Luboš Jednorožec

Narodil se v Praze na Břevnově, kde jeho rodina provozovala kožedělnou dílnu s obchodem. Celá jeho rodina byla členy Sokola, Luboš se však raději stal skautem. Jeho strýc Oldřich, předseda břevnovské župy Sokola, se za války zapojil do odbojové skupiny Josefa Mašína, v roce 1941 byl zatčen a do konce války vězněn v Berlíně. Jeho dva starší bratři Ivan a Ilja na konci války vstoupili do Národní gardy, při jedné z jejíchž operací u Ostravy byl Ilja zastřelen. Ivan v únoru 1948 spoluorganizoval pochod studentů na Hrad na podporu prezidenta Beneše, za což byl vyloučen ze školy a před StB emigroval do Rakouska. Rodině byla následně zkonfiskována dílna i obchod.[3]

V září 1950 byl se svým otcem zatčen a obviněn z trestného činu, když neudal provokatéry StB vmísené do skupiny známých žádajících jeho otce o pomoc s přechodem hranic. Přestože se přípravy přechodu téměř neúčastnil, byl na základě dopisů bratrovi, v nichž se o útěku zmiňoval, odsouzen v procesu se Srnským a spol. na 10 let vězení za velezradu;[3] jeho otec byl po nervovém zhroucení propuštěn.[4]

Byl uvězněn v táboře nucených prací při jáchymovském dole Svornost. V září 1951 se mu po přemístění do tábora v Horním Slavkově podařilo utéci, když ukradl kleště, kterými přeštípal ostnatý drát ohrazující tábor. Jeho útěk byl zjištěn až po pěti hodinách. Bezpečnosti unikal po 9 měsíců – skrýval se nejprve ve Žďáru u Sedlčan, později v chatě libereckých skautů v Krušných horách. Jeho otec Antonín sehnal jemu a jeho snoubence Olině Sedlákové převaděče, který je však udal. Luboš byl odsouzen na dalších 16 let vězení, Olina na čtyři roky. Byl vězněn v Leopoldově.[3]

V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a našel si práci v pražských loděnicích. V roce 1964 se opět pokusil uprchnout na Západ, tentokrát přes Jugoslávii, ale tamní policie ho vrátila do Československa, kde byl opět na dva a půl roku uvězněn. Propuštěn byl v roce 1967. V roce 1968 se mu podařilo na základě fiktivního oznámení o smrti bratra Ivana získat zpět pas a odjet s rodinou do Vídně.[4] Přestěhoval se do USA, kde žil v Kalifornii[5] a pomáhal dětem českých emigrantů.[2]

Jeho životní příběh zpracovala v roce 2008 Česká televize v cyklu Neznámí hrdinové.[6] Na motivy jeho příběhu vznikla divadelní hra Hon na jednorožce[7] a komiks od Václava Šlajcha, který je součástí knihy Ještě jsme ve válce – Příběhy 20. století.[8]

V roce 2011 mu byla udělena Cena Paměti národa.[2]