Arnošt Karel Hoyos

Zámek Gutenstein

Pocházel ze starého šlechtického rodu Hoyosů původem ze Španělska a od 16. století usazeného v Rakousku.[1] Narodil se jako starší syn c. k. komořího a guberniálního rady hraběte Jindřicha Alfonse Hoyose (1804–1854) a jeho manželky Felicie, rozené hraběnky Zichyové (1809–1880). Arnošt Karel po absolvování gymnázia nastoupil ke studiu práv na vídeňské univerzitě, které ale nedokončil. V roce 1848 vstoupil do armády, z níž odešel do výslužby v roce 1854 s hodností rytmistra. Téhož roku převzal po otci správu rodového majetku, v roce 1855 získal titul c. k. komořího a později byl jmenován i tajným radou (1873).[2] Jako držitel fideikomisu byl od roku 1861 dědičným členem rakouské panské sněmovny,[3] v letech 1861-1867 byl zároveň poslancem dolnorakouského zemského sněmu. V Panské sněmovně zastával několikrát funkci druhého místopředsedy, nejdéle v obdobích 1898–1900 a 1901–1903. K jeho soukromým zájmům patřila architektura, což projevil nejen na svých soukromých statcích, ale i ve veřejném působení. V rámci Panské sněmovny byl v letech 1874–1883 členem komise pro výstavbu nové budovy parlamentu a celkově měl zájem o urbanistický vývoj vídeňské Ringstraße. Zastával také funkce v řadě dalších organizací, institucí a spolků, v letech 1890–1903 byl například viceprezidentem rakouské společnosti Červeného kříže. V roce 1889 obdržel Řád zlatého rouna.[4] Získal též čestné občanství ve Vídni.

Zámek Rosenburg

Po otci se v roce 1854 stal dědicem rodového majetku v Dolním Rakousku, kde patřil k nejbohatším velkostatkářům. Největším správním celkem byl velkostatek Hohenberg v podhůří Alp, kde ale rodina nesídlila, protože místní hrad byl již od 17. století zříceninou. Západně od Vídeňského Nového Města se rozkládaly rozsáhlé velkostatky Gutenstein a Stixenstein s celkovou rozlohou přes 15 000 hektarů půdy. Zámky Gutenstein a Stixenstein využívala rodina pro letní pobyty, dále se na těchto panstvích nacházely zříceniny hradů Puchberg a Stolzenwörth. K panství Stixenstein patřil pramen Stixensteinquelle, který Arnošt Karel daroval v roce 1864 státu. Pramen byl zakomponován do nově budovaného vídeňského vodovodu a stal se prvním moderním zdrojem pitné vody pro hlavní město. Dalším majetkem Hoyosů byl velkostatek Horn poblíž hranic s jižní Moravou, zdejší zámek byl také příležitostným rodinným sídlem. K Hornu patřil zámek Rosenburg, jehož pečlivé rekonstrukci do původní podoby se hrabě Hoyos věnoval několik desetiletí a zámek byl koncem 19. století zpřístupněn veřejnosti. Severně od Hornu patřil Hoyosům velkostatek Drosendorf, který zdědili v roce 1822 po rodině Sprinzensteinů a na základě toho začali užívat alianční jméno Hoyos-Sprinzenstein. Celková rozloha hoyosovských velkostatků v Dolním Rakousku byla přes 32 000 hektarů půdy.[5] Kromě toho vlastnili palác ve Vídni.

Hraběnka Eleonora Hoyos-Sprinzenstein, rozená Paarová, s dcerami Marií, Idou a Sofií (fotografie z konce 70. let 19. století)

V roce 1856 se ve Vídni oženil s hraběnkou Eleonorou Idou Marií Paarovou (1835–1913), dcerou knížete Karla Paara. Eleonora se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo osm dětí, dcery se provdaly za významné představitele české šlechty.[6][7]

• 1. Arnošt Karel (1856–1940), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny, ⚭ 1883 Marie Leontina hraběnka Larisch-Mönnich (1862–1886)
• 2. Marie (1858–1938), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, čestná dáma Maltézského řádu, ⚭ 1882 František hrabě z Clam-Gallasu (1854–1930), c. k. tajný rada, komoří, doživotní člen rakouské panské sněmovny, majitel velkostatků Liberec, Frýdlant, Grabštejn
• 3. Rudolf (*1860)
• 4. Alfred (1862–1899), c. k. komoří, nadporučík, státní úředník, ⚭ 1893 Kunigunda hraběnka Westphalen zu Fürstenberg (1865–1955)
• 5. Jindřich (1865–1955), c. k. komoří, generálmajor, ⚭ 1905 Karolína hraběnka Trauttmansdorff-Weinsberg (1869–1959)
• 6. Karel (1867–1947), c. k. komoří, major
• 7. Ida (1870–1946), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, nositelka Alžbětina řádu, ⚭ 1891 Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu (1859–1913), dědičný člen rakouské panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu a říšské rady, c. k. tajný rada, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatků Orlík, Čimelice, Osov atd.
• 8. Sofie (1874–1922), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, čestná dáma Maltézského řádu, ⚭ 1895 Adolf Arnošt hrabě z Valdštejna (1868–1932), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny, majitel velkostatků Mnichovo Hradiště, Duchcov, Doksy atd.

Z Arnoštových mladších sourozenců vynikl Ladislaus Maria (1834–1901), který se uplatnil v diplomacii a svou kariéru završil jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec ve Francii (1883–1894). Z dalších bratrů proslul Josef Theodor (1839–1899), který sloužil v armádě a jako blízký přítel a pobočník korunního prince Rudolfa byl významným aktérem následníkovy dodnes nevyjasněné sebevraždy v Mayerlingu.[8] Sestra Marie (1838–1926) se provdala za uherského šlechtice hraběte Dionýse (Dénes) Széchenyiho a byla nejvyšší hofmistryní arcivévodkyně Marie Josefy.