Jiří Haškovec

Jiří Haškovec se narodil v Dobříni u Roudnice nad Labem do rodiny univerzitního profesora Prokopa Miroslava Haškovce a jeho ženy Anny Josefy Haškovcové (roz. Vařekové).[7][8] V roce 1930 se s matkou přestěhoval za otcem do Brna, neboť tam působil jako profesor na nově vzniklé Masarykově univerzitě, rodina žila v bytě pro státní zaměstnance, prázdniny ale trávil v otcově rodné Bechyni.[7] V září 1930 nastoupil Jiří do školy, nicméně v květnu 1931 mu zemřela matka a v prosinci 1935 zemřel i jeho otec.[7] Musel se proto přestěhovat do Prahy za strýcem Ladislavem Haškovcem, do domácnosti, kde žili i jeho o dvacet let starší bratranci s rodinami.[7] Poručníkem se mu stal bratranec Vladimír Haškovec. Díky přátelství s Ludvíkem Švábem, synem malostranského knihkupce, vstoupil do 2. skautského oddílu – proslulé Dvojky Jaroslava Foglara.[2][3][6][7][9]

Zúčastnil se tří táborů a účinkoval v jedné z hlavních rolí (Vilík, čtvrtý skaut Zelené služby) skautské divadelní hry Tábor ve Sluneční zátoce, kromě toho hrál na klarinet ve skautské kapele.[7][10] V září 1936 byl zapsán do sekundy Akademického gymnázia v Praze.[7] Podle zápisu kroniky oddílu Dvojka se do oddílu vrátil „druhotřídní skaut Jirka Haškovec“ 25. 5. 1938.[2]

Jelikož jeho bratranec Vladimír byl za německé okupace činný v ilegální buňce KSČ, poručníkem se mu stal druhý bratranec Ladislav (později lékař Marty Gottwaldové).[6][7][pozn. 1] V roce 1943 byl Jiří úředně zplnoletněn a taktéž odmaturoval.[7] Následně byl totálně nasazen v továrnách Havelka a Mész a ČKD Libeň.[7] Na konci roku 1943 jej Bořivoj Rafl požádal, jestli by se neujal vedení 10. oddílu vodních skautů, fungujícího pod hlavičkou Klubu českých turistů (KČT) – Haškovec s tím souhlasil (zejména proto, že se jednalo o odbojovou činnost namířenou proti okupantům), na podzim 1943 přišel do odboru XV KČT a od 1. 1. 1944 se stal vedoucím oddílu, první schůzka proběhla 9. 1.[4][7][12]

Jiří Haškovec se po skončení druhé světové války ihned zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, nicméně od podzimu 1946 přestoupil na nově vzniklou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a již v létě 1947 složil státní zkoušku pro učitelství.[7][13] V letech 1945–1948 působil jako vedoucí skautského oddílu a střediska.[2] Jelikož na něj mělo vliv rodinné levicové prostředí, radikalizoval se a vstoupil do KSČ (nejen kvůli osobním ambicím), jako kapitán skautské vodní Desítky[3] pak postupně šířil i stalinistické myšlenky.[13][4][14][15]

Haškovec se stal členem vysokoškolského roverského kmene – VŠRK (8. RS v Praze), který vydával radikálně levicový časopis Plameny (autorům časopisu se posměšně říkalo „plameňáci“).[2][16] Redakce podporovala komunistické síly Třetí republiky a stavěla se do opozice k ústředí Junáka, nakonec bylo vydávání časopisu Ústředím pozastaveno.[2]

V únoru 1948 byl ustaven akční výbor ústředí Junáka (AVÚJ), jehož členové se rekrutovali právě z okruhu redakce Plamenů – kromě Haškovce v něm byli i Pavel Křivský, Milan Skalník, Jiří Chyský a Jiří Stárka[2][13] Jiří Haškovec je též podepsán pod provoláním AVÚJ z 25. února 1948,[16][17] v rámci akčního výboru patřil k nejmilitantnějším členům a požadoval totální likvidaci Junáka.[2][13] III. sněm Junáka, plánovaný na 28. února, již po komunistickém puči nemohl proběhnout. Ústředí bylo ozbrojenou skupinou Pavla Macháčka z VŠRK a řízení organizace se dostalo do rukou AVÚJ.[16] Ten poměrně brzy vyhlásil zákaz oddílů s rozšířenou duchovní výchovou (křesťanské oddíly) a také oddíly vodních skautů, podle argumentace AVÚJ šlo o propagaci zábavu buržoazních vrstev.[16][pozn. 2] Jiří Haškovec kolem sebe shromáždil skupinu podobně smýšlejících lidí a účastnil se následně štvavé diskreditační kampaně proti Junáku – nejčastěji formou přednášek.[9][13][18] Podle materiálu širšího předsednictva ÚV KSČ z 23. 12. 1948 byl Jiří Haškovec na seznamu činovníků Junáka a členů KSČ, se kterými se počítá na práci v Pionýru.[2] Stal se i členem junácké subkomise Ústřední komise mládeže ÚV KSČ, řešil v ní ideologické otázky a opět prosazoval radikální likvidaci skautského hnutí.[2][18] Haškovcova kritika skautingu vyústila do podpory začlenění Junáka do Pionýra a přípravy vzniku Sdružení organizací dětí a mládeže (SODM), redakční radu, která vypracovala statut SODM vedl právě on.[2] Haškovec též podporoval Kruh sdružení dětí a mládeže (KSDM).[2]

