Josef Trauttmansdorff
František Josef Ferdinand hrabě z Trauttmansdorffu (německy Franz Josef Ferdinand Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg; 19. února 1788, Brusel – 22. srpna 1870, Obříství)[1] byl rakouský šlechtic a diplomat, patřil ke knížecí větvi rodu Trauttmansdorffů. Od mládí působil v diplomatických službách, po napoleonských válkách byl vyslancem v několika německých zemích, svou kariéru završil jako dlouholetý vyslanec v Prusku (1827–1849). Před odchodem do výslužby zakoupil s manželkou několik panství v Čechách (Obříství, Lipnice nad Sázavou), kde se poté trvale usadil. V diplomacii se uplatnili i mnozí příbuzní, vnuk hrabě Leopold Berchtold byl rakousko-uherským ministrem zahraničí.
Josef hrabě z Trauttmansdorff-Weinsbergu | |
---|---|
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1861 – 22. srpna 1870 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Panská sněmovna zřízena v roce 1861 Únorovou ústavou |
C. k. tajný rada | |
Ve funkci: 1832 – 22. srpna 1870 | |
Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
Rakouský vyslanec v Prusku | |
Ve funkci: 1827 – 1849 | |
Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
Předchůdce | Štěpán Zichy |
Nástupce | Anton Prokesch von Osten |
Rakouský vyslanec v Bavorsku | |
Ve funkci: 1820 – 1827 | |
Panovník | František I. |
Předchůdce | Johann Wessenberg-Ampringen |
Nástupce | Kaspar Spiegel-Diesenberg |
Rakouský vyslanec ve Württembersku | |
Ve funkci: 1818 – 1820 | |
Panovník | František I. |
Předchůdce | Rudolf Lützow |
Nástupce | Jiří Thurn-Valsássina |
Rakouský vyslanec v Bádensku | |
Ve funkci: 1815 – 1818 | |
Panovník | František I. |
Předchůdce | Antonín Apponyi |
Nástupce | Antonín Pálffy |
Císařský komorník | |
Ve funkci: 1810 – 22. srpna 1870 | |
Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
Narození | 19. února 1788 Brusel |
Úmrtí | 22. srpna 1870 (ve věku 82 let) Obříství Rakousko-Uhersko |
Choť | (1821) Josefa Károlyiová (1803–1863) |
Rodiče | Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1749–1827) a Marie Karolína z Colloreda-Walsee (1752–1832) |
Děti | 1. Karolína (1823–1884) 2. Ferdinand (1825–1896) 3. Františka (1827–1856) 4. Josefína (1835–1894) |
Příbuzní | bratr: Jan Nepomuk z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1780–1834) snacha: Marie Františka z Liechtensteinu (1834–1909) zeť: Zikmund Berchtold z Uherčic (1834–1900) vnuk: Leopold Berchtold (1863–1942) vnuk: Karel Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1864–1910) vnučka: Josefína z Trauttmansdorff-Weinsbergu, provd. Westphalen zu Fürstenberg (1866–1936) |
Profese | diplomat a politik |
Ocenění | velkokříž Leopoldova řádu (1849)[1] rytíř řádu Železné koruny 1. třídy (1836)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
Pocházel ze šlechtického rodu Trauttmansdorffů,[2] byl třetím synem knížete Ferdinanda Trauttmansdorffa (1749–1827) a jeho manželky Marie Karolíny, rozené Colloredové (1752–1832). Narodil se v Bruselu, kde byl jeho otec tehdy místodržitelem. Josef díky otci od svých devatenácti let působil v diplomatických službách a již v závěru napoleonských válek získal svůj první post vyslance (v letech 1815–1818 byl rakouským vyslancem v Bádenském velkovévodství). V letech 1818–1820 byl vyslancem ve Württemberském království a poté v letech 1820–1827 vyslancem v Bavorsku. V rámci rakousko-pruských vztahů měl pak dlouholetou důležitou úlohu jako vyslanec v Prusku (1827–1849). Vyslanecký post v Berlíně opustil v revolučním roce 1849 a od té doby žil v soukromí. Byl c. k. tajným radou (1832),[1] komořím (1810)[1] a čestným rytířem Maltézského řádu, v roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny.[1]
Majetek
Od roku 1847 byl majitelem velkostatku Obříství ve středních Čechách, místní zámek nechal upravit jako letní sídlo a také zde zemřel.[3] Jeho manželka již předtím v roce 1842 koupila panství Lipnice nad Sázavou, pro které vzápětí dosáhla rozšíření městských privilegií.[4] Jejich potomkům od roku 1863 patřil navíc velkostatek Koryčany na jižní Moravě.
Rodina
V Praze se 16. října 1821 oženil s hraběnkou Josefou Károlyiovou (7. listopadu 1803 Vídeň – 9. května 1863 Vídeň), c. k. palácovou dámou, z vlivné uherské šlechtické rodiny, dcerou c. k. komořího hraběte Josefa Károlyiho a Alžběty Waldstein-Wartenbergové.[1] Měli spolu čtyři děti. Syn Ferdinand (1825–1896) byl též diplomatem, později předsedou Panské sněmovny a nejvyšším císařským komořím. Dcera Josefína (1835–1894) byla manželkou hraběte Zikmunda Berchtolda. Jejich syn Leopold Berchtold (1863–1942) byl též diplomatem a v letech 1912–1915 rakousko-uherským ministrem zahraničí. Synovcem Josefovy manželky byl uherský šlechtic a rakousko-uherský diplomat hrabě Alois Károlyi (1825–1889), dlouholetý velvyslanec ve Velké Británii a v Německu.
Jeho starší bratr Jan Nepomuk Trauttmansdorff (1780–1834) byl dědicem knížecího titulu a rozsáhlého majetku v Čechách (Horšovský Týn, Jičín), v letech 1812–1834 byl císařským nejvyšším štolbou.
Odkazy
Reference
- POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 406.
- Ottův slovník naučný, díl 25.; Praha, 1906 s. 672
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 337–338
- KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 3.; Praha, 1998; s. 489–490 ISBN 80-85983-12-5
Externí odkazy
- Josef Trauttmansdorff na webu rakouského parlamentu
- Rodokmen Trauttmansdorffů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)