Albrecht II. Míšeňský

Albrecht II. Míšeňský zvaný Nezdárný (německy Albrecht der Entartete, 1240 Míšeň20. listopadu 1314/1315?, Erfurt) byl lantkrabě durynský a markrabě míšeňský. Svými současníky byl popisován jako neschopný muž proslulý svou zuřivostí.[1]

Albrecht II. Míšeňský
Markrabě míšeňský
Období12881292
PředchůdceJindřich III. Míšeňský
NástupceFridricha Tuta
Lantkrabě durynský
Období12651294
PředchůdceJindřich III. Míšeňský
NástupceAdolf Nasavský
Falckrabě saský
Období12651294
PředchůdceJindřich III. Míšeňský
NástupceFridrich I. Míšeňský

Narození 1240
Míšeň
Úmrtí 20. listopadu 1314/1315?
Erfurt
Manželka I. Markéta Štaufská
II. Kunhuta z Eisenbergu
III. Alžběta z Orlamünde
Potomci Jindřich Pliseňský
Fridrich Míšeňský
Dětřich Lužický
Anežka Míšeňská
Rod Wettinové
Otec Jindřich III. Míšeňský
Matka Konstancie Babenberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Albrecht s manželkou Markétou (Spalatinova kronika)

Život

Albrecht byl synem Jindřicha Jasného a Konstancie z rodu Babenberků. Po matce by tudíž mohl uplatňovat i právo na rakouské dědictví. Zřejmě dohoda mezi jeho otcem a českým králem Václavem I. roku 1251 zapříčinila, že markrabě Jindřich nevystoupil s nároky svých synů na uprázdněný vévodský trůn.[2] [pozn. 1] Albrecht i s bratrem Dětřichem byli v pozdější době spojenci českého krále Přemysla Otakara II. a byli jmenováni v tzv. druhé dodatkové smlouvě mezi Přemyslem a Rudolfem Habsburským.[3]

Roku 1288[4] zemřel Jindřich Jasný a Albrecht Nezdárný zdědil otcův titul. Byl věčně zadlužený a proto překypoval ochotou na úkor příbuzenstva prodávat části Durynska a Míšeňska, čehož roku 1294 využil novopečený římský král Adolf Nasavský a uzavřel s Albrechtem dohodu, v níž bylo sepsáno, že za odstupné ve výši 12000[5] hřiven připadnou obě území říši. Albrechtovi synové s dohodou samozřejmě nesouhlasili a proto na ně Adolf Nasavský neváhal uvalit říšskou klatbu a snažil se je zlomit silou. Roku 1294 finančně podpořen Anglií obsadil Durynsko a přes nesouhlas mohučského arcibiskupa se ujal moci.[5] Svým zájmem o získání Míšeňska[pozn. 2] proti sobě popudil českého krále Václava II., kterému v rámci předvolebních dohod přislíbil přednostní právo na obsazení tohoto léna.[7] Po smrti Adolfa Nasavského roku 1298 u Göllheimu dohoda nezanikla, jeho nástupce Albrecht Habsburský byl také přesvědčen, že Albrechtova území bez ohledu na potomky připadnou říši.[8]

Rodina

Albechtovou první manželkou se na přelomu let 1254/55[9] stala Markéta, prvorozená dcera císaře Fridricha Štaufského. Věnem Albrechtovi přinesla Pliseňsko s Altenburkem a Zwickau.[10] Zpočátku manželé sídlili na hradě v Eckartburgu a poté na Wartburgu a pro zřejmě šťastné manželství byl pohromou Albrechtův vášnivý milostný románek s Kunhutou z Eisenbergu, která byla Markétinou dvorní dámou. Uražená Markéta opustila Wartburg 24. června 1270 a odešla do Frankfurtu, kde o šest týdnů později zemřela. Před odchodem při polibku na rozloučenou navždy poznamenala svého syna Fridricha[pozn. 3] kousnutím do tváře, odtud pochází jeho přízvisko Pokousaný.[12] Cizoložný Albrecht se se svou milenkou i přes její nízký původ oženil.

Chlapců se ujal strýc Dětřich z Landsbergu a Albrecht se je snažil připravit o dědictví ve prospěch syna z nového manželství. Díky tomu strávili oba chlapci mnoho let válkou proti vlastnímu otci.

Odkazy

Poznámky

  1. Jindřich Jasný byl v tu dobu ženatý s Václavovou dcerou Anežkou.
  2. Míšeňsko byl formálně neobsazené po smrti Fridricha Tuty, syna Dětřicha Landsberského.[6]
  3. Fridrich byl zasnouben s prvorozenou dcerou Přemysla Otakara II.[11]

Reference

  1. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 127. Dále jen Velké dějiny.
  2. Velké dějiny, str. 40
  3. Velké dějiny, str. 181
  4. Heinrich III. der Erlauchte [online]. Genealogie-mittelalter.de [cit. 2010-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-28. (německy)
  5. Velké dějiny, str. 434
  6. Velké dějiny, str. 439
  7. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 146–147.
  8. Václav II., str. 167
  9. Isabella von England [online]. Genealogie-mittelalter.de [cit. 2010-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-24. (německy)
  10. Velké dějiny, str. 24
  11. Velké dějiny, str. 126
  12. Velké dějiny, str. 127

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.