Josef Bílý

Josef Bílý (30. červen 1872 Ochoz u Zbonína[1][p 1]28. září 1941 Praha[2]) byl český generál a velitel Obrany národa.

Josef Bílý
generál Josef Bílý
Narození30. června 1872
Ochoz u Zbonína
České království České království
Úmrtí28. září 1941 (ve věku 69 let)
Praha
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnostarmádní generál
Doba služby1888-1935
SloužilRakousko-uherská armáda
Československá armáda
VálkyI. světová válka
Podpis
multimediální obsah na Commons

Služba v rakousko-uherské armádě

Po skončení základní školní docházky absolvoval v letech 18881892 kadetní školu pěchoty c.k. rakousko-uherské armády v Terstu a nastoupil službu u 15. pěšího pluku v Tarnopolu jako velitel čety a později praporový pobočník. V letech 18981900 absolvoval Vysokou školu vojenskou ve Vídni a poté odešel k 7. pěší divizi v Osijeku (Slavonie), později do Lvova a v roce 1906 do Terstu. Byl jmenován také učitelem taktiky a pořadové přípravy v kadetní škole ve Vídni. Na této pozici působil v letech 19081910. Odtud odešel ke 4. pěšímu pluku ve Vídni.

V hodnosti majora odjel 18. srpna 1914 jako velitel praporu na ruskou frontu I. světové války; zúčastnil se bojů v Haliči a Karpatech. Dne 3. července 1915 byl zraněn; zranění si léčil v polní nemocnici v Lublani. Po půl roce u vojenské vlády v Lublině byl v Brixenu jmenován velitelem praporu a od února 1917 velitelem zvláštní skupiny Oberstleutnant Bily na frontě u Asiaga. Vyučoval v informačním kurzu a v červnu 1918 se jako velitel 7. bosensko-hercegovinského pěšího pluku zúčastnil ofenzívy u Asiaga v Itálii.

V československé armádě

Po vzniku ČSR se Josef Bílý přihlásil do formující se československé armády v Praze a 28. listopadu 1918 se stal vojákem z povolání. V hodnosti plukovníka zastával funkce na oblastním a posádkovém velitelství v Českých Budějovicích. Od jara 1920 byl krátce velitelem pluku v Užhorodě a poté velitelem pěší brigády ve Frýdku (19201922). Již jako zkušený voják byl Josef Bílý 16. prosince 1921 povýšen na generála a jmenován zástupcem velitele Zemského vojenského velitelství v Brně.

V letech 19231928 velel 6. pěší divizi a absolvoval (1924) informační kurz pro generály ve francouzském Versailles. V letech 19281935 byl velitelem Zemského vojenského velitelství v Čechách v Praze. Dne 3. dubna 1928 byl povýšen do hodnosti divizního generála a 26. června 1931 do hodnosti armádního generála. Po 47 letech ve vojenské uniformě odešel k 1. červenci 1935 do výslužby.

Protinacistický odboj

Oznámení o popravě gen. Bílého.

Ihned od začátku německé okupace v březnu 1939 se generál Josef Bílý zapojil do odboje. Stal se členem tzv. Rady starších, kterou dále tvořili generálové Alois Eliáš, Hugo Vojta a Sergej Vojcechovský. Ta dala podnět k založení ilegální protinacistické vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON) vzniklé koncem března 1939.[3] Po 30. červnu 1939 se armádní generál Josef Bílý stal jejím hlavním velitelem, podléhal mu zemský velitel v Čechách generál Hugo Vojta a zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička.

Po řadě zatýkání se gestapu podařilo ON částečně paralyzovat. Bílý žil od prosince 1939 v ilegalitě. Dne 14. listopadu 1940 byl zatčen gestapem v chatě na Harusově kopci v katastru obce Radňovice u Nového Města na Moravě[4] [p 2] a uvězněn Praze na Pankráci a v Terezíně.

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich po nástupu do funkce, aby zlomil odpor českých vlastenců, vydal hned první den svého úřadování Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941, podle jehož § 2 se lze v případech souvisejících s veřejnou bezpečností a veřejným pořádkem odchýliti od platného práva.[p 3] „Vyhlašuji na ochranu zájmů říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území protektorátu Čechy a Morava civilní stav výjimečný…“ Ve zprávě nadřízeným Heydrich mj. napsal: „…za prvé: Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“ Trest smrti byl vykonán 28. září 1941 ve 21 hodin zastřelením.[5] [p 4]

Na popravišti generál Bílý odmítl pásku na oči. Jeho poslední slova zněla: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“[6]

Vyznamenání

Seznam vyznamenání.[7]

