Ludvík II. Durynský
Ludvík II. Durynský, přezdíván Ludvík Železný (1128 – 14. října 1172 Neuenburg), byl durynský lantkrabě v letech 1140–1172.
| Ludvík II. Durynský | |
|---|---|
| durynský lantkrabě | |
 | |
| Náhrobek Ludvíka II. Durynského | |
| Narození | 1128 |
| Creuzburg | |
| Úmrtí | 14. října 1172 |
| Neuenburg | |
| Nástupce | Ludvík III. Durynský |
| Potomci | Ludvík III. Durynský Heřman I. Durynský Jindřich Raspe III. Fridrich Judita Sofie |
| Dynastie | Ludowingové |
| Otec | Ludvík I. Durynský |
| Matka | Hedvika z Gudensbergu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se roku 1128 předešlému lantkraběti Ludvíku I. a jeho manželce Hedvice z Gudensbergu.[1] Když v roce 1140 Ludvík I. zemřel, římský král Konrád III. pověřil mladého Ludvíka správou lantkrabství. Ludowingové měli dobré vztahy se Štaufy, protože Ludvík I. podpořil kandidaturu Konráda III. na římský trůn v roce 1138. Vztahy mezi oběma dynastiemi byly až tak dobré, že se rozhodlo, že si Ludvík vezme za manželku Juditu Švábskou, jež byla Konrádovou neteří a zároveň nevlastní sestrou Konrádova nástupce Fridricha Barbarossy. Do Konrádovy smrti roku 1150 Ludvík zůstal na královském dvoře, kde byl vzděláván mohučským arcibiskupem a biskupem merseburským. V roce 1150 se oženil s Juditou Švábskou a hned následujícího roku 1151 se páru narodil syn Ludvík.
Během vlády byl Ludvík II. spojencem svého švagra Fridricha Barbarossy, jenž se roku 1152 stal králem a roku 1155 byl korunován římským císařem. Společně bojovali proti saskému vévodovi Jindřichu Lvovi a mohučským arcibiskupům, kteří rovněž ovládali město Erfurt.
Hrad Wartburg byl v průběhu Ludvíkovy vlády rozšířen. Byl vystavěn palác, který se v té samé podobě zachoval dodnes – radiokarbonová metoda datování určila, že dřevo pro střešní nosníky bylo pokáceno již v roce 1157. Ludvík též roku 1168 založil hrad Runneburg a v roce 1184 nechal ještě zbudovat hrad Creuzburg.
Roku 1170 se císař Fridrich Barbarossa a Ludvík II. vypravili na tažení do Polska. Poté, co se Ludvík vrátil, však náhle onemocněl a zemřel 14. října 1172. Skoro jako všechna ostatní durynská lantkrabata byl pohřben v klášteře Reinhardsbrunn. Náhrobky rodiny byly později ovšem přemístěny do kostela sv. Jiří v Eisenachu, když byl klášter zdemolován.
Potomci
Ludvík II. Durynský se svou manželkou Juditou Švábskou zplodil dohromady šest potomků:[1]
- Ludvík III. Durynský (1151 – 1190), nástupce
- Heřman I. Durynský (1155? – 1217)
- Jindřich Raspe III. (1155? – 18. července 1217)
- Fridrich (1155? – 1229), hrabě Ziegenhainu
- Judita ∞ Heřman II., hrabě z Ravensbergu
- Sofie ∞ Bernhard, hrabě z Anhaltu
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis II, Landgrave of Thuringia na anglické Wikipedii.
- LYON, Jonathan Reed. Princely Brothers and Sisters: The Sibling Bond in German Politics, 1100-1250. [s.l.]: Cornell University Press, 2013. 312 s. Dostupné online. ISBN 978-0801451300. S. 243. (anglicky)
Literatura
- BEHRISCH, Heinrich. Leben Conrads des Großen, Markgrafens zu Meißen und Ludwigs des Eisernen, Landgrafens in Thüringen. Drážďany: [s.n.], 1776. Dostupné online.
- MÄGDEFRAU, Werner. Thüringen im Mittelalter 1130-1310 Von den Ludowingern zu den Wettinern. [s.l.]: Jena: Rockstuhl, 2010. ISBN 978-3-86777-152-8.
- WARSITZKA, Wilfried. Die Thüringer Landgrafen. [s.l.]: Dr. Bussert & Stadeler, 2002. ISBN 978-3932906220.
- WÄß, Helga. Grabplatte für Landgraf Ludwig II., den Eisernen. Berlín: Tenea Verlag, 2006. ISBN 3-86504-159-0. S. 531–542.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík II. Durynský na Wikimedia Commons
