve Vídni se 20. května 1885 oženil s hraběnkou Marií Kinskou z Vchynic a Tetova (18. 10. 1866 Bad Ischl – 11. 5. 1889 Osov (Wossow), dcerou Bedřicha Karla Kinského (1844–1899) a Sofie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909). Z prvního manželství se narodil syn a dědic Karel V. Podruhé se oženil 24. listopadu 1891 ve Vídni s hraběnkou Idou z Hoyos-Sprinzensteinu (31. 8. 1870 Horn –27. 1. 1946 Vídeň), dcerou Arnošta Karla z Hoyos-Sprinzensteinu (1830–1903) a jeho manželky Eleonory Paarové (1835–1913).
Celkem měl šest dětí:
- 1. Karel V. (26. 2. 1886 Praha – 6. 9. 1914 Vukovár)
- ∞ (5. 2. 1910 Vídeň) Eleonora z Clam–Gallasu (4. 11. 1887 Frýdlant – 31. 5. 1967 Vídeň)
- 2. Arnošt (11. 10. 1892 Osov – 18. 12. 1979 Písek)
- 1. ∞ (19. 2. 1916 Budapest; rozvedeni 20. 11. 1934 Praha) Erzsébet Henriette Széchényi von Sárvár-Felsövidék (2. 8. 1895 Vajszka – 14. 1. 1957 Erzsébettanya)
- 2. ∞ (12. 5. 1973 Bernartice) Mathilde Gerber (22. 7. 1899 Stuttgart – 26. 1. 1999 St. Margarethen, Švýcarsko)
- 3. Josef Adolf (18. 6. 1894 Osov – 27. 6. 1894, pohřben na osovském hřbitově)
- 4. Marie Vilemína (8. 6. 1896 Osov – 13. 12. 1945 Pettenbach, Horní Rakousy)
- 1. ∞ (30. 4. 1921 Praha) Ferdinand Josef z Trauttmansdorf-Weinsbergu (20. 2. 1893 – 24. 11. 1932)
- 2. ∞ (18. 2. 1938 Budapest) Andor Pál Somssich de Saárd (30. 6. 1900 Somogysárd – 24. 9. 1963 St. Pölten)
- 5. Eleonora (15. 8. 1899 Osov – 21. 3. 1984 Kahlsperg bei Oberalm)
- ∞ (28. 7. 1919 Praha) Jan Bedřich z Hartigu (30. 5. 1891 – 5. 10. 1935)
- 6. Jan (31. 1. 1903 Praha – 26. 5. 1978 Cittá della Pieve, Perugia; autonehoda)
- ∞ (1. 9. 1931 Wespelaer, Belgie) Kathleen Vcts de Spoelberch (19. 5. 1905 Brusel – 26. 5. 1978 Citta della Pieve, Perugia; autonehoda)
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu
- Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schwarzenberg, Karl IV. Fürst zu (Sekundogenitur) (1859-1913), Großgrundbesitzer und Politiker, s. 24. (německy)
- Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 478. (česky) Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
- Česká společnost 1848-1918. 391
- NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Schwarzenberg Karel, princ. (česky)
Literatura
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629.
- Bezecný, Zdeněk: Šlechtic a sedlák. Dopisy Alfonse Šťastného z Padařova Karlu IV. ze Schwarzenbergu. Jihočeský sborník historický 66-67, 1997-1998 [vyd. 1998], s. 128–133.
- Bezecný, Zdeněk: Politické názory Karla IV. ze Schwarzenbergu. In: Osobnost v politické straně: Sborník referátů z konference "Úloha osobností v dějinách politických stran na území českých zemí a Československa v letech 1861–1999". Olomouc, 19.-20. října 1999. Rosice u Brna, Nakl. Gloria 2000, s. 75–78.
- Bezecný, Zdeněk: Ke stykům Alfonse Šťastného s knížaty ze Schwarzenbergu. In: K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách. Praha, Karolinum 2001, s. 67–72.
- Bezecný, Zdeněk: Dětství, mládí a výchova Karla IV. ze Schwarzenbergu. In: Dítě a dětství napříč staletími. 2. Pardubické bienále. 4. - 5. dubna 2002. Pardubice, Univerzita Pardubice 2003, s. 67–72.
- Bezecný, Zdeněk: Karel IV. ze Schwarzenbergu. Život šlechtice v devatenáctém století. In: Proměny elit v moderní době. Sborník k narozeninám Roberta Saka. České Budějovice, Jihočeská univerzita 2003, s. 93–101.
- Bezecný, Zdeněk: Karl IV. zu Schwarzenberg. Das Leben eines Adeligen im 19. Jahrhundert. Études Danubiennes 19, 2003, č. 1/2, s.
- Bezecný, Zdeněk: Katolický český národ v představách české šlechty ve druhé polovině 19. století. In: Národ místo Boha v 19. a první polovině 20. století. Sborník příspěvků z konference konané ve dnech 21.-22. dubna 2005 v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem, Ústav slovansko-germánských studií 2006, s. 92-96.
- Valenta, Aleš: Karel Schwarzenberg (1859-1913). K politice české konzervativní šlechty v první polovině devadesátých let devatenáctého století. Střední Evropa 10, 1994, č. 43, s. 75–85.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel IV. Bedřich ze Schwarzenbergu na Wikimedia Commons
- Autor Karel IV. Schwarzenberg ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel IV. ze Schwarzenbergu
- Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Předchůdce: Karel III. |
Hlava schwarzenberské sekundogenitury Karel IV. 1904–1913 |
Nástupce: Karel V. |