Jindřišská

Název vesnice je českou variantou původního německého jména Heinrichsdorf (česky Jindřichova Ves). V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Heinrichsdorf (1383), ves haynersßdorf (1542), hyenesstorff (1549), hennerstorff (1555), hennersdorff (1561), Hennerstorff (1577) Hännersdorff (1623), Hannersdorf (1787) nebo Hennersdorf (1846).[2] Podle výkladu Karla Röslera však existuje ještě starší zmínka z roku 1367 ve tvaru Hainstorf, a v tom případě by jméno vesnice vycházelo ze staroněmeckého výrazu Hagin-her.[3] Český název Jindřišská byl úředně stanoven v roce 1951.[4]

První písemná zmínka o Jindřišské pochází podle Bedřicha Bernaua z roku 1367, kdy vesnice patřila k hasištejnskému panství. Podruhé je zmíněna jako součást panství hradu Nový Žeberk, který roku 1383 prodal Ota z Bergova Těmovi z Koldic. V roce 1454 Jindřišskou koupil Albert z Konipas a připojil ji k Červenému Hrádku, u kterého zůstala až do roku 1578. Mezitím však v šestnáctém století na čas zanikla, protože její obyvatelé vymřeli při jedné z morových epidemií. Vesnici znovu osídlili lidé z Vinařic.[3]

Domy na východní straně návsi

Severní část vesnice

Roku 1579 August z Gerdorfu Jindřišskou prodal Linhartovi ze Štampachu, který ji připojil k ahníkovskému panství a spravoval ji z bolebořského statku. Jeho syn Jan Jindřich Štampach později Jindřiskou převedl ke svému březenskému panství. Za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 byl odsouzen ke konfiskaci majetku a novým majitelem se stal Jaroslav Bořita z Martinic a po něm jeho zeť Florián Žďárský ze Žďáru.[3]

Po třicetileté válce podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo čtrnáct chalupníků, dva zahradníci a jeden poddaný bez pozemkového majetku. Celkem jim patřilo 24 potahů, třicet krav, 25 jalovic, jedno prase a šest koz. Pěstovalo se především žito. Urbář ahníkovského panství z roku 1794 v Jindřišské uvádí 130 obyvatel (dvanáct chalupníků a dvanáct domkářů) ve 24 domech. Celkem museli každý rok odpracovat 468 dní roboty v létě a 403 dní v zimě. Dvakrát ročně odváděli vrchnosti dávky ve výši deseti zlatých a 53 krejcarů. Na polích se pěstoval také len, jehož zpracování a výroba plátna patřily k významným zdrojům příjmů.[5]

Dům čp. 5

Dům čp. 24

V devatenáctém století se kromě žita pěstoval oves, brambory a do roku 1850 chmel. Obiloviny se často pěstovaly v sadech mezi stromy.[6] Část místních obyvatel se živila výrobou dřevěných hraček a zboží pro domácnost[7] a někteří pracovali v okolních lomech. K vesnici patřily také dvě pily a čtyři soustružny dřeva v údolí Bíliny. Vyráběly se v nich hračky, kuchyňské nástroje, nádoby apod. Na návrší Na Skalce nad vesnicí stávala od roku 1892 rozhledna, kterou vybudoval Krušnohorský spolek z Jirkova.[6]

V roce 1870 vypukl ve stodole u domu čp. 6 požár, který během dvou hodin zničil dalších pět usedlostí, jejichž obnova trvala až do roku 1875. Roku 1887 hořelo znovu a i tentokrát shořelo pět domů.[6] Další velký požár, při kterém vyhořel hostinec s tanečním sálem, vypukl 27. října 1947.[8]

Po druhé světové válce byli vysídleni původní obyvatelé, a i když se do vyprázdněné vesnice přistěhovali noví, poklesl počet obyvatel na polovinu předválečného počtu. Elektřina byla do vesnice zavedena až v letech 1948–1951.[8]

Jindřišská stojí ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 3,83 km²,[9] asi tři kilometry severozápadně od Jirkova v nadmořské výšce okolo 525 metrů. Oblast se nachází v Krušných horách, konkrétně v jejich okrsku Bolebořská vrchovina.[10] Geologické podloží tvoří prekambrické metagranity až ortoruly. Převažujícím půdním typem je kambizem dystrická, ale okrajově do území zasahují oblasti výskytu podzolů a v okolí Vinařic kambizem kyselá. Kromě drobných bezejmenných potoků teče podél západní hranice území Bílina, na které se nachází vodní nádrž Jirkov.[11]

V Quittovově klasifikaci podnebí se katastrální území Jindřišská nachází ve třech oblastech. Do nejjižnější části v okolí Vinařic zasahuje mírně teplá oblast MT11, na kterou směrem k severu navazuje mírně teplá oblast MT4, ale samotná vesnice a krajina severně od ní leží v chladné oblasti CH7.[10] Pro oblast CH7 jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů, sníh zde leží 100–120 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30.[12]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 122 obyvatel (z toho 58 mužů) německé národnosti, kteří byli s výjimkou dvou evangelíků římskými katolíky.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 120 obyvatel: 118 Němců a dva cizince. Kromě pěti evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[14]

Kaple

Po zrušení patrimoniální správy se Jindřišská stala roku 1850 obcí,[6] ke které patřila osada Vinařice.[17] V roce 1868 byla Jindřišská osadou Jirkova. Krátce se osamostatnila v letech 1935–1937, ale od té doby patří k Jirkovu.[6]

Jindřišskou vede silnice třetí třídy č. 25220 z Jirkova do Brandova,[18] u které stojí zastávka autobusové linkové dopravy. Nejbližší železniční stanice a zastávky jsou Jirkov na trati Chomutov–Jirkov a Jirkov zastávka na trati Ústí nad Labem – Chomutov vzdálené 3,5–4 kilometry. Vesnicí vede žlutě značená turistická trasa z Kalku do Jirkova.[19]

Jádrem vesnice je malá, přibližně trojúhelníková náves, kolem které stojí hustě řazené usedlosti, na něž navazovaly úzké pásy záhumenicové plužiny. S řadou dochovaných prvků lidové architektury Jindřišská patří k typickým vrcholně středověkým sídlům středního Krušnohoří, byť ve druhé polovině dvacátého století její charakter narušila výstavba několik rekreačních chat.[20]

V Jindřišské stojí dva památkově chráněné hrázděné domy (čp. 5 a 24) z první poloviny devatenáctého století. Oba mají zděné přízemí a hrázděnou konstrukci prvního patra. Zejména dům čp. 24 je typickým příkladem venkovské architektury Chomutovska.[21][22] Hrázděná patra mají také domy čp. 14, 20 a sýpka u domu čp. 18. Zděné domy pochází zejména ze druhé poloviny devatenáctého století, ale jejich jádra mohou mít starší původ. K nejlépe zachovaným patří dům čp. 3 s letopočtem 1860 ve štítě. Na jeho fasádě se zachovaly pásové šambrány a v oknech prvního patra také žaluziové okenice. Mladší, postklasicistní zástavbu zastupují domy čp. 4, 6 a 7. Dům čp. 21 na severním okraji návsi byl postaven v tzv. nádražním stylu.[20]