Koncem roku 1950 vydal Československý svaz mládeže (ČSM) materiál Co je Junák sepsaný právě Haškovcem, materiál měl za cíl očernit skautskou organizaci, jednalo se o první oficiální ideovou kritiku skautingu v komunistickém Československu.[2][9][17] Na PedF UK dále Haškovec studoval lidovýchovu, absolvoval povinnou vojenskou službu a v roce jej profesor Otokar Chlup promoval doktorem pedagogiky (PaedDr.).[1][7][8][9] Jeho rigorózní (disertační) práce nesla titul Za demokratickou dětskou organizaci (kritika skautingu), posudky práce zpracovali Josef Keprta (1881–1966) a František Kahuda (1911–1987), samotná práce se v archive UK nedochovala.[2][9][13][19] Text této kvalifikační práce byl vydán 1. října 1953 Aloisem Poledňákem jako štvavá brožura pod názvem Skauting ve službách podněcovatelů války; brožura, která vykreslovala skauting jako buržoazní kapitalistickou organizaci namířenou proti dělnické třídě, se pak stala vodítkem pro komunistické soudce při politických procesech.[2][3][13][9] Poledňák se, na rozdíl od Haškovce, za autorství knihy omluvil roku 1968 Rudolfu Plajnerovi.[3][9]

Haškovec v roce 1956 složil ministerskou zkoušku, o rok později založil dětský domov se zvýšenou péčí v Horním Maršově, který do roku 1961 vedl.[1][7][13] Profesně se inspiroval dílem A. S. Makarenka, Janusze Korczaka a Johna Deweyho.[1][7]

Od roku 1965 pracoval Haškovec ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze (VÚP) jako samostatný odborný pracovník – vedoucí výzkumné skupiny dětských organizací.[1][8][20] Byl též představitel Pionýra.[9][13][14][20]

Během Pražského jara vedl za Pionýr jednání se skauty o obnovení Junáka, při konfrontaci se skauty se v té době snažil nepřipomínat vlastní pochybení z doby před dvaceti lety.[14] Po Srpnu 1968 se Haškovec opět podílel na likvidaci Junáka z pozice představitele dětských organizací.[9] Nicméně po prověrkách byl v roce 1970 odsunut z vedoucího postu do pozice specialisty v knihovně VÚP.[1] Haškovec byl spoluzakladatelem a aktivním členem České asociace námořního jachtingu (ČANY), postavil plachetnici Fera, se kterou jako kapitán obeplul Evropu a plavil se i v Atlantském a Tichém oceánu, tyto plavby byly oceněny ČANY.[1][8][13][21] V ČANY se dále věnoval tvorbě metodik o bezpečnosti plavby, výchově jachtařů a obecně rozvoji českého námořního jachtingu.[21]

Ve VÚP pracoval do roku 1984, poté nastoupil do Pedagogického ústavu J. A. Komenského v Praze, kde byl zaměstnán až do roku 1993, kdy byl ústav zrušen.[1][8][13] Byl také aktivním členem Československé (později České) pedagogické společnosti (ČPS).[1][13]

Po roce 1989 se Jiří Haškovec podílel na naplňování dokumentu Úmluvy o právech dítěte a stál u vzniku české sekce Sdružení zastánců dětských práv ČR.[1][8][13] K tomuto tématu se podílel na vydání dokumentů a informačních materiálů o ochraně dětí na základě překladu z francouzštiny a pořádal i odborné semináře s touto tematikou.[1] V roce 2001 označil za problém aplikaci Úmluvy v Česku.[22] Je uváděn jako spoluautor Českého pedagogického tezauru.[23]

Byl čestným členem České pedagogické společnosti a hojně se účastnil jejích konferencí a sjezdů, ke konci života ze zdravotních důvodů už jen pouze distančně – online.[1][24] Haškovec se zasadil o ustavení oboru sociální pedagogika, na toto téma rovněž pořádal odborné semináře a byl členem Asociace vzdělavatelů v sociální pedagogice.[1][8] Věnoval se i pedagogice volného času a v roce 2008 založil Sdružení zájemců o život a dílo Janusze Korczaka.[1] I nadále se věnoval námořnímu jachtingu.[2]

V době po Sametové revoluci kritizoval totalitní poměry v letech 1948–1989, nicméně stále kritizoval skauting kvůli tomu, že prý „obtížně akceptující různé změny“ a jedná se o „tradicionalistickou až rigidní organizaci.“[2] Obecně se svou komunistickou minulostí nebyl nikým konfrontován, výjimku tvořil skaut Karel Lešanovský v rámci odborných konferencí, oba si dále vyměnili i krátké dopisy.[2]

Jiří Haškovec zemřel po delší nemoci v Praze 19. června 2013.[1][21][24]

• HAVEL, Lukáš. Skauting ve službách podněcovatelů války aneb komunistický režim proti skautským odbojovým skupinám. In: ŽÁČEK, Pavel. Vyjádření ústy a vděčnosti. Praha: Vojenský historický ústav, 2015. S. 189–193.
• LEŠANOVSKÝ, Karel. Komunismus a skauti komunisté. [s.l.]: Karel Lešanovský, 2009. 450 s.
• HAŠKOVEC, Jiří. Za demokratickou dětskou organizaci. Kritika skautingu. Praha: [s.n.], 1950.
• POLEDŇÁK, Alois. Skauting ve službách podněcovatelů války: Určeno funkcionářům ČSM, učit. a vedoucím pionýrů.. Svazek 39. Praha: Nakladatelství ČSM, 1953. 96 s. (Otázky dneška).

• Akční výbor ústředí Junáka

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Haškovec
• Jiří Haškovec hovoří o úkolech pionýrské organizace, 13. 3. 1968