  • 1898 Jubilejní pamětní medaile 1898
  • 1913 Vojenský služební odznak, III. třídy pro - důstojníky
  • 1926 Řád medvědobijce, II. třídy - komandér

Připomínky, pamětní desky

Pamětní deska ve Verdunské ulici
  • Pamětní deska na domě ve Verdunské ulici (na adrese: Verdunská 801/17, 160 00 Praha 6 – Bubeneč), kde žil generál Josef Bílý do roku 1937 se svojí ženou Hanou Bílou.[9]
J O S E F B Í L Ý // Zde žil v letech 1935-1937 rakouský podplukovník, / československý armádní generál / a první hlavní velitel Obrany národa. / Byl popraven 28.9.1941 v Praze-Ruzyni. // Jeho poslední slova byla // „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“ //

—Nápis na pamětní desce ve Verdunské ulici, text,  

  • Generála Josefa Bílého připomíná pamětní deska (odhalená 16. května 2009) umístěná na vnější zdi kaple.[10] Ta se nachází na vojenském hřbitově u Čížovské silnice poblíž jihočeského Písku (severozápadním směrem od Písku cca 3 km vzdušnou čarou od středu města) směrem na obec Čížová.[10]
Armádní generál Josef Bílý / vrchní velitel odbojové organizace / Obrana národa / narozen 30. 6. 1872 v Ochozu / popraven 28. 9. 1941 v Praze [10]

—Nápis na pamětní desce u Písku, text, [10]

  • Jméno generála Josefa Bílého je uvedeno na pamětní desce v budově jízdárny bývalých Ruzyňských kasáren.[11] Budova jízdárny se nachází v areálu vojenského útvaru v Praze-Ruzyni.[11] Areál je součástí spojovacího vojska Armády České republiky.[11] Jízdárna byla do současné podoby upravena v roce 2017.[11] (text: ... Popraveni zastřelením / 28. září 1941 / armádní generál Josef Bílý 30. 6. 1872 – 28. 9. 1941 ...[11])
  • Na Staroměstské radnici převzali (v lednu roku 2018) z rukou starosty MČ Prahy 1 Oldřicha Lomeckého zástupci rodiny generála Josefa Bílého čestné občanství, které bylo generálu Josefu Bílému (in memoriam) uděleno.[12]
  • Dne 28. června 2018 na vnějším plášti domu v Mikulandské ulici číslo 122/4 v Praze 1 byly slavnostně odhaleny dvě kamenné pamětní desky.[13][9] První z nich připomíná armádního generála Josefa Bílého. Ten v tomto domě žil v letech 1937 až 1939 se svou ženou Hanou.[13] Druhá pamětní deska připomíná založení vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa v březnu roku 1939, které se odehrálo rovněž v tomto domě (a také v bytě armádního generála Josefa Bílého).[13][14] [p 5] [p 6]
Josef Bílý / armádní generál / 30.6.1872 - 28.9.1941 / V tomto domě / žil v letech 1937 - 1939 / se svou ženou Hanou / hrdinný voják, / první vrchní velitel / odbojové organizace / Obrana národa. / Byl popraven nacisty / v ruzyňských kasárnách. / Jeho poslední slova / před statečnou smrtí byla: / „Ať žije / Československá republika! / Psi palte!“

—Nápis na první pamětní desce, text, [13]

OBRANA NÁRODA / V tomto domě v bytě / armádního generála / Josefa Bílého / byla založena v březnu 1939 / po nacistické okupaci / Československa / vojenská odbojová organizace / Obrana národa. / Na jejím vzniku se podíleli / elitní generálové bývalé / československé armády, / stovky bývalých vojáků, / členů Čs. obce sokolské / a dalších statečných Čechů. / Mnozí z nich za tuto činnost / zaplatili cenou nejvyšší, / svým životem. / Čest jejich památce!

—Nápis na druhé pamětní desce, text, [13]

  • Dne 28. června 2018 byla v pasáži, která se nachází jen pár desítek metrů od domu v Mikulandské ulici číslo 122/4 a která „nárožně“ propojuje Národní třídu s Mikulandskou ulici, slavnostně odhalena kruhová kovová pamětní deska. Ta informuje kolemjdoucí o tom, že tato pasáž je pojmenována po generálovi Josefu Bílém – „Pasáž generála Josefa Bílého“.[13][9][14]
PASÁŽ GENERÁLA JOSEFA BILÉHO // Zde v Mikulandské ulici žil armádní generál / JOSEF BÍLÝ / (30. červen 1872 až 28. září 1941) / spoluzakladatel a první velitel ilegální vojenské odbojové / organizace Obrana národa. 28. září 1941 byl za svou / protinacistickou činnost popraven. Jeho hrdinství, / s nímž čelil nepříteli, / a služba vlasti nám / budiž věčnou inspirací. / Čest jeho památce!

