Jan Nepomuk Trauttmansdorff

Zámek Horšovský Týn, hlavní sídlo Trauttmansdorffů v Čechách

Pocházel ze šlechtického rodu Trauttmansdorffů,[2] narodil se jako starší syn diplomata a rakouského ministra zahraničí Ferdinanda Trauttmansdorffa (1749–1827), který byl v roce 1805 povýšen do knížecího stavu. Po matce Marii Karolíně Colloredové (1752–1832) byl vnukem dlouholetého říšského místokancléře Rudolfa Colloreda. Jan Nepomuk v mládí sloužil v armádě a zúčastnil se válek proti revoluční Francii, později zastával funkce u císařského dvora ve Vídni. Byl c. k. tajným radou, komořím a v letech 1812–1834 císařským nejvyšším štolbou.[3][1] V této funkci mimo jiné nechal postavit nové hřebčíny Františkův Dvůr (Franzenshof) v Selmicích poblíž Kladrub. Byl také členem Zemědělské společnosti ve Vídni. Za zásluhy získal Řád železné koruny I. třídy,[1] několik vyznamenání obdržel také od zahraničních panovníků (ruský Řád sv. Alexandra Něvského, bádenský Domácí řád věrnosti nebo bavorský Řád sv. Huberta. Po otci zdědil v roce 1827 titul knížete a rozsáhlý majetek v Čechách (Horšovský Týn, Jičín).

Ve Vídni se 15. února 1801 oženil s lantkraběnkou Alžbětou Marií Fürstenbergovou (12. července 1784 Vídeň – 19. června 1865 Vídeň), dcerou nejvyššího dvorního maršálka Joachima Egona Fürstenberga a Sofie Marie Terezie z Oettingen-Wallersteinu.[1] Z jejich manželství pocházely čtyři děti, dědicem majetku a knížecího titulu byl starší syn Ferdinand Joachim (1803–1859). Dcera Karolína (1808–1886) byla manželkou generála a císařského pobočníka hraběte Karla Grünna.

Jeho mladší bratr Josef (1788–1870) byl diplomatem a dlouholetým rakouským vyslancem v Prusku (1827–1849).