Otilie Sklenářová-Malá

Otilie Sklenářová-Malá (někdy Otýlie, 12. prosince 1844 Vídeň23. února 1912 Praha) byla česká divadelní herečka, jedna z nejvýznamnějších hereček své doby.

Otilie Sklenářová-Malá
Otilie Sklenářová-Malá (foto Jan Tomáš)
Rodné jménoOtilie Malá
Narození12. prosince 1844
Vídeň
Úmrtí23. února 1912
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Aktivní roky18621903
Manžel(ka)Josef Sklenář (tajemník Prozatímního, později Národního divadla)
DětiJiří,Jan.
Oficiální webOtilie Sklenářová-Malá v databázi Archivu Národního divadla
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Otilie Sklenářová-Malá (kresba Jan Vilímek, 1883)

Narodila se ve Vídni, v rodině vojenského lékaře Jana Malého (1808–1901). Byla vychovávána německy, a česky se začala učit až po smrti matky v osmi letech, když ji otec poslal na vychování k babičce do Dolního Bousova, kde se jí zalíbilo. Žila tam s místními dětmi a chodila do školy. Již ve Vídni v roce 1862 vystupovala v divadelním spolku, s českými ochotníky, pod pseudonymem „Svobodová“ [1]. Když otcova rodina přesídlila do Prahy, studovala zde zpěv u Františka Pivody. Z důvodů vysokých finančních nákladů na studium zpěvu však přešla k činohře, a pokračovala v divadelních lekcích u Elišky Peškové.

Jako herečka poprvé vystoupila v Praze v květnu roku 1863, v roli Panny Orleánské, a ihned získala velký úspěch a angažmá v Prozatímním divadle, také díky svému impresáriovi a současně manželovi Josefu Sklenářovi (1835–1890), který byl tajemníkem tohoto a také Národního divadla. Provdala se za něj ve Zdicích 18. února 1867, bydleli na Novém Městě v domě čp.1415/II[2]. Z manželství vzešli dva synové: Jiří (1869–1873) zemřel čtyřletý, Jan (1871–1922) se stal magistrátním úředníkem.

Z Prozatímního divadla Sklenářová v roce 1881 přešla do souboru Národního divadla a zde setrvala až do roku 1903. Vynikala krásným zevnějškem, znělým hlasem a skvělou recitací, což ji předurčovalo především k rolím tragických a patetických hrdinek. S velkým úspěchem ztvárnila např. Lady Macbethovou v Shakespearově hře, titulní roli ve Faidře Jeana Racina, Strabu v Zeyerově hře Neklan, Markétku v Goethově Faustovi. Vynikala ale i v jemných komických rolích, zejména konverzačních (Katka v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Marie Terezie v Bozděchově Zkoušce státníkově, Porcie v Shakespearově Kupci benátském).

Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze

Často hostovala také na venkově, a v roce 1866 u české menšiny ve Vídni, v roce 1896 v Záhřebu. V letech 18731874 vyučovala v operní škole, zřízené Bedřichem Smetanou, v období 18921894 byla profesorkou dramatické školy ND, a později vyučovala na Pražské konzervatoři. Dávala také soukromé lekce, a k jejím žačkám patřily např. Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Růžena Šlemrová, Hana Benoniová a další, včetně operních pěvců Pavla Ludikara/Vyskočila, nebo Emy Destinnové[1]. Byla členkou Amerického klubu dam založeného Karolínou Světlou a Vojtou Náprstkem.

Citát

Její slunce vyšlo záhy a snad příliš záhy došlo zenitu. Za deset let po svém debutu byla sotva třicetiletá Otylie nejslavnější českou herečkou a při tom jí kynula ještě všechna budoucnost. A zase minulo deset let a naše nekorunovaná kněžna otevírala Národní divadlo. Kdože měl větší právo vytvořit na něm první velikou roli, ne-li Sklenářová? A Sklenářová hrála o prvním činoherním představení Národního divadla Adámkovu Salomenu. Její jméno byť provázeno soupeřstvím nových a mladších bylo povždy nejslavnějším, nejuctívanějším ženským jménem českých dějin divadelních.
 Jaroslav Kvapil [3]

Odraz v kultuře

V roce 1933 byl v Praze odhalen pomník Otilie Sklenářové-Malé od Ladislava Šalouna.

V televizním seriálu Hrdinové okamžiku z roku 1961 ji ztvárnila Vlasta Chramostová.[4]

Odkazy

Reference

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 446
  2. NAČR, Policejní přihlášky obyvatel z let 1850–1914
  3. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 236–7
  4. Hrdinové okamžiku [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online.

Literatura

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.