—Nápis na pamětní desce v pasáži, text, [13]

Odkazy

Poznámky

  1. Osada-u Zbonína-části obce Varvažov, okres Písek 5 km jižně od zámku Orlík, na levém břehu Vltavy.
  2. Mnohé prameny uvádějí chybně jako místo zatčení Chlum u Třeboně.
  3. Současně s vydáním těchto nařízení vydal Heydrich rozkaz k zatčení předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše a podepsal šest rozsudků smrti. Odsouzeni byli armádní generál Josef Bílý, divizní generál Hugo Vojta, Alois Trneček z Rousínova, Rudolf Pospíšil z Drnovic, Ladislav Kuzmák a Václav Franz z Prahy. Generál Eliáš byl dne 1. října 1941 rozsudkem lidového soudu odsouzen k smrti a dne 19. června 1942 popraven.
  4. Některé prameny uvádějí mylné datum popravy 1. října 1941.[5]
  5. Již 22. března 1939 se v bytě armádního generála Josefa Bílého sešli s Josefem Bílým generál Sergej Ingr a generál Sergej Vojcechovský.[15] Na této nejspíše „ustavující“ schůzce byl položen „základní kámen“ pro budování Obrany národa a byly zde vytyčeny i hlavní úkoly této ilegální vojenské organizace.[15]
  6. V roce 1942 v tomto bytě vdova po generálu Josefu Bílém - Hana Bílá - krátce ukrývala parašutistu Adolfa Opálku (velitele skupiny - paravýsadku Out Distance)[15]

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu. farnosti Staré Sedlo
  2. STEHLÍK, Eduard. BÍLÝ Josef. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 26–27.
  3. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 190–193.
  4. Rodina generála Josefa Bílého - Mgr. Karel Bergl
  5. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bílý, Josef, s. 22.
  6. BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. uprav. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007, s. 26. ISBN 978-80-7278-411-0. Dostupné z: http://www.army.cz/assets/files/9952/atentat_cz.pdf
  7. Bílý, Josef : B. https://forum.valka.cz. Dostupné online [cit. 2018-10-29].
  8. Zeman vyznamenal prvorepublikové generály či Švehlu - videozáznam | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-10-29]. Dostupné online.
  9. AVE. Bílý proti hnědým. V Praze odhalili pamětní desku hrdinovi druhého odboje [online]. ČT 24, česká televize, 2018-06-28 [cit. 2018-07-04]. Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Dostupné online.
  10. MUNDL, ING., Stanislav. Pamětní deska Josef Bílý [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets), 2010-05-16 [cit. 2018-06-30]. Umístění: Písek, Čížovská, vojenský hřitov u silnice směrem na obec Čížová, na vnější zdi kaple; Centrální evidence válečných hrobů: není evidován; Souřadnice: N49°19'36.68 E14°07'19.67 (střed hřbitova). Dostupné online.
  11. LANZENDORF, Marek. Památník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets), 2018-01-25 [cit. 2018-07-04]. Umístění: Praha 6, Pilotů 217/12, v jízdárně ruzyňských kasáren. Budova jízdárny se nachází v areálu vojenského útvaru v Praze-Ruzyni, který je součástí spojovacího vojska Armády České republiky. Jízdárna byla do současné podoby upravena v roce 2017.. Dostupné online.
  12. MLADĚJOVSKÝ, Tomáš. Generál Josef Bílý obdržel čestné občanství [online]. Praha TV - vaše metropolitní televize, 2018-01-29 [cit. 2018-06-30]. Dostupné online.
  13. RED. Generála Josefa Bílého připomínají v centru Prahy nové pamětní desky, pojmenována po něm byla pasáž [online]. Pražský patriot, 2018-06-28 [cit. 2018-07-04]. Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Dostupné online.
  14. Generála připomíná pamětní deska [online]. čti doma [cit. 2018-07-04]. Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Dostupné online.
  15. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík ulic: Mikulandská 135/7, německy Nikolandergasse, Praha 1). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 167.

Literatura

  • VHÚ Praha; VHÚ Bratislava. Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2005. 348 s. ISBN 80-7278-233-9.
  • ŠRÁMEK, Pavel. Českoslovenští vojáci v domácím odboji. Armádní techn. magazín. 2004, roč. 34, č. 12, s. 41–42.
  • Ministerstvo vnitra, odbor pro politické zpravodajství. Čís. Z-5062/1945/II.
  • CHURAŇ, Milan a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I. A–M. 2. rozš. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 50–51.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 53.
  • TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 99.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. Biografický slovník českých zemí. [5. sešit], Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 510–511.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.