Kaposvár

Kaposvár se nachází v jižní části země, ve vzdálenosti cca 160 km jihozápadně od Budapešti. Leží na březích řeky Kapos, která ním protéká západo-východním směrem, na samém severním okraji vrchoviny Zselic. Severovýchodně od města se nachází Deseda, nejdelší umělé jezero v Maďarsku s délkou 8 km. Jezero Balaton (Blatenské jezero) se nachází cca 45-50 km severně od Kaposváru. Dalším větším městem poblíž je Pécs (45 km na jihovýchod) a chorvatská metropole Záhřeb leží 150 km od Kaposváru na západ.

Název města je maďarského původu. Je složen ze dvou slov, a to kapu (brána) a vár (hrad). Původně označoval název Hrad s branami). Dle názorů historiků mělo město ve středověku velký počet vstupních bran. Historicky se v německém jazyce objevují také názvy Ruppertsberg nebo Kopisch. První z nich byl přejat i do slovinštiny. Naopak chorvatština a z historického kontextu také turečtina používají fonetický přepis maďarského názvu.

Podle starodávné legendy byl Kaposvár založen, stejně jako Řím, na sedmi pahorcích. Byl osídlen již v 5. tisíciletí př. n. l., kolem roku 500 př. n. l. se sem nastěhovali Keltové. V období antiky se oblasti Keltové a později Římané spíše vyhýbali, neboť se okolo města nacházelo značné množství močálů a bažin. V době příchodu Maďarů do Karpatské kotliny zde již žili slovanští (a jiní) kolonisté. První písemná zmínka o Kaposváru pochází z roku 1009.

Město v dnešním slova smyslu tu je poprvé doloženo z roku 1009, z raných dob křesťanských Uher. Zaznamenáno je pod latinský názvem Copus. O nedlouho později byl založen klášter v dnešním Kaposszentjakabu (dnes součást města). Již v těchto dobách zde existoval také hrad, který však až do 15. století nebyl z kamene. Měl čtyřúhelníkový půdorys. Postaven byl nejspíše z rozhodnutí tehdejšího panovníka Bély IV. posílit obranu území po tatarském vpádu ve 13. století. Středověké město se postupně rozvíjelo především díky řece, která sloužila kromě zdroje vody také jako obchodní tepna. Zároveň ale Kaposvár často ohrožovaly různé povodně.

Jak začali Turci pronikat do oblasti na začátku 16. století, začal růst význam města především díky jeho opevnění. Stahovali se sem také uprchlíci z jižní části Uher, kteří se nových pánů obávali, nebo byli vyhnáni. Osmanští Turci se Kaposváru zmocnili v roce 1555 (po pětidenním obléhání). Turecká nadvláda zde trvala až do roku 1686.

Střed města v roce 1962.

Od roku 1690 bylo město ve vlastnictví rodu Esterházyů. Na příkaz rakouského císaře Leopolda I. byl hrad roku 1702 zbořen. Turecké panování jej nechalo značně poškozený. Poslední pozůstatky hradu byly odstraněny v roce 1931. Ve 21. století zůstaly k vidění z něj pouze zbytky dvou bastionů, na povrchu je i jihovýchodní bastion a jihozápadní obdélná nárožní věž. V roce 1703 získalo město právo pořádat trhy a v polovině 18. století se stalo také hlavním městěm své správní jednotky, tedy župy. Díky tomu se tak počet obyvatel začal značně navyšovat. Trend rychlého růstu pokračoval až zhruba do roku 1780. V roce 1800 tak žilo v Kaposváru okolo 3000 lidí, o sto let později to bylo již osmnáct tisíc. Rozvoj města se dále urychlil po otevření železnice mezi Záhřebem a Budapeští v roce 1872. Tu později doplnily i regionální tratě, které umožnily pozvednout i okolní venkov.

Na počátku 19. století bylo otevřeno tzv. malé gymnázium, předchůdce dnešní střední školy Mihályho Tancsicse. V roce 1866 zde začaly vycházet první noviny. Město se rozrostlo také i jižně přes řeku Kapos, kde byla zbudována nová čtvrť Donner, která nesla název podle Jánose Donnera, místního pivovarníka.

Do města byla zavedena elektřina a realizováno bylo i telefonní spojení přes město Pécs. Vodovodní řad byl zrealizován ještě před začátkem 20. století. První noviny (Somogyi hírlap) začaly v Kaposváru vycházet v roce 1904 a první divadlo odehrálo svoji premiéru v září 1911. Postaven zde byl také poštovní úřad a založena první továrna na výrobu mýdla v Uhersku.

V meziválečném období ve městě působili někteří maďarští umělci, např. József Rippl-Rónai, Endre Ady, István Fekete a Aurél Bernáth.

Během první a druhé světové války nedošlo v Kaposváru k větším válečným škodám. V březnu 1944 město obsadily německé jednotky, později potom na konci války i sovětské.

Po první světové válce zde však po rychlému nástupu komunistického režimu došlo k znárodňování některých podniků. Po stabilizaci poměrů nicméně v Kaposváru, stejně jako ve zbytku celého Maďarska, došlo k hospodářské stagnaci. Kaposvár byl rovněž i posádkový městem; nacházely se zde některé jednotky maďarské armády.

Ve 20. století si již rozvoj města vynutil připojování dalších obcí, jako Kaposfüred, Toponér, Töröcske a Kaposszentjakab. Připojovány byly postupně od roku 1950 až do 70. let. Největší populační boom města nastal v 60. a 70. letech, kdy počet obyvatel překročil metu 50 tisíc osob. Lidé se nastěhovali do nových sídlišť, ale také i do nových domů.

Od roku 2000 má město i vlastní univerzitu, která vznikla sloučením několika místních vzdělávacích institucí. V roce 2003 bylo místní hlavní náměstí – Kossuthovo náměstí – komplexně přestavěno a v roce 2017 bylo zvoleno nejkrásnějším náměstí v Evropě.^[zdroj?] Přestavěny byly také i mnohé domy v historickém jádru města, obnoveno místní nádraží a okresní nemocnice. V prostoru bývalého hradu byl vybudován park, který připomíná dávnou existenci stavby.[2] Město je dnes považováno v Maďarsku za město univerzitní, signifikantní je rovněž i množství květin a záhonů v jeho ulicích.

V roce 2011 se v celomaďarském sčítání lidu přihlásilo 85 % obyvatel k maďarské národnosti, 0,2 % uvedlo chorvatskou národnost, cca 2 % obyvatel se deklarovalo jako Romové. 1,1 % obyvatel uvedla německou národnost. Jako náboženské vyznání uvedlo 44,8 % Římskokatolickou církev.

V Kaposváru sídlí rakouská společnost Wolf System, dále potom maďarská firma KITE a turecký textilní závod Metyx. Maďarská společnost Videoton zde i nadále provozuje^[zdroj?] závod dceřiné společnosti^[zdroj?] s názvem Videoton Elektro-Plast.

Letecký pohled na město.

Mezi kulturní instituce, které se v Kaposváru nacházejí, patří např. Divadlo Csiky Gergelyho. Město má také svůj dům kultury (maďarsky Szivárvány Kultúrpalota). Nachází se tu také Muzeum Rippl-Rónaie (maďarského malíře) a jeho rodný dům, potom také sportovní muzeum župy Somogy.

Hlavní ulice v Kaposváru.

Obchvat města.

Severně od města prochází dálnice M61, která je dokončená nicméně pouze v krátkém úseku, tvořícím severní obchvat města. Jeho doplnění o další čtyřproudé silnice začalo zahájením stavebních prací po roce 2017. Západní část obchvatu má podobu pouze dvouproudové silnice.

V severo-jižním směru prochází přes Kaposvár silnice č. 67 (od Balatonu k Szigetváru) a ve směru východo-západním je to silnice č. 61 z Nagykanizse do Dombóváru.

Město je rovněž napojeno na maďarskou železniční síť, nachází se na trati Székesfehérvár – Gyékényes. Má jedno hlavní nádraží, které se nachází přímo v historickém jádru města, na břehu řeky Kapos a poblíž hlavního náměstí.

V Kaposváru sídlí fotbalový tým Kaposvári Rákóczi FC

• Moritz Kaposi (1837–1902), lékař
• József Rippl-Rónai (1861–1927), malíř
• János Vaszary (1867–1939), malíř
• Imre Nagy (1896–1958), maďarský politik, premiér
• István Kemény (1925–2008), sociolog
• Zoltán Czibor (1929–1997), fotbalista
• Péter Gróf (* 1956), archeolog
• Béla Faragó (* 1961), skladatel
• Tibor Berta (1966) vojenský kaplan
• Robert Koch (* 1976), volejbalista
• Róbert Waltner (* 1977), fotbalista
• Yonderboi (* 1980), hudebník

• Bath, Velká Británie
• Darchan, Mongolsko
• Glinde, Německo
• Koprivnica, Chorvatsko
• Miercurea Ciuc, Rumunsko
• Rauma, Finsko
• Saint-Sébastien-sur-Loire, Francie
• Schio, Itálie
• Tver, Rusko
• Villach, Rakousko
• Mostar, Bosna a Hercegovina