Vinařice (Jirkov)

Název vesnice je odvozen ze slova vinařci, tj. malí vinaři. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: in Winarz (1417 a 1449), in Winarziczich (1473), Winarzicze (1542), Winicze (1549), Winarzycze (1561) nebo Weingarten (1623).[2]

První písemná zmínka o Vinařicích pochází z roku 1417 a nachází se v zemských deskách, ve kterých je vesnice uvedena jako součást panství hradu Borek. K němu patřily až do roku 1579, kdy je August z Gersdorfu prodal Linhartovi ze Štampachu, který je připojil ke svému ahníkovskému panství a spravoval je ze statku v Boleboři.[3] Linhartův syn Jan Jindřich, který Vinařice zdědil, se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620, za což byl odsouzen ke ztrátě celého majetku. Bolebořský statek i s Vinařicemi poté koupil Jaroslav Bořita z Martinic a od něj jeho zeť Florián Žďárský ze Žďáru.[4]

Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly žilo jedenáct chalupníků, kteří měli celkem čtrnáct potahů a chovali sedmnáct krav, osm jalovic, šest ovcí, pět prasat a deset koz.[4]

Dům čp. 4

Dům čp. 5

Vlhké počasí v letech 1769–1771 způsobilo velkou neúrodu a nedostatek potravin,[4] který ještě zhoršila nějaká nakažlivá nemoc, na niž ve vsi zemřelo sedm lidí. Podle díla Jaroslava Shallera zroku 1787 ve Vinařicích žilo 93 lidí v dvanácti chalupnických a pěti domkářských usedlostech. Obyvatelé museli ročně odpracovat 1 598 dní roboty na březenském dvoře. Podle tereziánského katastru ve vsi působilo šest tkalců.[5]

Roku 1813 do života Vinařic zasáhly napoleonské války. Mezi vsí a Jirkovem se utábořilo ruské vojsko, jehož oddíly vyžadovaly zásobování potravinami. V průběhu devatenáctého století se ve vesnici rozšířilo ovocnářství a úspěšně se zde pěstoval i chmel.[5] Na polích a v sadech mezi stromy se pěstovalo žito, ječmen a oves, dále brambory, jetel a v malém množství luštěniny. V okolí bývaly také lomy, ve kterých se těžila rula používaná jako štěrk nebo jako stavební materiál. Od roku 1882 vedla z Jirkova na Vinařický vrch vycházková cesta a na kopci stávala rozhledna.[6]

Zemědělství, zejména pěstování třešní, bývalo ve Vinařicích výnosné ještě na začátku padesátých let dvacátého století. V roce 1965 západně od vsi vznikla úpravna vody z jirkovské přehrady a roku 1974 byla zahájena výstavba sídliště Vinařická.[6] V jejím důsledku byla zástavba v jižní polovině vsi zbořena.[7]

Vinařice stojí na jižní hranici katastrálního území Jindřišská s rozlohou 3,83 km²,[8] na severozápadním okraji Jirkova v nadmořské výšce okolo 370 metrů.[7] Oblast se nachází na úpatí Krušných hor, konkrétně v jejich okrsku Bolebořská vrchovina, ale sídlištěm pod vesnicí vede hranice hor s Mosteckou pánví.[9] Na rulovém podloží se v okolí vyvinul půdní typ kambizem kyselá, který byl na jižním okraji vsi nahrazen antropozemí urbánní.[10]

V Quittovově klasifikaci podnebí se Vinařice nachází v mírně teplé oblasti MT11,[9] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 40–50, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 110 a 130 a sněhová pokrývka zde leží průměrně 50–60 dnů v roce.[11]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 98 obyvatel (z toho 49 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 79 obyvatel se stejným národnostním a náboženským složením.[13]

Vinařice se nikdy nestaly obcí. Po zrušení patrimoniální správy byly připojeny jako osada k Jindřišské a od roku 1869 bývaly součástí Jirkova.[6]

Sloup Nejsvětější Trojice

Dominantou svažité návsi je obdélná barokní kaple Panny Marie s polygonálním závěrem.[16] Postavena byla v letech 1767–1773. Dlouhé trvání stavby způsobil nedostatek peněz v důsledku několikaleté neúrody.[7] Interiér kaple má plochý strop a osvětlují ho kasulová okna. Ze střechy se zvedá malá sanktusová věžička. Oltář pochází ze druhé poloviny osmnáctého století.[16] Dochovaná podoba je výsledkem rekonstrukce, po které byla kaple 28. září 1996 znovu vysvěcena.[7] Na horním okraji návsi stojí barokní pískovcový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1746.[16]

Kromě kaple a sloupu jsou památkově chráněné domy čp. 4 a 5. Přízemí prvního z nich pochází z osmnáctého století a v konstrukci prvního patra se uplatňovalo hrázděné zdivo. Dochovaná podoba je výsledkem razantní přestavby ze sedmdesátých let dvacátého století.[17] Ještě starší je dům čp. 5, jehož jádro ze šestnáctého století překryly přestavby z devatenáctého a sedmdesátých let dvacátého století. Býval součástí větší usedlosti, ale původní hospodářské budovy zanikly a nahradily je novostavby.[18]

Ve Vinařicích strávil poslední léta života bývalý cirkusový ředitel Karel Kludský (1891–1967). Většinu roku prý bydlel na zahradě v maringotce, a do rodinného domku u kaple se stěhoval jen v zimě.[7] Maringotku z roku 1926 koupilo v roce 2019 město Jirkov.[19]