Heinrich Schliemann

Jeho otec, chudý evangelický pastor, v něm vymyšlenými příběhy probudil víru v reálný základ vyprávění a popisů v Homérových eposech a také touhu jednou nalézt bájnou Tróju. Po smrti Heinrichovy matky (ke které došlo, když mu bylo devět let) ho již vychovával jen on, ale začal pít, a tak celá rodina žila v chudobě. Od roku 1833 do roku 1836 chodil Schliemann do základní školy v Neusterlitzu a od roku 1836 do roku 1841 se pak zaučoval v obchodě se smíšeným zbožím ve městě Fürstenberg, kde jednoho ze zákazníků zaslechl recitovat Homéra, což ještě podnítilo jeho vášeň.

Kvůli úrazu práce v obchodě roku 1841 zanechal a nechal se najmout na loď, která plula z Hamburku do Venezuely, ale ztroskotala. Pak se stal účetním a úředníkem v Amsterdamské společnosti. Věnoval se učení různých jazyků a vytvořil si na to vlastní metodu. Když byl roku 1846 firmou přeložen do ruského Petrohradu, založil si zde vlastní firmu. Obchodoval ale po celém světě, roku 1850 na čas podnikal i v Kalifornii, po jejím připojením ke Spojeným státům americkým se stal automaticky jejich občanem. Tam obchodně profitoval z kalifornské zlaté horečky, brzy se však vrátil do Petrohradu a našel další obchodní příležitosti v průběhu Krymské války. Schliemann se vypracoval ve váženého petrohradského obchodníka, soudce tamního Obchodního soudu a ředitele zdejší Carské státní banky.[1]

Když usoudil, že vydělal dostatek peněz (1858), rozhodl se studovat historii starého Řecka, aby mohl odjet pátrat po bájné a jím tolik obdivované Tróji. Rozhodnutí úspěšného obchodníka nikdo nechápal, ale on na něm trval. Navštívil při studiu archeologie řadu míst v Evropě i mimo Evropu (Paříž, Japonsko, Čína, Skandinávie, Sýrie…). Vydal také knihu, ve které popisoval, kde by se Trója podle něj měla nacházet. Nakonec na základě Homérova vyprávění nalezl polohu, kde kdysi mělo město stát a na kopci Hisarlik v říjnu v roce 1871 zahájil výkopy, což umožnily jeho známosti s diplomaty, neboť sultánovi (kterému půda patřila) se jeho archeologické záměry vůbec nelíbily. Tróju skutečně objevil a po hledání v Mykénách se k ní ještě vrátil.

Při vykopávkách v Mykénách se řídil díly dramatiků Aischyla a Euripida. Nalezl například několik hrobů, v nichž byli mrtví obloženi zlatem. Původně považoval nálezy mykénské kultury za nálezy kultury milétské.

Zemřel, když ho v nemocnici, pro jeho chudý vzhled a ze strachu, že za léčbu nezaplatí, odmítli ošetřit. Když se pak přišlo na to, kdo to byl, byl pochován v Athénách.

• Byl velmi nadaný na jazyky a měl vynikající paměť: Dorozuměl se až ve 13 jazycích (anglicky, nizozemsky, francouzsky, španělsky, italsky, portugalsky, rusky, starou a moderní řečtinou...). Učil se jich 25 během celého života a talent vždy zapíral. Na učení si vytvořil vlastní metodu, díky které se zvládl naučit jazyk za 6 týdnů. (Během svých studií ruštiny dostal Schliemann dvakrát výpověď z bytu pro rušení sousedů řečmi, jimž nikdo nerozumí.)
• Své deníky na cestách psal různými jazyky, vždy podle jazyku země, kde se zrovna nacházel.[2]
• Nejspíš byl dítětem štěstěny: Když u holandských břehů ztroskotala loď, jedině jeho zavazadlo doplavalo téměř neporušené na pláž; jindy požár zničil celé dřevěné město krom pár domů kamenného hotelu, kde Schliemann nocoval.
• Když jel do Ameriky pátrat po nezvěstném bratrovi a dozvěděl se, že je již mrtev, nedalo mu to a přítomnosti na kontinentu využil k návštěvě amerického prezidenta ve Washingtonu.
• Oženil se s krásou neoplývající Kateřinou Petrovnou Lyšinovou, ale neúspěch v osobním životě kompenzoval úspěchy v obchodě. Jeho poslední manželkou však byla naopak velmi krásná, vzdělaná a inteligentní Řekyně Sophia, která se zúčastnila i jeho vykopávek nejen v Tróji
• Měl talent a možná jistou chladnokrevnou schopnost využít ku svému prospěchu všechno, co se namanulo. Například při požáru nakoupil suroviny, po kterých byla druhý den maximální poptávka.
• Zajímavá je také otázka jeho státní příslušnosti, neboť byl poddaným ruského cara, tedy občanem carského Ruska, a zároveň byl i právoplatným občanem Spojených států amerických a ke všemu i Němec.