Zikmund Berchtold z Uherčic
Zikmund Berchtold z Uherčic, též Zikmund II. Samuel Cosinus hrabě Berchtold, německy Sigismund Berchtold (6. února 1834 Buchlovice[1] – 19. března 1900 Brgud[2][3][4]), byl rakouský šlechtic z rodu Berchtoldů z Uherčic a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Zikmund Berchtold z Uherčic | |
---|---|
Zikmund II. Berchtold z Uherčic | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1879 – 1899 | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec Moravského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1871 – 1871 | |
Panovník | František Josef I. |
Ve funkci: 1884 – 1896 | |
Panovník | František Josef I. |
Člen Sněmovny magnátů | |
Ve funkci: ??? – ??? | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Str. konz. velkostatku Str. středního velkostatku Coroniniho klub |
Narození | 6. února 1834 Buchlovice, Morava Rakouské císařství |
Úmrtí | 19. března 1900 (ve věku 66 let) Brgud Rakousko-Uhersko |
Choť | (1860) Josefína Gabriela z Trauttmannsdorff-Weinsbergu (1835–1894) |
Rodiče | Zikmund I. Berchtold z Uherčic (1799–1869) a Ludmila Wratislavová z Mitrowicz (1808–1869) |
Děti | 1. Josefína (1862–1888) 2. Leopold (1863–1942) |
Příbuzní | Sigismund Alexander Leopold Corsitz Otto Tiburtius Korsinus Berchtold (vnuk) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Působil jako statkář v Buchlovicích.[3] Jeho otcem byl hrabě Zikmund I. Berchtold z Uherčic, matkou Ludmila Vratislavová z Mitrovic. Vystudoval gymnázium a pak lesnickou školu v Aschaffenburgu a uherském Mosonmagyaróváru. 8. července 1860 se jeho manželkou stala Josefina Gabriela Trautmannsdorf-Weinsberg. Měli dceru Josefinu Ludmilu Eleonoru a syna Leopolda Antonína Josefa Berchtolda. Když zemřela jeho matka Ludmila, převzal Zikmund správu panství Buchlov a Žeravice. Zaměřoval se na chov ušlechtilých koní. Pořádal prodejní výstavy koní.[5] Patřily mu též statky v Čechách a Uhersku. Díky tomu byl i členem uherské Sněmovny magnátů (horní nevolená komora uherského parlamentu).[4]
Byl veřejně a politicky činný. Roku 1858 získal titul c. k. komořího a 5. června 1884 titul tajného rady. Od 25. května 1877 byl komandérem Leopoldova řádu a hlavním porotcem u krajského soudu v Uherském Hradišti. Papež mu udělil Řád svatého Řehoře Velikého.[5][2][4]
V zemských volbách v září 1871 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, II. sbor. Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1884 a mandát zde obhájil v zemských volbách v roce 1890.[6] Na zemském sněmu zastupoval Stranu středního velkostatku.[2]
Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii na Moravě. Mandát obhájil ve volbách roku 1885, volbách roku 1891 a volbách roku 1897. Rezignace byla oznámena na schůzi 18. října 1899. Pak ho nahradil Alfred Skene II.[7] Ve volebním období 1879–1885 byl zmiňován jako hrabě Sigismund Berchtold, c. k. tajný rada, komoří a statkář, bytem Buchlovice.[8] Zasedal v komisi pro státní dluhy. Zastával funkci viceprezidenta privilegované rakousko-uherské společnosti státní dráhy a byl předsedou konsorcia moravské transversální dráhy. Ministerstvo orby ho vyslalo jako zástupce pro chov koní na Moravě.[5]
Uvádí se jako konzervativní šlechtic.[9] List Das Vaterland ovšem po volbách v roce 1879 napsal, že ze čtyř konzervativních velkostatkářů zvolených na Moravě jen Egbert Belcredi je zároveň státoprávně orientován (tedy podporuje český státoprávní program), zbylí tři (včetně Berchtolda) nejsou státoprávně vyhranění.[10] Po volbách do Říšské rady roku 1885 se uvádí jako člen Coroniniho klubu, oficiálně nazývaného Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec bez klubové příslušnosti.[12] Po volbách roku 1891 je řazen do Strany středu.[13] Po volbách roku 1897 patřil do klubu Strany středního velkostatku.[14]
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu
- Úmrtí. Národní politika. Březen 1900, roč. 18, čís. 78, s. 3. Dostupné online.
- KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 68. (německy)
- Graf Sigismund Berchtold. Znaimer Wochenblatt. Březen 1900, roč. 51, čís. 24, s. 8. Dostupné online.
- PŮVOD RODU BERCHTOLDŮ [online]. muni.cz [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. (česky)
- MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
- Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=58&size=45
- Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
- Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.
- Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
- Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
- Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
- Das Vaterland, 20. 3. 1897, s. 4.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zikmund Berchtold z Uherčic na Wikimedia Commons
- Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)