Josef Skřivan

Narodil se na pražských Vinohradech, k divadlu se dostal v roce 1920 v Kouřimi u Vrbovy kočovné společnosti. Přes další divadelní společnosti (mimo jiné: Seifertova, Branaldova, Štětkova, Josefa Burdy na Kladně (1925)[3]) přešel do Východočeského divadla v Pardubicích (1927/1928) a Osvobozeného divadla (1928–1930, 1931–1932). V srpnu 1930 nastoupil do Zemského divadla v Brně, kde hrál a režíroval s výjimkou sezóny 1931/1932 celkem 11 let. Za dobu působení v divadle Brně vytvořil více než 150 postav. Jako režisér zde spolupracoval především s výtvarníkem Zdeňkem Rossmannem, který přišel od E. F. Buriana, na některých hrách i s Františkem Muzikou (např. Shakespearova Bouře, 1941).

Od roku 1931 vystupoval také v brněnském rozhlase a hrál rovněž v několika filmech.

Na podzim roku 1941 byl pro účast v podzemním hnutí (byl i komunistou[4]) zatčen v Praze, když se léčil v sanatoriu po operaci, odstraňující následky úrazu obličeje utrpěného při jízdě na kole o prázdninách roku 1937. Byl několik měsíců vězněn v Brně a pak převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul pravděpodobně počátkem listopadu v plynové komoře. Datum úmrtí se různí, některé zdroje uvádějí datum smrti mezi 25. říjnem a 4. listopadem 1942[5].

Ze Zemského divadla v Brně bylo zatčeno více osob, ředitel Václav Jiřikovský byl popraven a divadlu bylo od 12. listopadu 1941 zakázáno pokračovat v činnosti. V dubnu 1942 byli zbývající zaměstnanci propuštěni a divadlo bylo úředně zrušeno[6].

Jméno Josefa Skřivana nesl amatérský divadelní soubor, působící od začátku padesátých let do zhruba poloviny osmdesátých let v Brně.[7]

• 1941 Národní cena

• 1927 V+W: Vest pocket revue, Kapitán Hýčena[9], Osvobozené divadlo (Umělecká beseda), režie V+W
• 1928 V+W: Gorila ex machina čili Leon Clifton čili Tajemství Cliftonova kladívka, Claxon, Osvobozené divadlo (Umělecká beseda), režie V+W
• 1929 V+W: Líčení se odročuje, malíř Darius d'Albastre, Osvobozené divadlo (U Nováků), režie V+W
• 1929 V+W: Kostky jsou vrženy, Sirius Vokno, Osvobozené divadlo (sál Adrie), režie Jindřich Honzl
• 1929 V+W: Premiéra Skafandr, herec Sergej Vladimirovič Volkov, Osvobozené divadlo (sál Adrie), režie Jindřich Honzl
• 1929 V+W: Fata Morgana, Velitel pevnosti, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1930 V+W: Ostrov Dynamit, Thomas Batha, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1931 V+W: Golem, Jeronym Scott, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1932 V+W: Caesar, Cicero, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1933 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Zmrzlík, Zemské divadlo Brno, režie Jaroslav Kvapil
• 1936 William Shakespeare: Hamlet, titul. role, Zemské divadlo Brno, režie Aleš Podhorský
• 1939 Jiří Mahen: Mrtvé moře, Havelka, Zemské divadlo Brno, režie Jan Škoda
• 1939 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, titul. role, Zemské divadlo Brno, režie Jan Škoda
• 1940 William Shakespeare: Richard III., titul. role, Zemské divadlo Brno, režie Karel Jernek
• 1941 Friedrich Schiller: Don Carlos, Filip II., Zemské divadlo Brno, režie Karel Jernek

• 1936 Aristofanés: Žáby, Zemské divadlo Brno
• 1937 M. Saltykov-Sčedrin: Pazuchinova smrt, Zemské divadlo Brno (kromě režie zde J. Skřivan vystoupil i v titul. roli)
• 1937 Sofoklés: Král Oidipus, Zemské divadlo Brno
• 1938 V. K. Klicpera: Zlý jelen, Zemské divadlo Brno
• 1939 Takedo Izaka: Vesnická škola, Zemské divadlo Brno
• 1941 William Shakespeare: Bouře, Zemské divadlo Brno

• 1931 Pudr a benzin, libretista Richard/domovník, režie Jindřich Honzl
• 1932 Peníze nebo život, průvodce v muzeu, režie Jindřich Honzl
• 1934 Hej rup, Worst, režie Martin Frič

Jaroslav Průcha

• Poznali jsme se s Josefem Skřivanem na jevišti zámecké restaurace v Kolíně, kam se nakrátko usídlila Martinova divadelní společnost. Bylo to asi v roce 1923. Klečel sám uprostřed prázdného jeviště a jako kouzelník vytahoval z kufru dlouhou postříbřenou uzlovatou šňůru. Byla to síť. Vyrušil jsem ho. Podali jsme si ruce. Dívám se do jeho hořlavých uhlíků očí, svítících z hubené tváře dlouhého vychrtlého mladíka. Celý jeho zevnějšek prozrazoval kočovného aktéra. Přijel zahrát (k Pečínkově benefici) Moliérova Harpagona, který měl v jeho pojetí už tehdy mezi venkovskými herci neobyčejně dobrou pověst.[10]

Aleš Podhorský

• Josef Skřivan byl mladík, dlouhý, hubený, veselé povahy a vždy dobré mysli, s planoucí duší pro divadlo a jeho nové formy, ochotný vytrvale se pouštět do sáhodlouhých debat o jeho významu, smyslu, jeho stárnoucí a nové tváři. Byl smělý! Imponoval, byl to někdo na prvý pohled. S vlastním názorem na kdejakou věc.[11]

František Filipovský

• Tento znamenitý komik velmi jemného humoru byl tedy nejen mým kamarádem a kolegou z herecké šatny, byl mi i dobrým a všestranným rádce. Když pak od nás odešel do Brna, kde hrál a režíroval v Zemském divadle, zůstala po něm nenahraditelná mezera nejen v Osvobozeném, ale dlouho i v mém srdci. Když potom ve dvaačtyřicátém zemřel v Osvětimi, zůstala po něm nenahraditelná mezera v celém českém divadelnictvím. Byl krásným a světlým duchem mých divadelních začátků.[12]