Heřman I. Durynský

Heřman I. Durynský (německy Hermann I. von Thüringen; 1155? – 25. dubna 1217, Gotha) byl lantkrabě durynský a falckrabě saský z dynastie Ludowingů a mecenáš minnesängerů.

Heřman I. Durynský
durynský lantkrabě a saský falckrabě
Narození 1155?
Úmrtí 25. dubna 1217
Gotha
Pohřben klášter Reinhardsbrunn
Manželka Žofie ze Sommerschenburgu
Žofie z Wittelsbachu
Potomci Guta
Hedvika
Irmegarda Durynská
Heřman
Ludvík IV. Durynský
Jindřich Raspe IV.
Anežka Durynská
Konrád Durynský
Dynastie Ludowingové
Otec Ludvík II. Durynský
Matka Judita Švábská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Heřman byl několikátým synem durynského lantkraběte Ludvíka a Judity, sestry Fridricha Barbarossy. Společně s bratrem Ludvíkem strávil mládí na dvoře francouzského krále Ludvíka VII., což výrazně poznamenalo jeho zálibu v literatuře a umění tehdejší doby.

Heřman s druhou manželkou Žofií na dobové iluminaci (Alžbětin žaltář)

Po smrti otce († 1172) se stal lantkrabětem Heřmanův starší bratr Ludvík, společník z pařížského pobytu. Pro Ludvíka se stala osudnou účast na třetí křížové výpravě. Ve Svaté zemi onemocněl a při návratu domů zemřel během plavby u Kypru.[1] Zanechal po sobě jedinou dceru.

Osiřelé země se roku 1190 ujal Heřman, který se vrátil z Palestiny. Během své vlády pravidelně měnil politický tábor přívrženců Filipa Švábského a Oty Brunšvického stejně jako jeho český bratranec[2] Přemysl Otakar I. a dokonce uváděl, že se řídí Přemyslovou radou.[3] Nakonec oba proti Otovi podporovali Fridricha Štaufského.[4]

Během svého života nechal Heřman sepsat několik iluminovaných rukopisů (např. Alžbětin žaltář, Žaltář Heřmana Durynského) a patřil mezi významné patrony rytířské módy a mecenáše básníků a literátů.[5]

Odkazy

Reference
  1. www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-04.
  2. www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-26.
  3. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. S. 95.
  4. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5. S. 116. Dále jen Přemysl Otakar I..
  5. Přemysl Otakar I., str. 278

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.