Exkomunikace

Exkomunikace (z lat. ex-communicare) znamená vyobcování nebo vyloučení ze svátostného společenství církve, tj. z možnosti přijímat a udělovat svátosti s určitými výjimkami. Je to jeden z nejtěžších trestů používaný církvemi.

Exkomunikace a katolická církev

Exkomunikace je společně s interdiktem nejtěžším trestem, jaký katolická církev zná.

Exkomunikovanému se zakazuje:

  • udělovat svátosti a svátostiny, přijímat svátosti,
  • aktivně se podílet na mši či jakémkoliv jiném bohoslužebném úkonu,
  • zastávat jakýkoliv církevní úřad, službu, úkol nebo konat úkony z moci úřední církve.

Rozlišuje se exkomunikace vyhlašovaná představeným a „exkomunikace latae sententiae“. První forma exkomunikace se vyskytuje v případech, kde je exkomunikace jen jedním z možných trestů a vzniká teprve poté, co je oficiálně uložena, druhá forma nabývá platnosti okamžitě s vykonáním daného skutku.

Exkomunikace latae sententiae

Exkomunikace latae sententiae (v laické řeči „automatická exkomunikace“[1]) je exkomunikace nastupující bez rozhodnutí představeného už samým vykonáním činu, a to i tehdy, když byl čin utajen.

U „exkomunikace latae sententiae“ se rozlišují exkomunikace vyhrazené a nevyhrazené Svatému stolci (exkomunikace, o jejichž snětí rozhoduje výhradně Svatý stolec, a exkomunikace, o jejichž snětí lze rozhodnout na nižší úrovni, obvykle diecézní).

V současném kanonickém právu je patrný odklon od užívání „exkomunikace latae sententiae“, v Kodexu kanonického práva (CIC) z roku 1983 došlo k výrazné redukci takto trestaných činů oproti Kodexu z roku 1917, u Kodexu kánonů východních církví, vydaného v roce 1990, se tento typ exkomunikace nevyskytuje vůbec.[2]

Činy, pro které je zrušení „exkomunikace latae sententiae“ v platném CIC:

Odkazy

Reference

  1. Např. Miloslav Vlk: „Lefebvre i jím svěcení čtyři biskupové upadli automaticky do exkomunikace, do vyloučení z církve, které pak bylo tehdejším prefektem Kongregace pro biskupy, kardinálem Gantinem, vyhlášeno.“Zrušení exkomunikace lefebvristických biskupů
  2. viz Stanislav Přibyl: Základní změny v kanonickém trestním právu; dostupné: http://spcp.prf.cuni.cz/15-20/prib15.htm (navštíveno 25. 1. 2008)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.