František Kahuda

V letech 1924–1934 studoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích. Následovalo studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1937 nastoupil jako středoškolský učitel matematiky a fyziky do Brna.[1]

Jeho vědecká kariéra počala rokem 1952, kdy obhájil disertaci z fotoniky a obdržel doktorát z přírodních věd. Po krátkém působení na MFF UK Praha a ČVUT byl v období 1956–1969 předsedou Jednoty československých matematiků a fyziků.

Mimo matematiku a fyziku studoval možnosti pedagogiky a aspekty učení ve výchově a vzdělávání. Při této práci dochází k poznatkům, které shrnuje v díle Dynamika sociologických a pedagogických aspektů ve výchově mládeže. Na procesu výchovy a učení se podle něj významně podílí neverbální faktory, které považoval za tak důležité, že je začal vědecky zkoumat. Později dochází k přesvědčení o existenci přírodovědě neznámých mentálních faktorů spojených s tzv. mentální energií. Jeho další vědecká práce byla orientovaná tímto směrem. Své poznatky pečlivě sepisoval a publikoval v Časopise lékařů českých. Později je jeho výzkum spojen s vědeckým úkolem na ČVUT – mentální energie a její využití v praxi. Při jejím řešení zformuloval hypotézu tzv. fundamentálního záření hmoty. Toto záření bylo hlavním předmětem výzkumu psychoenergetické laboratoře.[2]

Od roku 1970 do roku 1987 působil jako ředitel Psychoenergetické laboratoře (PEL) Fakulty chemického inženýrství VŠCHT v Praze.[3] Po jeho smrti psychoenergetickou laboratoř vedl Ing. Valdemar Grešík. Laboratoř končí svoji činnost na počátku 90. let 20. století. Na práci Kahudovy laboratoře navazuje Psychoenergetická společnost, později přejmenovaná na Českou psychoenergetickou společnost (ČEPES). Mezi vědci se Kahuda proslavil svéráznými představami, které za svého života prosazoval i do škol, například svojí teorií mentionů a psychonů, částic myšlení a mimosmyslové (mentionové) komunikace.[4] Pro kombinaci těchto teorií a dlouhodobé politické angažovanosti v komunistickém režimu se mu říkalo hanlivě „bolševický čaroděj“. Některým vyznavačům psychotronických metod vadí jeho důraz na materialistické pojetí, tedy duchovní projevy jako fyzikálně měřitelné částice. I četní kritici jeho politického a filozofického směřování ale oceňují Františka Kahudu jako věcného a cílevědomého člověka.[1]

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. V parlamentu setrval až do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1964.[5][6]

11. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[7] Zastával i vládní funkci. V letech 1954–1963 byl ministrem školství ve druhé vládě Viliama Širokého a třetí vládě Viliama Širokého (od června 1956 oficiálně ministr školství a kultury). V následujících letech pak na tomto ministerstvu působil jako náměstek.[1]

• Václav Vydra

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Kahuda
• Stručný životopis
• František Kahuda (1945 - 1946), životopis - Gymnázium Brno, třída Kapitána Jaroše 14
• Vlastimil Bažant: Můj náhled na prof. F. Kahudu
• Pořad Českého rozhlasu Plus František Kahuda, mystik marxismu-leninismu, obsahuje unikátní ukázky s hlasem Františka Kahudy, podrobně se zabývá okolnostmi jeho politického vzestupu i působení a pokouší se také o kritické zhodnocení Kahudovy vědecké práce.