Antonín Eltschkner

Znak biskupa Antonína Eltschknera

V roce 1940 se jeho osoba stala předmětem diplomatického incidentu mezi Vatikánem a nacistickým Německem. Vatikán jej totiž bez předchozí konzultace s německými okupačními orgány jmenoval biskupem českobudějovickým a teprve poté, co jmenování provedl, informoval německé představitele. Nacistické Německo protestovalo proti tomuto rozhodnutí s tím, že chce biskupa německého původu a že Vatikán má jmenování biskupa s jeho představiteli konzultovat. Vatikán to odmítl s tím, že diecézi s českou většinou přísluší český biskup a že německá vláda nemá právo zasahovat do jmenování biskupů na území, které mu nenáleží. Německo sice muselo uznat, že poslední argument je platný (Čechy oficiálně nebyly jeho územím, ale protektorátem), nicméně považovalo takový postup za nepřátelský akt. Vatikán se nakonec rozhodl jmenování zatím nezveřejňovat (protože Eltschkner by se reálně úřadu nikdy ujmout nemohl) a ponechat řízení diecéze na generálním vikáři. Demonstrativně však ponechal Eltschknera provádět na daném území kněžská svěcení a biřmování. Původně se předpokládalo, že se ujme úřadu sídelního biskupa ihned, jakmile to situace umožní, posléze se však objevily další jiné okolnosti, které vedly k tomu, že se i po zániku protektorátu a porážce Německa uveřejnění jmenování nekonalo. Biskupem českobudějovickým byl nakonec jmenován v roce 1947 monsignore ThDr. Josef Hlouch. Závěr života prožil biskup Eltschkner na Moravě, nejdříve v Mikulově (na konci padesátých let), poté v Brně, kde také zemřel.[3] Pohřben je na pražském břevnovském hřbitově U Svaté Markéty.[4]

Byl předsedou Ligy katolických esperantistů v Československu, od roku 1925 členem esperantské sekce „Katolické rady“. Ve svém biskupském znaku měl zelenou pěticípou hvězdu se žlutobílým křížem, symbol katolických esperantistů.