Jindřich Mošna

V roli Piskálka ve Snu noci svatojánské (foto Jan Tomáš, 1884)

Vyučil se v Praze mosaznictví, v roce 1855 se na zkušené ve Vídni seznámil s divadlem. Hrál menší úlohy ve vídeňském divadle, a když se v roce 1859 vrátil do Prahy, hrál s úspěchem v několika ochotnických rolích. Poté se postupně připojil k několika skupinám kočovných divadelníků, kde se proslavil jako skvělý komik. V roce 1864 vstoupil do hereckého souboru Prozatímního divadla, a od začátku se stal jedním z nejpopulárnějších herců své doby. V roce 1883 přešel do nově postaveného Národního divadla, kde setrval až do chvíle, kdy onemocněl rakovinou jazyka, a další divadelní vystupování mu bylo znemožněno.

Během své kariéry vytvořil řadu vysoce ceněných rolí, především komických, k čemuž byl předurčen i svým vzhledem a drobnou postavou. Mezi jeho slavné role patří Jupiter v Offenbachově operetě Orfeus v podsvětí, Hadrián z Římsů ve stejnojmenné Klicperově hře, Lízal v Maryše bratří Mrštíků či Kalafuna v Tylově Strakonickém dudákovi.

Tragické postavy hrál spíše v pozdějším věku, přešel k nim od postav groteskních, a stal se skvělým realistickým hercem. První z nich byl Harpagon v Molièrově hře Lakomec, kterého Mošna ztvárnil v roce 1885, skvěle také představil Shylocka v Shakespearově Kupci benátském, Polonia v Hamletovi.

Jeho lidský i umělecký osud na historickém pozadí vývoje českého divadla, od smrti J. K. Tyla až po otevření Národního divadla, popsal spisovatel František Rachlík v kratším prozaickém vyprávění Jediná láska (1954), poté v obsáhlé biografické románové kronice Komedie plná lásky (v několika vydáních, první 1954, v roce 1959 německy).

Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze