Nagykanizsa

Nagykanizsa, náměstí císařovny Alžběty a radnice v centru města

Původně zde sídlili Keltové, Římané, Avaři a Slované.

První zmínka o městě s názevm Knysa pochází z roku 1245. Původ jména je (západo- nebo jiho)slovanského původu s významem „kníže“ (srov. srbské knez).

Na počátku 14. století postoupil král Karel Robert z Anjou tuto oblast rodu Kanizsayů, kteří zde postavili hrad. Vzhledem k tomu, že stále se blížící turecké nebezpečí mělo značný vliv na toto město (při prvním obléhání Vídně byla Kanizsa vypleněna Osmany postupujícími dále na sever). Po pádu Szigetváru v roce 1566 byl hrad zmodernizován, ale i přes obranu pod vedením Györgye Thury byl Turky zabrán a zůstal po 90 let jejich oblastním sídlem.

Teprve po druhém tureckém obléhání Vídně na konci 17. století přišla smělá habsburská protiofenzíva, která přinesla definitivní opětovné získání částí Uherska zabraných Turky. Ta znamenala také osvobození pro Kaniži. Dne 13. dubna 1690 vydala zcela obklíčená a od přísunu potravin odříznutá turecká posádka město, výměnou za slib míru, který křesťané skutečně dodrželi. [1]

V polovině 19. století byla Nagykanizsa s 13 000 obyvateli nejlidnatějším městem v župě Zala. Od roku 1860 vede do Nagykanizsy i železnice; postavená nejprve z dnes slovinského Pragerska a později doplněna i o úsek do Budapešti. Průmysl se však rozvíjel v Nagykanizse ještě předtím. Již ve 40. letech 19. století zde byla postavena Weiserova továrna na výrobu různých strojů. Železnice však učinila z města důležitou zastávku na cestě z Budapešti do Chorvatska a směrem k pobřeží Jaderského moře. V 90. letech 19. století byl zprovozněn pivovar, dále továrna na kartáče, lihovar a cihelna. Značný rozvoj zaznamenalo i školství; od roku 1867 zde bylo otevřené gymnázium. V roce 1886 byla zřízena průmyslová učňovská škola. Roku 1885 byla zprovozněna i první nemocnice. Začaly vycházet pravidelné noviny a časopisy. V roce 1860 mělo město 18 000 obyvatel a roku 1910 už 28 000. Pivovarský průmysl a později také těžba nafty se ukázaly být dominantními oblasti průmyslu v meziválečném období, byť vznik nových hranic trianonskou smlouvou způsobil Maďarsku značné ekonomické škody.

Dne 1. dubna 1945 bylo město osvobozeno jednotkami Rudé armády s pomocí armády bulharské. Poválečná obnova byla nesnadná a 50. léta hospodářsky složitá. Vzhledem k politické roztržce mezi zeměmi Východního bloku se sousední Jugoslávií došlo k útlumu hospodářských vztahů i dopravy, což se samotné Nagykanizsy, vzdálené jen 15 km od hranice se současným Chorvatskem, velmi dotklo. V období až do pádu komunistického režimu bylo město do jisté míry modernizováno, v severní části byla vybudována rozsáhlá továrna na výrobu žárovek (dokončená roku 1965). Na jeho východním okraji vznikla např. panelová sídliště (Keleti városrész).

Po roce 1990 a politických změnách se město stalo opět sídlem župy.

V roce 2010 byl vyhlášen projekt rozsáhlé přestavby a renovace historického jádra.

K 1. lednu 2011 ve městě žilo 49 026 obyvatel, což činí 17,4 % veškerého obyvatelstva župy Zala. Počet obyvatel od roku 1990 setrvale klesá. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2008 se cca 4 % obyvatel města hlásí k některé národnostní menšině (chorvatské, romské nebo německé).

Severně od města prochází dálnice M7, která směřuje na severovýchod do Budapešti a na jihozápad do chorvatské metropole Záhřebu. Město je také uzlem několika železničních tratí, z nichž ta hlavní sleduje stejný směr, jako uvedená dálnice. Kromě toho sem směřuje i řada tratí regionálního významu z okolních měst.

Jihozápadně od města se také nachází letiště. Jeho význam je ale malý, má pouze jednu zatravněnou ranvej.

• Dorothea Kanizsai (asi 1475 až po 1532), šlechtična
• Lajos Balázsovits (* 1946), herec
• Hermine Braga-Jaff (1857–1940), operní zpěvačka a pedagožka
• Eugenie Erdösyová (1860–1886), divadelní herečka a zpěvačka
• Ferenc Farkas (1905–2000), hudební skladatel
• François Fejtő (1909–2008), historik, publicista a spisovatel
• András Flumbort (* 1984), šachista
• Géza Herczeg (1888–1954), novinář, ministerský rada, autor divadelních her a filmů (oceněn Oscarem)
• Rod Kanizsayů, šlechtický rod z Nagykaniže, vymřelý roku 1571
• István Kónya (* 1962), loutnista
• Rudolf Pajér, urozený pán von Mayersberg (1858–1934), admirál rakousko-uherského válečného loďstva
• Kanijeli Siyavuş Paša, osmanský velkovezír v letech 1582 až 1593
• Sigmund Romberg (1887–1951), hudební skladatel
• Johann Schnitzler (1835–1893), medik, otec Arthura Schnitzlera
• Györgyi Székely-Marvalics (1924–2002), šermířka
• Szabina Tálosiová (* 1989), fotbalistka
• Gyözö Zemplén (1879–1916), fyzik
• László Zombory (1883–?), malíř

• Akko, Izrael
• Covasna, Rumunsko
• Čakovec, Chorvatsko
• Gleisdorf, Rakousko
• Kazanlak, Bulharsko
• Puchheim, Německo
• Salo, Finsko

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nagykanizsa na Wikimedia Commons