Rudolf Lützow

Rudolf František de Paula Jan Quirin hrabě Lützow (Rudolf Franz de Paula Johann Quirin Graf Lützow zu Dreylützow und Seedorf) (4. června 1779, Salcburk28. října 1858, Monza) byl rakouský diplomat. Po krátké službě v armádě se stal diplomatem a během napoleonských válek zastával nižší posty v různých evropských zemích. Nakonec byl dlouholetým velvyslancem Rakouského císařství ve Vatikánu (1826–1848). Díky příbuzenským vazbám na rodiny Černínů a Kolovratů patřil v první polovině 19. století také k významným osobnostem veřejného života v Čechách.

Rudolf hrabě Lützow
Hrabě Rudolf Lützow jako velvyslanec ve Vatikánu (litografie, 1840)
Narození4. července 1780
Salcburk
Úmrtí28. října 1858 (ve věku 78 let)
Povolánídiplomat
Oceněnírytíř velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého
PříbuzníJeroným Lützow (sourozenec)
FunkceVyslanci a velvyslanci Rakouského císařství (1818–1823)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Erb rodu Lützowů

Pocházel z meklenburského šlechtického rodu Lützowů usazeného od konce 17. století v Čechách, narodil se jako mladší syn generálmajora Gottfrieda Lützowa (1742–1822) a jeho druhé manželky Antonie, hraběnky Černínové z Chudenic (1750–1801). Studoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni a sloužil v armádě, v roce 1804 vstoupil do diplomatických služeb. Začínal na nižších postech v různých německých městech (Řezno, Stuttgart, Mnichov). V letech 1812–1815 byl vyslancem v Kodani, poté ve Stuttgartu (1815–1818), Istanbulu (1818–1822) a Turínu (1822–1826). Nakonec řadu let zastával funkci vyslance u Svatého stolce ve Vatikánu (1826–1848). Po revoluci v roce 1848 odešel do soukromí. Byl též c.k. komořím a v roce 1821 byl jmenován tajným radou.

Z pohledu českých dějin měl význam tím, že Františkovi Palackému zprostředkoval přístup do vatikánských archivů. Z podnětu svého příbuzného Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat patřil k zakládajícím členům Společnosti Národního muzea, dále byl členem Královské české společnosti nauk a Akademie výtvarných umění ve Vídni. Za zásluhy obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána a Leopoldův řád, během diplomatické mise v Dánsku získal Danebrožský řád a několik vyznamenání dostal také během svého dlouholetého působení v italských zemích.

Jeho manželkou se v roce 1824 stala italská šlechtična Maria Ignatia Teulada di San Giusto, ovdovělá markýza de St. Laurent (1800–1864). Byla c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, krátce před smrtí byla jmenována nejvyšší hofmistryní mexické císařovny Charlotty. Z jejich manželství se narodily tři děti, syn Karel (1830–1892) získal sňatkem majetek na jižní Moravě a byl poslancem moravského zemského sněmu, mladší Viktor (1833–1876) sloužil v armádě.

Rudolfův starší bratr Jeroným Lützow (1776–1861) působil v řadě úřadů ve státní správě v Českém království, kde také vlastnil statky.

Odkazy

Literatura

  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I. A–M; Praha, 2008 ISBN 978-80-257-0027-3

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.